Do Slezského divadla přijela-nepřijela oblečená-neoblečená Královna Koloběžka První

Sympatická pohádka o moudrém králi a ještě moudřejší Zdeničce, kterou většina zná z televizních obrazovek, se již několikrát dočkala také divadelní podoby. Slezské divadlo vsadilo na příjemnou klasiku, která má kouzlo především v absenci čistého zla a bojuje se zde jen s lidskou hloupostí. Ta může být sice nebezpečná, ale ve Werichově podání je právě hloupost úspěšným dohazovačem.

Zleva Jakub Stránský a Martin Valouch. (Foto: R. Šťastný)

Původní dramatizace Václava Klemense, kterou si určitě pamatují návštěvníci ostravského Divadla loutek, si našla cestu také do opavského divadelního stánku, aby se zde proměnila v čistě činoherní inscenaci v režii Martina Tichého. Pohádka v Tichého podání je svižná, hravá, barevná a především veselá. Jistý podíl na tom mají také originální písničky Tomáše Rossiho, které doprovázejí celé představení. Příběh je oživený o různé nápadité vsuvky, některé zdařilé (tenisový mač), některé zanechávají prostor k dopilování (stepující valaši).

Beáta Hrnčiříková jako Zdenička. (Foto: Radovan Šťastný)

Celému představení dominují především sympatické postavy a jejich představitelé. Zdenička (na premiéře ji hrála Beáta Hrnčiříková) se malinko přibližuje také filmové podobě chytré rybářově dcery. Na jevišti se pohybuje s automatickou lehkostí, přirozeně, a sluší ji obě polohy, jak obyčejné dívky z rybářské chaloupky, tak pozice královny. Daniel Volný coby Král je uvolněný a příjemně naladěný, což se odráží také v jeho postavě. Jeho chytrost mu nebrání být mírně rozverný a stále usměvavý.

Scéna s tenisovým mačem. (Foto: Radovan Šťastný)

Neustále vystrašený Rybář (Jakub Stránský) se hezky doplňuje s klidnou Rybářkou (Sabina Muchová). Jakub Stránský se dostává do komických situací, které precizně dotahuje, takže nevyvanou a díky němu špetka humoru nepřichází vniveč. Množství dalších postav se různě adaptuje podle aktuální potřeby. Díky kostýmům Markéty Oslzlé a proměnlivé scéně Olgy Ziebinské se velmi děj odehrává v jedné chvíli na hradě, v hospůdce nebo v rybárně. Kulisy jsou vkusně hravé, nepřebíjí však celý příběh, naopak jej velmi příjemně doplňují.

Pohádka je už tradičně rozdělena přestávkou. Hodinové představení příjemně odsýpá, děti ani dospělí nemají šanci se nudit a reakce dětí napovídá tomu, že by se zrovna tato pohádka mohla v opavském divadle uhnízdit na delší dobu.

Hospodská scéna. (Foto: Radovan Šťastný)

Ačkoli jsem potěšena časem stráveným ve společnosti Werichova odkazu, nemohu opominout dvě malé výtky. Určitě bych oželela scénku s hospodou a pitím piva. Nemyslím si, že by děti musely být svědky stále se opakujících stereotypů právě v tak milé pohádce. Roztržka mezi Kobylkářem a Valašníkem by si taky zasloužila nápad, který by situaci vyhrotil s humorem a ne náznakem násilí.

Ovšem pominu-li tyto dvě subjektivní negace, musím uznat, že Královna Koloběžka První je pohádka pro celou rodinu. Ti starší se na chvíli vrátili do dětství (jejich soustředěnost tomu dosti napovídala) a ti nejmladší udrželi pozornost po celou dobu, což je pro pohádku asi nejvyšší uznání.

Takže pokud se chcete zasmát, anebo se jen tak hezky usmívat, Královna Koloběžka První je tou správnou volbou.