Podstatné věci vznikají vždy spíše na periferii a v undergroundu, tvrdí David Bátor před prvním ročníkem BrankaFestu

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodli uspořádat v Brance hudební festival, kde vystoupí rockové a metalové kapely? Zvlášť v době, kdy lokální hudební akce nebývají hojně navštěvovány…  

Minulost. V Brance vystupovaly v osmdesátých letech minulého století tehdy zakázané kapely, jako například Arakain, Pražský výběr, Progres 2 a další. Chceme svým způsobem navázat na tuto hudební tradici. Ale chceme to dělat jinak.

Máte tedy pocit, že se váš festival něčím odlišuje od jiných podobně zaměřených akcí? 

Ano. Výběrem hudby. A stylovým rozpětím od alternativy přes rock po tvrdý metal. A také chceme dávat především prostor kapelám ze Slezska. Některé festivaly jsou třeba multižánrové, ale tvrdší styly v jejich programu nenajdeš. Jiné jdou zase jen cestou metalové tvrdosti. Což je škoda. My to chceme svým způsobem vyvážit. Proto bude v programu vždy více alternativních, rockových a metalových stylů. Ať si fanoušci vyberou. Ale rozhodně nikdy nepůjdeme komerční cestou.

Jakou strategii jste zvolili při výběru kapel? Co pro vás bylo důležité, když jste vybírali kapely pro první ročník? 

Naší strategií je dávat příležitost alternativním kapelám. Oslovili jsme několik kapel z našeho kraje. Důležitá pro nás byla především kvalita hudby. Měřítkem rozhodně nebyl komerční úspěch.

Jednou ze zajímavostí akce je, že mezi zvučením kapel vystoupí mažoretky z Branky s cyklem tanců na rockové písně AC/DC… Můžeš přiblížit trochu více? 

Půjde o speciální vystoupení pro náš festival. Vedoucí mažoretek Hana Vavrečková dokonce vyrobila speciální trička s logem našeho festivalu. Mažoretky většinou netančí na rockovou muziku, takže to bude vlastně premiéra. Moc se na jejich vystoupení všichni těšíme.

Už jsi to malinko naznačil, nicméně během prvního ročníku vystoupí pouze kapely z Moravskoslezského kraje. Je to záměr? Chcete se touto cestou ubírat i v budoucnu?  

Rozhodně ano. A po přátelském rozhovoru v opavské galerii Kupe se známým slezským sociologem, fotografem a kurátorem Jiřím Siostrzonkem, který naši práci pochválil, jsme dospěli k přesvědčení, že právě tato linie je pro nás důležitá a budeme se jí držet. Dávat prostor nekomerčním kapelám z tohoto kraje je naším cílem. Má to smysl. Ostatně ty podstatné věci vznikají vždy spíše na periferii a v undergroundu.

Zvolili jste dobrovolné vstupné. Proč? V čem vidíš výhody, nemáte pocit, že to může být i na škodu? 

Jedná se o první ročník. Proto dobrovolné vstupné. Od příštího roku již bude festival za vstupné. Ale cena bude opravdu lidová.

Každopádně tento festival není jediná kulturní akce, na jejímž organizování se podílíš. V čem vidíš největší rozdíly a spojitosti mezi organizováním hudební a literární akce? Mohl jsi zkušenosti získané z pořádání literární akce využít i v tomto případě? 

Rozdíly tady určitě jsou. A sice v tom, že spousta lidí je přeci jen více zaměřená hudebně. Což nám pomohlo i v případě sponzorských darů pro festival BrankaFest, kdy spousta malých podnikatelů přispěla dobrovolně na tento festival. Obávám se, že u literárního festivalu by hned tak někdo nepřispěl. Ale tam máme to štěstí, že nás pravidelně podporuje obec Branka a rozpočet na tento festival není tak velký. Zkušenosti, které teď mám díky hudebnímu festivalu, jsou opravdu nedocenitelné. Obešel jsem mnoho lidí. Stalo mě to hodně nervů. Ale

povedlo se. Chtěl bych také srdečně poděkovat zejména Zdeňku Včelkovi z Branky, který zařídil pro festival největší část peněz.

Co bys označil jako nejtěžší při organizování hudebního festivalu ve srovnání s literárními akcemi? 

Nejtěžší bylo asi sehnat všechny ty peníze na zvukaře a kapely, zařídit občerstvení a podobně Byl to boj, který stále trvá. Každý den něco řeším. Až to někdy obtěžuje i mou vlastní rodinu, což mě velmi mrzí. Opravdu to není jednoduché. Nepočítal jsem například s negativními reakcemi několika jedinců. Naštěstí jich nebylo mnoho. Tento koloběh konečně skončí. V úterý ještě dořeším další sponzory pro první ročník a potom si konečně dám nohy na stůl, budu jen dýchat, poslouchat hudbu  a pomalu se připravovat na sobotní festival.

Jaké pocity v současné chvíli, tedy několik dnů před začátkem akce, u vás převládají? Je to spíše nějaká nervozita, či natěšení? 

Mohu mluvit jen za sebe. Asi obojí. Před festivalem budu hodně odpočívat, abych to v sobotu ustál.

Co ty sám od prvního ročníku očekáváš?  

Především radost a spokojenost hudebních fanoušků. Proto to vlastně děláme.

Jaké máte plány do budoucna? Dá se předpokládat, že jen u jednoho ročníku nechcete zůstat…     

Plány do budoucna jsou víceméně jasné. Dále pojedeme po linii kapel z našeho kraje. Dvoudenní festival zatím není v plánu. Vše bude samozřejmě záležet na schválených dotacích pro rok 2020. Díky nově založenému Spolku Starý Ještěr teď můžeme čerpat dotace i granty třeba v Opavě nebo i na ministerstvu kultury. V současné době již máme uzavřen i druhý ročník BrankaFestu a vystoupí na něm opět pouze kapely z tohoto kraje. Výjimku bude tvořit pouze kapela Elbe, hrající post rock-psychedelic, která je ze Šumperku, tedy z Olomouckého kraje. Hlavní hvězdou druhého ročníku bude skupina HC3 z nedalekých Oder.