„Než zboří i tuhle zeď…“ Série graffiti na zdi za ostravským Domem umění je dokončena

Jedno z oblíbených témat diplomanta Filipa Nádvorníka je práce. Rachota, šichta, foch, robota. A protože pojem práce prochází v posledních letech radikálním proměnami, stal se už i podnětem k vědeckým studiím a mnohá stará klišé o práci byla vyvrácena.  Fyzické dřiny ubývá, zato přibývá příjemců kulturních grantů.

prodám pilu sinusoidku i s podpalovačem
montérky, kladivo a další památky na ruční práci
Arbeit macht nicht frei
nešlechtí, a už nemá nic společného ani s koláči
napřed zábava, pak možná deset deka zaměstnání
osvobozená Ostrava
kde žije víc výtvarných umělců než instalatérů

Dílo Václava Buchtelíka. (Foto: Katarína Jamrišková)

Malíř Václav Buchtelík je absolvent Fakulty umnění, vystudoval malbu u Daniela Balabána. Pracuje v Domě umění a minulý týden mohl v rámci pracovní doby provádět i autorskou tvorbu. A jak už Buchtelíka známe z jeho několika posledních samostatných výstav, i na zdi Domu umění klade otázky spojené s lidským bytím. Anebo i s vyhasínajícím ocelovým srdcem republiky?

dumka za jsoucno, cigáro ubalené z metafyziky
křeslo pro hosta, anebo rovnou pro Boha
dost možná je to jen Rothschildova mordovna
jak se kolem roku 1900 přezdívalo Vítkovickým železárnám
Anselm, Karolina, Ida, Šalomoun
rodný list šachet při pohledu z oken šilheřovického zámku
ostravské peklo s viržinkem ve zlaté tabatěrce
pohřby v těžní kleci, pod struskou, v příkopech u výčepů
Bezruč
bezmoc
absolutní bezedno

Dílo Adély Matalové. (Foto: Katarína Jamrišková)

Když se někdo jmenuje Adéla Matalová a studuje malbu, každého napadne, zda má něco společného s malířem Bohumírem Matalou, který patřil k nejmladším členům legendární Skupiny 42. Neptal jsem se jí, ale jak dokazuje její nová velkoformátová malba za Domem umění, malířská avantgarda je pro ni mocnou inspirací. Starými dobrými recepisy se přitom dnes nechává okouzlit jen malá množina výtvarníků, spíš se hraje vysoká hra o další existenci klasické malby.

dvakrát skupina 42
plus 35
umění jako na kolotoči
od Picassa k Matalové
stará veteš s novým nátěrem
barvy a laky
zátiší s Pokémonem
poker o budoucnost malby

Obraz Karoliny Kolbové. (Foto: Katarína Jamrišková)

I výjev Karoliny Kolbové má blízko k periferii, kterou se už zmíněná Skupina 42 zaobírala přímo manifestačně.

nostalgie, že se chce volat po tuzemském rumu
a štamgastském stole pod ventilátorem
věčně živá periférie
jen se mění kulisy
tuhnutí času, marné ohýbání ručiček
není kam spěchat
laťkový plot to tady zatím bezpečně brání
před vpádem třetího tisíciletí

Obraz Kristýny Krutilové. (Foto: Katarína Jamrišková)

Diplomantka Kristýna Krutilová znejišťuje současníky pravěkými atributy. Ví asi dobře, proč to dělá. Někteří chlapi se nezměnili už desetitisíce let.

pravěk v dlani
čtyři děti ubité sekerou v Bukovicích u Jeseníku
Altamira vs. zdivočelé Sudety
lovci, krev, pořád stejná písnička
vypatlaní chlapi s kódy:
elpaso, eses, esenbé
vládci temnot
kteří hladce a obrace proměňují na život v oprátce

Obraz Terezy Samkové. (Foto: Katarína Jamrišková)

Studentka Tereza Samková dala velkoformátové malbě působivou minimalistickou podobu. Všechno souvisí se vším, inspirací ji mohla být i aktuálně se proměňující Ostrava.

defragmentace fragmentů
zbytky staré Ostravy
než zboří i tuhle zeď
včera padl dům na Muglinovské ulici
v němž jsem nedávno vyzpovídal Márii Gažiovou
poslední pamětnici romského holocaustu
fragmentace defragmentů
město, které si s požehnáním pánů radních
splachuje paměť