Kytarová legenda Andonis Civopulos před Setkáním kytaristů: Je povzbudivé, že mi to ještě jde!

Naposledy jsem tě viděl a slyšel na skvělém narozeninovém koncertě k tvým šedesátinám. To už je pár let. Co se od té doby ve tvém životě změnilo či událo?

Ano, ten koncert se hodně povedl, zahrál jsem si tam skoro se všema kapelama, s kterýma jsem v průběhu let působil. Koncert je zaznamenán na DVD a CD v super kvalitě a taky je to bohužel poslední vstoupení Specialu s Věrkou Špinarovou. Pět let uplynulo jak voda a stále se něco děje. Hodně hraní s Legendama a občasné hraní se Specialem, Jammy Jackem (Toto revival) a různá hostování. Nějaké velké změny se nekonaly. Možná akorát to, že natáčím své autorské CD ve studiu Petrovice u Bena, na kterém budou instrumentálky, ale i zpívané skladby, jež namátkou nazpívali Petr Kolář, Petr Bende, Roman Dragoun, Petr Němec, Dáša Glatzová, Lucie Roubičková, Marcel Bláha a muzikanti z Ostravska i z Valmezu. Zatím nedovedu říct, kdy vyjde. Až to bude, tak to bude (smích).

Kytara tě chytla už v dětství. Začínal jsi rovnou na elektriku, nebo předcházelo nějaké školení na klasiku?

Na kytaru hraju asi od 12 let a první byla zaručeně ta malá španělka za 120 korun. Až o něco později jsem si půjčoval od bráchy elektrické kytary značek Jolana jako Star a Hurican. Moje první pořádná kytara byla Jolana Alexandra (kopie Gibson ES 335) Sunburst, kterou mi koupila mamka za nějakých 2700 korun. Byla pěkně zpracovaná, až na slabé snímače a krk trochu poleno, ale byla moje. Školení bylo na klepáči u baráku, kde jsme hráli Beatles, Stouny, The Kings, Olympic, Matadors, Flamengo, Petra Nováka atd.

Kolik momentálně vlastníš kytar a které z nich patří do tvé TOP 5?

Co se týče kytar, mám jich několik jako každý kytarový maniak (smích). Z Gibsonů preferuju LP, SG, ES 335 a Explorer. Ten jsem si oblíbil v 80. letech letech u Věrky, v té době se to moc nedalo sehnat, tak jsem si udělal za pomoci Ivo Pořízky vlastní. U Fenderů jasná volba Stratocaster, který mám ale upravený na HSS sadu snímačů, ale mám i CS s klasickými singly. Telacaster jsem zvolil od kalifornské značky LsL která dělá skvěle znějící Twang Tele. Pak jsou na řadě boutique značky jako Suhr, tam používám často model Guthrie Govan, což je neuvěřitelný kytarový blázen a líbí se mi, že konstrukce kytary je jako u LP, což je tělo a krk z mahagonu, na topu je krásný žíhaný javor a podrženo barvou Chorcoal. Z těch dalších boutique jsou Tom Anderson, Prs, Tyler, Music Man a LsL: tohle jsou top kytary spíše moderního ražení, vesměs buď HSS, HSH nebo HH kombinace snímačů…prostě pro puristy to moc není.

Často taky hraju na Music Man Luke signature model mého oblíbence od roku 1977 Steva Lukathera. Akusticky s Legendama hraju nejvíc na Yamaha CPX 15 West, dále doma si brnkám na Gibson 185 CE, no a nylonku mám starého Furcha. Myslím JVC, tehdy mi to dělal Furch na zakázku, jelikož nemám rád nultý pražec 52 a udělal mi  cca 47. Holt nylonka ještě někde na mě čeká. Na otázku 5 top kytar se špatně odpovídá, záleží vždy, na co. Ale jak už jsem psal, univerzál, co vozím, je Suhr modern, Gibson LP R9 na Zeppeliny, MM Luke, Gibson ES 335 na něco klasičtějšího, blues a tak, a teď mám nově Prs P22, což je kytara i s Piezzem v tremolu a je fajn, že ve skladbě mohu minipřepínačem změnit ihned zvuk elektrické kytary na akustický v celkem věrném zvuku. Rád bych i vozil Telecastera, ale to balení po hraní je běs.

Jaká komba a aparáty ke svým kytarám používáš? Preferuješ zavedené značky, nebo vyhledáváš i novinky?

Co se týče aparátu, bylo to někdy v Muzikusu, ale krátce používám sestavu na koncertech se Specialem dva systémy lampy a digitál. Takže power amp Mesa Boogie 20-20- levá cesta SoldanoCAswell+ Roland Srv a Sde  a  pravá cesta Fractal Axe Fx Mark II, který dělá i čisté i zkreslené zvuky. No a boxy Bogner cube 1×12 a vše ovládané Fractal MFC midi přepínačem. Jasně, ti co hrají na moderní Kemper, se smějí, proč tolik krámů, ale tak už to mám. Vlastním i Marshall Bogner a Fender aparáty, ale na ty si brnkám na zkušebně. Nebráním se i novým značkám jako Friedman, Suhr, Mezzabarba atd., ale poslední dobou výrobci neví, co by za to chtěli. Kemper je samozřejmě taky OK a hodně populární díky skladnosti a zvuku.

Zabýváš se stále výukou hry na kytaru? Jak probíhá běžná hodina u Andonise Civopulose?

Výuka žáků mě moc nebaví, měl jsem jich pár a mám i nabídky, ale nemám na to nervy (smích). Jelikož dost hraju, mám potom raději doma pohodu a relax. Výuka probíhala tak, že žák dostal úkol naučit se něco, co ho baví. A během lekce mu řeknu, kde dělá chyby, nebo ho učím improvizovat do určité harmonie, licky, fígly a různé styly od rocku po country. Zajímavé akordy a co do nich hrát a nakonec jsem třeba dělal doprovod a žák si improvizoval.

Mnoho let jsi doprovázel legendární Věru Špinarovou. Existují podle tebe dnes osobnosti, jako byla ona?

To je těžká otázka. Věrka byla osobnost non plus ultra, měl jsem to štěstí s ní hrát v letech 1975 až 1987. Zpívala kopu mých písniček, byla svojská a jedinečná, stačí si poslechnout její covery z konce 60. let. Ale i později vždy dala ze sebe to poslední. Naši scénu moc nesleduju, takže nedovedu odpovědět, kdo je momentálně možná velká osobnost. Ale líbí se mi, jak to dělá Ewa Farna.

Tvoje skupina Special vystoupí na letošním Setkání kytaristů v ostravském klubu Barrák. Na co se můžou vaši fanoušci těšit? Představíte i nějaké novinky?

Se Specialem zahrajeme osvědčené pecky z vlastního repertoáru jako Samuraj, Štěstí není na prodej, Kamion a Útěk, které zazpívá Petr Němec, a zazní rockovky i od Věrky jako Koncert, Jdeš vítězný, Pár figurin a Koukej, kamaráde v podání Dáši Glatzové. Zahrajeme i Black Dog od Led Zeppelin a pecky od Aerosmith, Black Crowes, Billyho Idola, Prince…Myslím, že se banda má na co těšit a i nějaká ta instrumentálka se objeví.

Jak funguje tvoje druhá kapela Legendy se vrací? Na čem momentálně pracujete?

Legendy se vrací fungují velmi dobře, hrajeme asi 85 koncertů za rok. Hrajeme oslavy měst, párty, ale i fesťáky, a je fajn, že i když tam hrají kapely tvrdě, vždy máme byť jen s akustikami s kajonem úspěch. Hlavně hrajeme skladby, které lidi znají a v našich aranžích zní skvěle. Novinka v Legendách je basák Radim Hanák, který přinesl do kapely fajn náladu a dobře to šlape. A propos, s Radimem hraju i v Jammy Jack, což je Toto revival. Momentálně sice pauzírujem, ale uvidíme. A taky spolu hrajeme v kapele A.C. and Friends, kde repertoár tvoří skladby od Jeffa Becka, Cream, Jimiho Hendrixe a Steva Lukathera. Tahle kapela vznikla na základě toho, že Radim sehnal hraní na vernisáži v Kopřivnici a tak se nám to líbilo, že jsme si zahráli letos na Radimově šedesátce a bylo to opět super. Kdo bude chtít slyšet Legendy se vrací, stavte se na vánoční koncert do Garage v Martinově.

To je úctyhodný seznam kapel. Máš ještě nějaké další projekty, které bys rád veřejnosti představil?

Občas třeba i hostuju s kapelou Grog z Bohumína, natočil jsem s nimi dvě alba a taky se občas s objevím na koncertě. Nejvíc mě baví Special, protože tam hrajeme vlastní, převážně mé věci (smích). A taky je fajn, že hrajeme v původní sestavě cca od roku 1983. Taková malá příhoda z předvčerejška, kdy jsme hráli v Sedlnicích – před koncertem přišel nesmělý synek, tak asi po padesátce, a donesl LP 85 Special a já mu říkám: „To máš štěstí, jsme tady všichni krom Věrky bohužel“. Dále mě 30. října čeká koncert, který pořádá kytarista Miloš Pernica. Ten si se mnou i zahraje a na stejném pódiu vystoupí i Michal Pavlíček, tak to bude určitě fajn. Jestli tam spácháme i nějaký jam, netuším. Možné je všechno.

Když tvoříš hudbu, využíváš k tomu noty, nebo pracuješ spíše s taby?

To záleží. Vesměs si nápady točím na zoom nahrávátko, mobil a pak vybírám. No a pak tvořím na 24 stopém nahrávátku, kde si dělám demo. Pokud potřebuju nějakého muzikanta, napíšu mu to do not plus značky. Jo, když jsme točívali elpíčka v těch 70. a 80. letech, musely být aranže pro režiséra ve studiu, aby se na něco nezapomnělo, to byla velká škola! V roce 2005, kdy jsem se sešli s Věrkou a Specialem u natáčení její poslední řadové desky Čas můj za to stál, už byly jen party pro muzikanty. Prostě nová doba. Z toho CD hrajeme třeba bluesovku Lži a hraj na text Jardy Wykrenta nebo Stříbrnou lžičku ve funky stylu a taky Stýskání, kde napsal text Petr Šiška. Zpěv teď u nás výborně obstarává Dáša Glatzová, která zpívá Věrčinu muziku po svém a má dobrou zpětnou vazbu od publika. No a Petr Němec, to je ďáblík a stále mladík.

Kdo je tvůj největší kytarový guru? Máš někoho, kdo je pro tebe osobně nejinspirativnější kytarista?

Největší guru je Steve Lukather, ale těch kytaristů, co mě ovlivnili, je možná sto. Když začnu od dětství, tak třeba George Harrison, Radim Hladík, Eric Clapton, Jimi Hendrix, Ritchie Blackmore, Jan Akkerman, Rory Gallagher, Jeff Beck, Jimmy Page, Allan Holdsworth, Mike Box, Yngwie Malmsteen, EVH, Brad Gillis, Joe Satriani, Steve Vai, Al di Meola, Santana, Ian Crichton, Tony Iommi, Eric Johnson, Michael Landau, Michael Thompson, Dan Huff, Steve Stevens, Andy Timmons, Eagles, Styx, Foreigner, Brian May, Tom Scholz atd. Určitě jsem na spousty zapomněl, tak sorry, ale napadají mne ještě mé jazzové vzory Larry Carlton, Lee Rittenour, Robben Ford, B. B. King, George Benson a Joe Pass.

Sleduješ i ostravskou kytarovou scénu? Připadá ti, že je tady dost dobrých kytaristů?

V Ostravě je dost dobrých kytaristů, například Pavel Novotný alias Salto, Adam Malík, Vašek Moch, Pavel Hanus, havířovský nestor Georg Burgerstein, Pavel Škarpa, Láďa Kretschmer, ale je jich mnohem víc. Nemohu zapomenout na mého souputníka z Nového Jičína Jardu Bartoně, což je opravdový nepokřivený rocker a skvělý kytarista. Z těch mladších neznám všechny, napadají mě Tomáš Javůrek z Mirai, Krystian Danel, Rudy Horvat, Jan Gajdica, Radim Přidal a Matěj Morávek ze Zlína. Ale to už jsme v jiném kraji.

Na hudebních pódiích stojíš nepřetržitě téměř pět desítek let. Co tě na koncertování a hraní stále baví? 

No ano, stále mě to baví, stačí se podívat na fotky s Legendama nebo Specialem a s kýmkoli jiným a číší z toho energie, aspoň si to myslím (smích). Pro mne je důležitý dobrý pocit na pódiu, taky odezva publika, a pak to jde samo. Díky mému vybavení na pódiu se to daří. Dokonce se stává, že za mnou chodí lidé, a ačkoli to nejsou kytaristi nebo muzikanti, vyseknou mi poklonu, že na tu kytaru „fajně“ vybrnkávám (smích). Tak to je velice povzbudivé, že mi to ještě jde.