Kapela Denet: Pohybujeme se pomalu jako dinosaurus, ale posouváme se

Jaké jsou novinky v táboře Denet?

Jarek Opiela: V současnosti se připravujeme hlavně na koncert, který budeme mít 2. října v Barráku se známou kapelou Protector. Cvičíme staré skladby, což mi tedy vůbec nevadí. Přišel jsem tomu na chuť. Pro velký zájem jsme se také rozhodli vydat reedici CD Terrestrial Dying z roku 1993, která vychází 1. října. Jinak aktuálně Denet tvoří dva zakládající členové, tedy bubeník Petr Kuneš a já hraji na kytaru a zpívám, dále velmi šikovný kytarista Petr Háček, který skládal a překládal texty na Terrestrial Dying, a na baskytaru hraje Radim Marek.

Ke zmíněnému koncertu se ještě dostaneme, nepochybně však pracujete také na nových písních…

Petr Kuneš: Věcí máme hodně, natočit bychom mohli tři desky. (smích) Nicméně chceme ty skladby posunout ještě dále. V podstatě předěláváme staré skladby, které zatím nevyšly. Nedávno Péťa Háček přinesl výborný song, ale už to není death metal. Je to techničtější muzika. Když slyším tuto píseň, jako první mi vyskočí kapela Rush, možná Dream Theater bez kláves.

Máte už termín, kdy by se nové album mohlo objevit?

Opiela: Koncem roku máme v plánu natočit tři písně, abychom měli k dispozici nahrávku, kterou můžeme nabízet pořadatelům festivalů. A jak vše budeme mít nacvičené, určitě bych chtěl příští rok nějaké album realizovat. Už to slibuji mnoho let. Pracujeme na tom. Pohybujeme se pomalu jako dinosaurus, ale posouvá se to…

Budeš preferovat zpěv v angličtině, nebo češtině? A co dalšího je možné v současnosti o albu prozradit?

Opiela: Asi obojí, ale více se přikláním k češtině. Osobně moc dobře anglicky neumím. A abychom vše podali úplně od srdce, jak se říká, tak je třeba rozumět důkladně i textům. Do angličtiny bych se nevcítil tak jako rodilý mluvčí. Jinak na album počítáme s písní Drowning, která je i na našem profilu na Bandzone. Ta skladba je zásadní tím, že vznikla zrovna v době, když jsem se vrátil ze Švýcarska, kde jsem několik let žil. Jednou, když jsem šel ze zkoušky domů, tak mi najednou začala znít v hlavě. Myslím si, že je to hodně dobrá skladba. Ty novější věci jsou více rockové, ale pořád je to tvrdší muzika, jsou tam zkreslené kytary.

Co je pravdy na tom, že by se v Denetu měl objevit ženský zpěv? Ne všem se tato varianta zamlouvá…

Opiela: Žádný ženský zpěv v Denetu nebyl. Pravda, měl jsem v plánu vyzkoušet kamarádku, která zpívala v jedné death metalové kapele a nemá vůbec špatný hlas. Říkal jsem si, že by nebylo špatné, aby si s námi jednu věc či dvě skladby na koncertě toho 2. října zařvala. Ale není čas na nazkoušení, takže nakonec nebudeme riskovat.

Změnil se tvůj přístup ke skládání? Je pro tebe náročné skládat nové skladby hlavně z toho důvodu, že si chceš udržet vysoký standard, který vždycky Denet měl, anebo proto, že chceš vyjít vstříc fanouškům, protože fanoušci Denet chtějí?

Opiela: Přiznám se, že v poslední době už moc neskládám. Sice si nějaké úryvky nápadů nahrávám do telefonu, ale nepamatuji si, kdy jsme dělali moji píseň. Nápady nyní nosí hlavně Péťa Háček. Nechávám mu volnou ruku. Chtěli jsme, aby kapela nabrala jiný směr, nyní je to pestřejší muzika. Momentálně už asi tři měsíce pracujeme na té Petrově skladbě. Je to složitý song, který má asi sedm minut, a je tam asi pět, šest různých pasáží s různými tempy a motivy. S tím se budeme prát asi až do Vánoc.

Kuneš: A hlavně těch starých skladeb je tolik, že není třeba tvořit nic nového. Protože i ty staré skladby pořád mají co říci. Jak jsem už zmínil, předěláváme ty staré věci do nějaké novější podoby. Snad pokaždé je hrajeme jinak. Pořád hledáme novou tvář.

Co vás drží při značce Denet?

Opiela: Mě drží to, že jsem k tomuto názvu nějakým způsobem zavázán. Věnuji se té kapele od svých dvanácti let. Nemám energii a chuť dělat něco nového. Ta kapela mě drží de facto od dětství, je za námi nějaká historie.

Kuneš: S tím jsme bojovali asi tři roky zpátky. Jak bychom se měli jmenovat, když už nehrajeme ty staré věci? Aby se nestalo, že budeme mít někde koncert a přijdou fanoušci, kteří znají naše staré věci, a uslyší z jejich pohledu úplně jiný žánr. Ve finále jsme však zjistili, že Denet je náš, a tak to prostě zůstane. Každá kapela se nějak vyvíjí, i stylově, tak jsme si řekli, že zůstaneme u Denet. A navíc se i k těm starým skladbám čas od času vracíme.

Sice nejsem příznivcem onoho slova, pokud je řeč o české hudební scéně, nicméně o Denetu se často mluví jako o legendární kapele… Výraznou stopu na české hudební scéně jste rozhodně zanechali…

Opiela: Legendární? Já bych spíše řekl, že to je nedoceněná kapela. Myslím si, že v devadesátých letech byl Denet jedna z nejlepších kapel v České republice. To, co jsme tenkrát složili, není vůbec jednoduché zahrát. Nyní to zjišťujeme. (smích) Nechci se nijak chvástat, ale vždycky jsem věděl, že Denet patří mezi špičku a je to kapela, která by mohla obstát i v zahraničí. Nicméně nějakých dvanáct let jsme prostě nefungovali. Když člověk udělá v životě chybu, musí ji napravit. Musel jsem tenkrát pracovně odjet do Švýcarska a vydělávat peníze tam. A to nás stálo mnoho let. Nyní jsme však opět v plné síle.

Nyní je tedy prostor na bližší informace ke koncertu, který se koná 2. října v ostravském klubu Barrák a kde budete hrát hlavně songy z vašeho death metalového období…

Opiela: Zahrajeme v podstatě všechny písně z dema Krev a pak i několik songů z Oslavy zla. Když jsme si ty skladby na zkouškách zahráli, dostal jsem do toho chuť. Věděl jsem, že to je něco, co bychom měli hrát, třeba aspoň dvě nebo tři písničky. Ostatně i Metallica hraje věci od roku 1983. Fanoušci nové songy moc neberou, chtějí ty staré. A ono to bude něco podobného… Ale musím říci, že to je fyzicky hodně náročné. V podstatě taková posilovna. (smích) Po pěti skladbách ždímeme trika… Nicméně baví mě ty skladby hrát. Myslel jsem si, že to tak nebude, ale ta energie, která z toho jde, to je fakt síla! Furt to má co říci.

Kuneš: Jo, má to co říci. A ještě bych zmínil takovou zajímavost, že se snažíme ty skladby hrát co nejvíce autenticky, jak byly nahrané, ale zjišťujeme, že by se ještě daly přetvořit a předělat do jiného kabátu. Pořád se s tím dá pracovat.

Vnímáte zmíněné skladby z demokazet Krev a Oslavy zla v současnosti jinak?

Opiela: To víš, že jo! (důrazně) Jednou po zkoušce jsem si říkal: „To je dobré jak cyp!“ To bylo těžké na zahrání, má to tempo, je to rychlé, má to rytmus, jede to. A potěšilo mě, že když jsme si skoro po třiceti letech Oslavy zla zahráli, chvíli trvalo, než jsme zjistili, jak to vlastně hrát.

Kuneš: Pro mě je to zajímavé v tom, že když jsme ty skladby tenkrát hráli, tak jsem si říkal, že děláme hudbu, která tehdy byla in, měla úspěch a šlapalo to jako prase. No a když jsme ty skladby skoro s odstupem třiceti let zahráli, tak jsem zjistil, že to fakt pořád ještě šlape. Člověk se hudebně vyvíjí, posouvá se dál, neposlouchá jenom death metal, projde si vším možným, řekněme, že po muzikantské stránce vyspěje. Nicméně když aktuálně ty písně hrajeme, tak stejně musím říci, že pořád je to dobré!

Opiela: Musím však zdůraznit, že velkou měrou se na tom podílel Roman Kříbek (bývalý člen kapely Denet – pozn. autora), který nás na tento styl navedl. My jsme do té doby hráli ve stylu Helloween. Roman má největší vliv na tom, že Denet byl, jaký byl. A de facto ovlivnil i album Terrestrial Dying. Asi dva nebo tři roky jsme se neviděli, pak přišel a přinesl mi kazetu s Panterou, a ta mě úplně dostala. Na tom albu je Pantera slyšet. Roman Kříbek už sice v kapele nebyl, ale ovlivnil, jak budeme hrát… To je zajímavé. Jinak Roman se bude podílet na nahrávání vinylu Oslavy zla, který vyjde příští rok. Písně nahrajeme znovu, Roman vše nazpívá. Chci, aby ta nahrávka měla nový zvuk. Momentálně spolu konzultujeme a opravujeme texty, protože ty se musí trochu předělat.

Dokážete si vybavit nějaké nezveřejněné historky ohledně písní Mortuary, Lágr Mogodan či Tvář smrti z dema Krev?

Opiela: U Lágr Mogodan vznikl první text. Viděl jsem v televizi dokument o tom lágru, jak to tam Stalin likvidoval, což pro mě bylo natolik silné, že jsem si řekl, že tomuto tématu se musím v textu věnovat. Jak jsem složil muziku, nevím, ale první byl text.

Kuneš: Už asi ne. Nicméně vzpomínám si, že jsme tehdy cvičili v atomovém bunkru, tak to asi na nás mělo vliv. (smích) Většinou to u nás fungovalo tak, že Jára s něčím přišel, přesně věděl, jak to má vypadat, a těpal mě tak dlouho, dokud jsem to nezahrál. (smích)

Našly by se ještě nevydané písně z demokazet Krev či Oslavy zla?

Opiela: Z Krve jsou dvě, které jsme slíbili jako bonus na desku (vinyl dema Krev vyšel v roce 2018 – pozn. autora), ale už jsme je nestihli znovu natočit. Jednak to je samotná skladba Krev, která se nám tehdy natolik ohrála, že už jsme ji na demo nedali, ale zazní na koncertě, a pak song Černá seance. Ten jsme kdysi připravovali s Jiřím Valtrem z Rootu. Ty písně měly vyjít u Direktu, točili jsme je v Brně ve studiu, ale nakonec nevyšly.

Letos je to už také úctyhodných 35 let, kdy jste Denet na ostravské Základní škole Ludovíta Štúra založili. Proč zrovna kapela?

Opiela: Vždycky jsem toužil mít kapelu, možná od mých pěti let. Moje máma mi od tří let pouštěla gramodesky Beatles, ABBA a další. Můj táta byl muzikant, muziku jsem miloval. Když jsem slyšel Beatles, chtěl jsem hrát něco takového. Na základní škole jsem pak potkal Péťu, měli jsme společný tělocvik, dali jsme se do řeči, zjistil jsem, že hraje na bicí, tak jsme se po vyučování domluvili s paní školnicí a šli do jedné třídy zkoušet. Péťa přinesl paličky, futrál od pastelek, krabice, já jsem měl španělku a už jsme jeli… Pamatuješ si první písničku?

Kuneš: Jasně, Rasputin od Boney M. A ještě bych dodal, že tato škola hrála důležitou roli v historii Denet také později. Jednak jsme v tamní koupelně fotili obal na demo Krev a ještě jsme ve školním kině tři měsíce cvičili, než jsme šli nahrávat Terrestrial Dying.

Určitě z doby vašich začátků máte také mnoho skladeb a spoustu vzpomínek…  

Opiela: Jo, celou desku… Skladby jako Metalový večírek nebo Pozor, padá kamení. Byl to takový neškodný rock, jak říká Péťa, v té době jsme chodili na Olympic a podobně. Taky jsme si zahráli na akci v Ostravě-Pustkovci, kde vystupovala i Darinka Rolincová. Měli jsme asi čtrnáct let, pruhované kalhoty a byli jsme slavní v celé Ostravě… (smích) Taky jsme v roce 1986 nebo 1987 dostali zákaz hraní od ObKS (Obvodní kulturní středisko – pozn. autora) a přišli jsme o zkušebnu. Měli jsme text: „…na zemi je krev, po ní chodí lev…, což se nějakému soudruhovi nelíbilo, tak nás vyhodili ze zkušebny. Příští rok vyjde kompletní diskografie Denet a možná bych natočil i nějaké písničky z té doby.

Když se za dosavadní historií Denet ohlédnete, co vidíte?

Opiela: Krásnou kapelu. Nápaditou, technicky zdatnou. Myslím si, že kdyby se nás tehdy chytl někdo v Praze, tak jsme si třeba mohli častěji zahrát v Německu a podobně. Ale je pravda, že nabídka byla. Z Popronu po Terrestrial Dying přišla nabídka na desku s tím, že nám Vilém Čok bude dělat producenta. My jsme ji však odmítli. Asi bychom si nějakým způsobem poradili i bez toho, kdyby nevznikla ta dlouhá pauza, kterou jsem už zmiňoval, ale tohle určitě chyba byla. Škoda.

Proč ses tak rozhodl?

Opiela: Rozumíš, my jsme si všechno vyšlapali sami. Já jsem objížděl s krosnou na zádech všechny možné obchody v Česku a na Slovensku. To je strašná spousta práce. Nehledě na to, že se naše nahrávky dobře prodávaly. Pořád chodily objednávky, to mě těšilo, takže jsme hrdě odmítli. Ostatně i nyní chodí objednávky, dokonce z Austrálie, z Francie, ze Spojených států, z Floridy mi přišel požadavek, že chtějí původní cédečko Terrestrial Dying a nabízeli mi 200 euro. Říkám: „Sorry, chlapci, já už ho nemám, já vám dám reedici.“ Oni na to: „My reedici nechceme, my chceme originál.“ Takové maličkosti velmi potěší, že se ozývají lidi z celého světa, mají zájem o tvé nahrávky a nabídnou ti za ně takový balík.