Vilém Veverka a Benda Quartet si s přehledem podmanili ostravské publikum

Benda Quartet byl založen v roce 2012 a je složen z předních hráčů Janáčkovy filharmonie, které spojuje obdobná interpretační vize, vztah ke komorní hudbě a zřejmě i potřeba se rozvíjet. Pro život kvarteta byla důležitým bodem zlomu personální změna, kdy na místo 1. houslisty nově nastoupil koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Jakub Černohorský. Od té doby se hráči na jednotlivých postech konsolidovali a Benda Quartet získal osobitější a transparentní zvukovost. Ačkoli na jejich debutové album stále ještě čekáme, soubor se na tuzemské hudební scéně profiluje s příznačnou progresivitou, s níž stále častěji podniká výlety k hudební současnosti a hojně koncertuje.

Pestrý program předložil Benda Quartet svým posluchačům také na úvodním koncertě komorní řady K. Překvapující byla pro mne účast: málokdy se stává, že na komorní soubor je tak „nabito“, jako tomu bylo v pondělí večer ve Společenském sále Domu kultury města Ostravy. Benda Quartet koncert zahájili Kvartetem pro hoboj, housle, violu a violoncello č. 1 C dur Františka Vincence Kramáře. K prvním houslím v této prozářené, rokokově hravé kompozici usednul Petr Grabovský. První věta se nesla v poněkud přehnaných rubatech, jakoby jí trochu chyběla tempová usazenost. Naopak lyricky roztoužené Adagio s nádherným hobojovým sólem i perlivě svižné Rondo třetí věty vyznělo s brilancí v technickém i výrazovém přednesu.

Vilém Veverka. (Foto: Ivan Korč)

Bohuslav Martinů napsal svou Mazurku – Nocturno pro hoboj, dvoje housle a violoncello na počest 100. výročí Fryderyka Chopina v roce 1949. Absenci piana, signifikantního nástroje polského básníka klavíru, nahradil nezaměnitelný rukopis Martinů, který spojil v jeden homogenní celek, oddělený pouze drobnou korunou, výsostně stylizované prvky mazurky a nokturna. Oblíbené to Chopinovy hudební formy. Benda Quartet s Vilémem Veverkou v této časově zhuštěné, přesto hudebně opulentní kompozici vystihli zdařile její atmosféru pomocí detailní práce s agogikou, dynamikou a kontrastní barvitostí. Skladba začíná v mazurkovém ¾ taktu s typickými proměnami euforických a lyrických nálad skladatele. Hobojové sólo se sametovým nádechem i ve vysokých polohách bylo decentně provázeno pizzicatem smyčců. První část končí proměnou durového souzvuku v mollový. Následující nálada á la nokturno je vsazena do 6/8 taktu. I zde se projevila výborná souhra zejména v druhých houslích a viole, které jsou neseny v bryskních dvaatřicetinových bězích (s rytmickou spolehlivostí je zahráli Petr Grabovský a Petr Benda). Také následující asketická hudební tkáň se nesla v prokresleném výrazu a psychologii.

Závěr první části patřil japonskému skladateli Tóru Takemicemu. Tento velikán japonské hudby 20. století obohatil i západní evropskou hudbu o zajímavé reflexe japonského folkloru, jež projektoval do své moderní hudební syntaxe, která se vyrovnala s novátorskými technikami (zejména se serialismem).  Entre-temps pro hoboj a smyčcové kvarteto patří do posledního tvůrčího období skladatele, které je příznačné lapidární stručností hudebních myšlenek, intenzivním vyjádřením s miniaturistickou přesností a osobitou poetikou. Interpretačně nesnadná kompozice klade požadavky na souhru, jíž však Benda Quartet s Vilémem Veverkou nezůstali nic dlužni. Luminiscenční témbry, napětí pramenící z těžko odhadnutelného pohybu a naléhavá melodie sólového hoboje se v interpretaci všech protagonistů sešly v nejlepší možné míře. Slyšet skladbu Tóru Takemiceho v tak sugestivním podání byl opravdu silný zážitek!

Vilém Veverka. (Foto: Ivan Korč)

Po přestávce vystoupil Benda Quartet poprvé ve svém klasickém čtyřčlenném složení. Smyčcový kvartet e moll, op. 44, č. 2 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho je skladba, která dokonale vyvrací smyšlenky o skladatelově blazeované klasicko-romantické hudební řeči. Kvartet e moll je skvělé, ohnivé dílo, které překypuje turbulentní rytmikou, spletitou polyfonií, vášnivostí a dramatickou narací, jež prorůstá téměř všemi větami. Současně zde vedle virtuózně traktovaných partů Mendelssohn jasně deklaruje svou uhrančivou melodiku, která v některých okamžicích asociuje hudbu budoucnosti (ta podobnost s Dvořákem v třetí větě a vedlejším tématu věty finální!). Benda Quartet se ujal Mendelssohnovy kompozice skutečně exemplárně. Jeho pojetí nepostrádalo prudkost, výrazovou sílu, ani prokreslenost v četných bězích, jež se navíc kontrapunkticky slévaly a vrstvily. Ukázalo se, že v romantickém hudebním repertoáru je tohle těleso jako ryba ve vodě.

Závěr patřil hudbě Wolfganga Amadea Mozarta. Kvartet pro hoboj a smyčce F dur K 370 přivedl na pódium opět všechny aktéry koncertu. Mozartova brilantní hudba zněla v podání interpretů s přirozenou nonšalancí, radostnou a svobodnou energií a virtuózní vzletností. Na závěr si publikum vyžádalo mohutným potleskem ještě přídavek. Před ním hobojista Vilém Veverka připomenul nedávný odchod největšího českého populárního umělce a věnoval skladbu právě jeho památce. Důstojné a sympatické gesto, které šlo skutečně od srdce, navíc bez křiklavé pompéznosti.

Benda Quartet a Vilém Veverka. (Foto: Ivan Korč)

Vilém Veverka je v českém kontextu mimořádný umělec. Dokáže si podmanit publikum, má mimořádné charisma, které však vždy vychází z pevného, zřetelného a promyšleného interpretačního názoru, sugestivní technické výzbroje i zkušenostního fondu. Ten se opírá o fundované znalosti a poučenost v různých historických slozích, současně dokládá jasný přesah a schopnost progresivního vývoje. Členové Benda Quartetu mu byli po celou dobu důstojnými, pozornými a zodpovědnými partnery, kteří dali do své hry maximální nasazení a soustředění. Zvláštně bych rád vyzdvihnul violoncellistu Tomáše Svozila, jehož interpretační cit pro souhru, schopnost vyniknout i dát prostor druhým je vskutku znamenitá. Na příště by stálo za úvahu jiné akustické rozvržení prostoru. Zvolený způsob situování umělců do středu sálu naproti vstupním dveřím se ukázal jako nepříliš vhodný a posluchačsky diskomfortní.

Koncert byl provázen poctivou uměleckou synergií, a byť se všem obsadám na pódiu nedařilo vždy se stejnou přesvědčivostí (ideální situace byla, když u pultu 1. houslí seděl Jakub Černohorský), v celkovém ohlédnutí lze hodnotit vystoupení Benda Quartetu s hobojistou Vilémem Veverkou i z důvodu promyšlené a stylově košaté dramaturgie s nejvyšším uznáním.