Kapela Verpa: Návštěvnost na našich koncertech musí být striktně genderově vyvážená, jinak nehrajeme

Jaké okolnosti vedly k tomu, že kapela Verpa znovu začala fungovat? Jak vznikala nová sestava?

Georg: Znám se s kluky z Verpy od doby, kdy točili u Petra Jandy. Tak nějak jsme kolem sebe existovali, ale nikdy jsme spolu nehráli. Jednou jsem byl dokonce u nich na konkurzu jako kytarista, ale nevzali mne, že prý jsem úplně nemožný. Minulý rok jsem náhodou kouknul na inzertní server Hudební bazar, kde byl inzerát, že thrashcoreová kapela hledá zpěváka, ale nebylo v něm uvedeno, že jde o Verpu. Odpověděl jsem. Nejdříve, že už někoho mají, ale jelikož první adept to záhy skrečoval, tak se mi kytarista Michal po měsíci ozval. Dali jsme zkoušku a uzavřeli jsme sňatek z rozumu, jelikož v našich letech už víme, co funguje a co ne. Třeba Vesmír ano, ale okopávání kotníků v žádném případě.

Ďuri: Rovněž to nikomu nedoporučuji, i když jsem do současné sestavy přibyl jako poslední. Paradoxně jsem měl už na přelomu tisíciletí možnost zastávat ve Verpě post frontmana. Takže jsem vlastně věděl, do čeho půjdu, ačkoliv jsem v podstatě na tenhle žánr skoro na celé dvě dekády jaksi trochu zanevřel.

S jakým cílem byla kapela obnovena? Co považujete za metu, kterou když dosáhnete, tak si řeknete, že se vaše snaha vyplatila?

Georg: Po zářijové bohumínské legendární akci Jeepers Creepers, díky které jsme se dali vlastně dohromady a na které jsme zaznamenali velký úspěch, se cítíme nakopnutí, že naše úsilí má smysl. Řekli jsme si, že jsme velká kapela, protože velká pro nás znamená dobrá v původním významu tohoto slova.

Ďuri: Takhle to máme asi všichni. Hudba mne provází odmala, je to moje hobby, relax i vášeň, činí mne šťastným. Na žánru vlastně vůbec nesejde, takže mým cílem je být pořád její součástí. A myslím si, že tohle nás taky vlastně všechny spojuje. Metou je pak to extatické propojení všech se vším za pomoci našich hudebních prostředků.

Zatím jste v nové sestavě vypustili do světa dvě písně – Peklo na zemi a Iluze. Co byste o nich mohli prozradit?

Georg: Michal přinesl kytarové nápady, které jsme dali ve zkušebně dohromady a v této prvotní formě jsme je tak zkoušeli. Pak nás ale obě skladby přestaly bavit, a tak jsme je totálně překopali. Najednou dostaly úplně jiný, celistvější výraz. Což nás tak povzbudilo, že jsme pak pro jistotu překopali i další songy.

Ďuri: Ony se vyvíjely totiž ještě i po nahrávce a dostaly podobu, kterou lze slyšet jenom živě. A ještě se promění, když je budeme nahrávat na plánovanou desku. Co se týká tvorby, každá nová skladba začíná Michalovými riffy. My se na to pak nabalujeme.

Georg: Vznikne z toho těsto, která pak všichni společně tvarujeme tak dlouho, až se nám dílo všem líbí. Takže nejsme malíři, ani sochaři, ale umělečtí pekaři, kteří své dílo neustále pojídají.

Uvedené písně jsou v porovnání se starší tvorbou poněkud agresivnější, dravější i živelnější. Proč? Je to záměr?

Ďuri: Nejspíš to jde na vrub podmíněnému procesu proměny, kterému všichni chtě nechtě podléháme. A samozřejmě jsme rovněž pod vlivem našich vnitřních tužeb a cítění.

Georg: Ano, je to tak. Ona tvrdost a živelnost jsou odrazem naší vnitřní negativity, kterou nosíme v sobě každý z nás. Hraním ji transformujeme v transcendentální pozitivitu. Takže aktuální styl Verpy je svým způsobem sexuální autoterapie.

Hodláte se nadále pohybovat výhradně v zatím nastolených thrashových vodách, nebo se můžeme dočkat i nějakých experimentů?

Ďuri: Žádný razantní odklon nepředpokládám. V tomhle složení vytváříme něco zcela osobitého. Ale samozřejmě jsme pod vlivem hudební mozaiky, která nás obklopuje.

Georg: Ovlivňuje nás úplně vše, i když si to mnohdy nechceme připustit. Období, kdy jsem byl pod vlivem netypických nástrojů, jsem si užil dosyta v Galactic Inudustry, ke kterým se možná někdy vrátím. Ve Verpě mi akorát schází druhá kytara, abychom mohli být barevnější, melodičtější, atmosféričtější. A proto i sem tam nějaký kláves na pozadí, ale o to se ještě v kapele popereme.

Každopádně zmíněné písně ocenil i zakladatel největší československé databáze hudebních interpretů Bandzone.cz a kytarista skupiny the.switch Majkláč, který by jistě nechválil pro nic za nic. Což vás minimálně muselo potěšit…

Ďuri: Sice nemám ponětí, o koho vůbec jde, ale každopádně nás to potěšilo a příjemně překvapilo. Jako od každého fanouška.

Georg: Tak určitě. Myslím to vážně, od Majkláče nás to potěšilo dvojnásob, protože je to člověk, který na vlastní uši možná slyšel nejvíce českých kapel z těch, co existují. Takže když ho něco zaujme, musí to být pro něho fakt dobré. A my dobří jsme.

Dá se předpokládat, že nových písní máte více a už jste také naznačili, že plánujete nové album…

Georg: Ano, první CD je pro nás cílem. Pokud půjde všechno dobře, a ono půjde, tak v druhé polovině února nahrajeme základy v jablunkovském GM studiu. Mix a mastering pak spácháme v polském studiu Hertz, kde točí takové metalové veličiny, jako jsou Behemoth, Vader nebo Decapitated.

Jaký význam přikládáte textům? Máte přesně daná témata, kterým se chcete věnovat?

Georg: Texty jsou výhradně mojí doménou, podotýkám, že pro mne zcela zásadní, protože se jedná o výpověď a poselství v jednom. Tematicky jsou hodně spirituální, ale zároveň ostré a kritické vůči manipulacím našeho světa, ale na druhé straně rovněž povzbuzující a nakopávající. Jsou zkrátka dualitní stejně jako naše realita. Pokud má někdo zájem si je pročíst, najde je na našem oficiálním facebookovém profilu.

Ďuri: Jako bývalý textař a zpěvák moc dobře vím, oč kráčí, a dávám teď od tohohle ruce úplně pryč, protože to, co Georg dělá, dělá dobře s tím, že mu stejně nerozumím. Navíc mám taky dost práce se svým vlastním basovým partem.

Jakou roli hraje v současnosti kapela Verpa ve vašem životě?

Ďuri: Konečně zase pořádná metalová lokomotiva.

Georg: Jelikož mám rád zvířata, tak pro mne je to zcela zásadní koníček, kterého hodlám kvalitně krmit, aby mohl vyrůst v závodního koně.

V minulosti také Verpa natáčela singl pro Jandovu Rockmapu? Neplánujete danou skladbu nahrát znovu?

Georg: Osobně bych rád znovu nahrál v novém soundu skladbu Záleží, protože je to pecka, která je nadčasová, a věřím tomu, že bude v novém hávu znít lépe než ta původní.

V letech 1996 až 1998 zpíval v kapele známý muzikálový zpěvák Alan Bastien. Neuvažujete tuto spolupráci znovu obnovit? Třeba ve formě nějakého hostování v některých písních?

Michal: Ne.

Georg: Michal záměrně neřekl nikdy, protože se říká, nikdy neříkej nikdy, a proto řekl ne, protože ne znamená ne.

Co vás čeká v nejbližší době?

Ďuri: Budeme hustě koncertovat, takže pevně doufám, že budeme zažívat čím dál tím větší rauš a opojení v obklopení žadonícího ženského pokolení.

Georg: Ano, ženský element je pro nás tvrdé muzikanty zcela zásadní. Všichni jsme Jedno společné pohlaví, jako jing a jang. Nic nemůže existovat odděleno. Takže jsme pořadatelům stanovili přísnou podmínku, že návštěvnost na našich koncertech musí být striktně genderově vyvážená, jinak nehrajeme.