Stromy jsou nádherné bytosti a jsou trpělivé. Můžeme se od nich hodně naučit, tvrdí Vitus z pagan folkové kapely Ďyvina

Za jakých okolností Ďyvina vznikla? Dá se říci, že se jedná o projekt, který jsi měl dlouho v hlavě, ale chyběli ti vhodní muzikanti, nebo se prostě museli potkat lidé s podobným hudebním cítěním a s podobnými myšlenkami a přístupem k životu, aby vzniklo toto album?

Ďyvina vznikla de facto jako hudební projekt zaměřený na spiritualitu spjatou s přírodními cykly a jevy, určitým způsobem uvažování a filozofií. Po rozpuštění kapely Pilgrim, ve které jsem předtím účinkoval, jsem začal dávat dohromady materiály pro vytvoření tohoto projektu. Původně jsem zamýšlel sestavit pouze trio. Při přípravách na nahrávání prvního EP jsem ovšem pozval několik hostů na výpomoc… No, a z některých hostů se pak stali stálí členové a z některých členů nakonec hosté. (smích) Takže si to vlastně našlo samo svou cestu.

S jakým záměrem jste připravovali nahrávku? Zaměřili jste se spíše na to, aby skladby fungovaly po pocitové stránce, nebo jste kladli důraz hlavně na hudební preciznost?

Tak takhle jsem nad tím přímo neuvažoval. Důraz byl asi kladen především na atmosféru desky jako takové. V rámci hudební preciznosti jsou určité oblasti při práci s ranými nástroji komplikovány. Jako například ladění. Do určité míry to k těmto nástrojům patří, ale v momentě, kdy se snoubí s moderními nástroji a třeba syntetizátorovými podkresy, je nutno najít míru, kdy je jakási syrovost nahrávky přijatelná a kdy je nutno nástroj přehrát důkladněji.

Chcete, aby fanoušci ocenili více vaše přírodní cítění, nebo fakt, že se věnujete pagan folku, to znamená žánru, který v těchto končinách, tedy v Moravskoslezském kraji, není moc běžný?

Tohle bych popravdě nechal na fanoušcích samotných. K hudbě vede mnoho cest, každý si na ní může najít to svoje. V momentě, kdy pracuji na našich skladbách, se snažím dosáhnout toho, abych byl sám za sebe co nejvíce spokojený s výsledkem.

Za jakých okolností skladby byly zrealizovány? Má každá z písní jiný příběh vzniku, nebo vznikaly za podobných podmínek?

V podstatě prozatím všechny písně vznikly na základě prožitku určitých událostí v mém životě, které mě nějak dále ovlivnily. Celé je to pak opředeno jakýmsi mým osobním „spirituálním přesvědčením“, a to má spoustu styčných bodů s animismem, buddhismem a šamanismem.

Vaše písně jsou zpívány v medžuslovjanštině. Můžeš vysvětlit blíže?

Medžuslovjanština je uměle vytvořený jazyk s poměrně dlouhou historií. V podstatě má sloužit jako takové slovanské esperanto. V praxi to znamená, že se udělá jakýsi střet nejpodobnějších pojmů všech slovanských jazyků. Výsledná syntéza by pak měla být srozumitelná většině Slovanů.

Ve skladbě Vlčí mák zpíváš: „…a já vzpomněl, co stromy šeptají…“ Máš tedy pocit, že když více vnímáme stromy kolem nás, jsme vnímavější i k druhým lidem?

Stromy jsou nádherné bytosti. V rámci všední reality jsou považovány často pouze za materiál. Ovšem animismus na vše nahlíží jako na bytost s duší. Věřím, že se od nich můžeme hodně naučit – respektive od toho, jakou roli tady vůbec sehrávají. Reagují na okolí a zároveň jsou nesmírně trpělivé. No, ono jim nic jiného asi ani nezbývá, přesto je to obdivuhodné.

Ve zmiňované písni se také zpívá „…v zápalu shonu slunce na prach spálilo pouto citů…“ Jaký by tedy podle tebe měl být lék na to, abychom se shonu dokázali vyhnout?

Shon je vlastně poměrně přirozená věc. Nemyslím si, že bychom se mu měli za každou cenu vyhýbat. Spíš je důležité najít i ten druhý pól a umět váhu trochu srovnat dostatečným relaxem. Způsob odpočinku už je pak silně subjektivní, ten si musí najít každý sám. Ale za sebe určitě doporučuji lezectví. Když se člověk šplhá na skálu, tak přemýšlí rozvážně, dělá jasné pohyby, v podstatě pak dochází k určité formě meditace.

Jak na tebe vaše písně působí? Jaké pocity v tobě vyvolávají?

Dlouho jsem vyrůstal v tom, že by hudebník měl vlastní tvorbu pouze kritizovat a když ji, nedejbože, sám poslouchá, hraničí to pak se samolibostí. Přes to jsem se ale nějak přenesl a mám naši vlastní tvorbu rád. Když nad tím tak přemýšlím, možná se člověk musí naučit mít rád sám sebe a pak může mít rád i jakýkoli svůj projev bez přidaného egoismu. Druhá stránka je pak samotná „oposlouchanost“ písní, které se při skládání, zkoušení a výrobě desky člověk nevyhne. Ale pocity z těchto písní zůstávají. Kontext se může měnit, nicméně ten záměr, vložený již při kompozici či psaní textu, zůstane navždy v každé písni zakořeněn.

Na albu se hudebně či pěvecky podílelo hned pět žen. Máš tedy pocit, že Počva je výrazně ovlivněna ženským elementem a že ženský prvek je svým způsobem dominující?

No, když se na to člověk takto podívá, je pravda, že je to poměrně babinec. (smích) Obecně ženy mají, řekl bych, daleko blíže k jakémusi intuitivnímu vnímání. A to je dle mých zkušeností poměrně silně spjato, řekněme, s nadsmyslovým vjemem. Možná i proto jsem při utváření tohoto projektu narazil spíše na hudebníky z řad dívek a žen. Že by byl ovšem ženský prvek na našem EP dominující si osobně nemyslím, především mužský zpěv to minimálně dorovnává.

Ve srovnání s hudbou jste pak zcela odlišně pojali obal alba, který je v podstatě tvořen hlavně geometrickými tvary a kde figurují de facto jen tři barvy. Byl to záměr? Jako jakýsi kontrast vůči mnohoznačné a mnohabarevné přírodě?

Z obalu jsem ještě stále naprosto unešený. Koncept jsem měl již dřív poměrně konkrétně vymyšlený a také jsem měl jasno, komu ho předat ke ztvárnění. Za grafikou stojí Noemi Valentíny, animátorka ze Zlína, se kterou jsem v minulosti spolupracoval v mnoha ohledech, mimo jiné také v předešlé kapele Pilgrim. Vzhledem k tomu, že se jedná o EP s názvem Počva (v překladu Zemina), odkazuje i symbolika obalu především na tuto konkrétní píseň. Stejně tak barevnost reaguje na atmosféru písně.

Chcete si tu akustickou linii udržet i v budoucnu nebo je podle tebe možné onu přírodní atmosféru dosáhnout i zásluhou třeba elektrických kytar, symfonických elementů, rapu a podobně?

Sám jsem vyrůstal především na folk metalu, takže vím, jakým způsobem to možné je. Do rapu jsem se více ponořil teprve pár let zpět. Na této scéně, zdá se mi, není příroda tak velkou inspirací, jako například v některých žánrech metalu či folku. Nicméně například takový indiánský rap je super a inspiruje se tradicemi původních kultur. Ale i tak to často bývá o tom být aspoň trochu „gangsta“, i když třeba na koni. (smích) Je to prostě součást toho žánru. S Ďyvinou se ovšem do žádných z těchto žánrů zasahovat nechystáme, ačkoliv inspirace z nich beru hodně. Sám ovšem více holduji intepretaci pomocí raných a akustických nástrojů

Máte za sebou první vystoupení, a to na Folk Metal Festu v Tišnově. Co vám tento koncert o kapele ukázal?

Folk Metal Fest v Tišnově byla výborná akce, kterou každému příznivci metalu či pagan/fantasy folku i do budoucna vřele doporučuji. Za naši kapelu jsme byli zprvu poměrně nervózní, nešlo ani tolik o to odehrát dobře repertoár, ale spíše, aby vše klaplo po technické stránce. Většina členů kapely neměla doposud pořádnou zkušenost s ozvučeným živým vystoupením, to se taky projevilo na zdržovačce při zvučení. To se ale člověk nenaučí nikde jinde než přímo na pódiu, trenažér neexistuje, takže to považuji za přirozené. Koncert ale pak probíhal naprosto skvěle a jsem velmi vděčný za počet lidí, co se pod pódiem sešel.

Třetí říjnovou sobotu také vystoupíte na Folk Metal Pilgrims v ostravském klubu Barrák. Co od tohoto koncertu očekáváte? Chystáte něco speciálního?   

Na říjnové vystoupení na Folk Metal Pilgrims se již těšíme. Akci budeme otevírat, takže nebude tak velký pres při zvukovce. Přesto se budeme snažit v tomto ohledu připravit, co nejlépe to půjde. A v rámci vystoupení? No, máme již v rukávu další píseň, která nezazněla na EP, a je dost možné, že s ní půjdeme „na trh“ právě v rámci Folk Metal Pilgrims.