Vladivojna: Materiálu mám tak na dvě sólovky, nejdřív se ale musím vypořádat s Barkovovou

Po filmu 8 hlav šílenství a stejnojmenném albu, na kterém písně s texty Anny Barkovové nazpívaly například Lucie Bílá a Aneta Langerová, přichází nový koncertní program, koncipovaný jako pocta této pozoruhodné postavě ruské literatury. Zdá se, že v Česku se teď o Barkovové ví daleko více než v Rusku. Přitom před vznikem filmu šlo u nás o absolutně neznámé jméno, je to tak?

Ano, tuto autorku u nás skutečně před vznikem filmu a písní, které na něj navazují, nikdo neznal. V podstatě ji objevila Radka Rubilina, která psala diplomovou práci na téma lágrových autorů. Anna Barkovová zaujímala větší polovinu této práce, se kterou se následně seznámila režisérka Marta Nováková, která se díky tomu začala o Annu zajímat. Následně vyšel i první český překlad díla Anny Barkovové s názvem 8 hlav šílenství a souběžně začal vznikat stejnojmenný film Marty Novákové, která mne požádala o hudbu k tomuto filmu.

Takže nebýt filmu, asi by ses o Annu Barkovovou nezajímala?

S největší pravděpodobností ne. Anna Barkovová si podle mě ale zaslouží pozornost nejen kvůli své poezii a próze, ale také díky své korespondenci a deníkovým zápiskům, které jsou velmi působivé a vševypovídající. A právě tuto část jejího odkazu se snažíme oživit na chystaných koncertech. Píše v nich o svém strachu z atomových bomb, píše svým milenkám a místy je i dost vtipná, někde zase zapšklá a hrubá, ale to se mi líbí. Je sama sebou a totálně prdí na to, co si o ní kdo myslí.

Dá se říct, že většina písní pro album 8 hlav šílenství, které tvoří také základ koncertního programu, vznikla až po natočení filmu?

Ano, nejdříve jsem dokončila filmovou hudbu a až pak jsem si řekla, že by nebylo marné některé motivy přetvořit v plnohodnotné písně. Jako první vznikla skladba Karaganda 35 a následně mě to strhlo k dalším básním, takže jsem filmovou hudbu postupně přearanžovala do písňových forem na celou desku. Pak začala další fáze, a to přearanžovávání napotřetí, aby se skladby daly hrát naživo se 4Triem. Album 8 hlav šílenství je hodně elektronické, kdežto kapelu mám akustickou. Fakt docela dobrodružná prdel. Po roce jsem zhudebnila nové básně, až z toho vznikl celý tento program. Nejnáročnější pro mě byla ale asi práce na rozsáhlé Anině autobiografické básni, která má tři strany. Zhruba devítiminutovou kompozici jsem skládala přes dva měsíce a pak jsme se s kapelou s tou skladbou mordovali na třídenním soustředění. Ta báseň je takové shrnutí celého jejího života a pro mě solidní jazykolam (smích). Z toho soustředění jsme se všichni několik dní léčili.

Je v písních, které znají posluchači z alba a které uslyší v novém koncertním programu, použitý doslovný překlad básní, anebo jsou tam nějaké úpravy?

Já jsem se snažila co nejvíce držet původních básní, aby poezie Anny Barkovové zazněla v co nejvěrnější podobě. Nicméně jsem musela velmi citlivě vybírat, z čeho třeba udělám refrény, co zopakuji a co vyhodím, aby to fungovalo jako píseň nebo skladba. Občas jsem poprosila Radku Rubilinu, ať mi něco zkusí přeložit jinak, aby se to dalo lépe nafrázovat.

V programu zazní i dost nových písní na básně Barkovové, které nejsou na albu 8 hlav šílenství. Dočkáme se i jejich studiových verzí?
Ano, v únoru bych chtěla natočit druhé a poslední album s touto tématikou. Bude obsahovat akustické verze písní na její verše. Budou na něm nejen nové písně, ale i několik starších, které teď díky živému hraní znějí jinak než na desce. Tímto albem bych chtěla uzavřít kapitolu Barkovová, která mě dost zaměstnala na několik let. Je to vlastně první takto rozsáhlý projekt, na kterém jsem pracovala po tak dlouhou dobu a ze kterého jsem se snažila vytěžit co nejvíce. Jenže, abych byla upřímá, ono je to taky docela solidní emoční darda. Po každé zkoušce, soustřeďění nebo koncertu jsme s kapelou úplně vyřízení. Ale já v tom vidím ohromný smysl a krásu.

Z jakých zdrojů jsi čerpala inspiraci pro tvorbu celého programu, samozřejmě kromě výboru jejích básní, který vyšel v češtině?

Dostupných zdrojů vlastně ani moc není. Já jsem samozřejmě četla diplomovou práci Radky Rubiliny, což ale bylo trošku komplikované, protože je tam hodně pasáží v ruštině, a taky jsem čerpala z knižního překladu. Pak jsem si přečetla nějaké knihy i jiných autorů, jako třeba Solženicyna nebo Šalamova. Největší inspirací byl ale samotný film, který je pro mne velmi podstatný a který se mnou hodně rezonoval. A to nejen snahou představit Annu Barkovovou jako zajímavého člověka, ale i tím, jak ukázal poměrně hravou a inovativní formou ten šílený obraz sovětského režimu.

Čím tě Anna Barkovová tak oslovila, že ses rozhodla z tohoto tématu vytěžit maximum a že se jejímu odkazu věnuješ už několik let?

Anna je mi sympatická jednak obrovskou touhou po svobodě a specifickým smyslem pro humor, ale především svou tvrdošíjností a neústupností. Protože jestliže člověk ztratí potřebu být sám sebou, tak ho zlomili. A Annu nezlomili. Já takové koule, jako má ona, asi nemám, takže jsem ráda, že se nemusím s něčím tak příšerným jako je úplná ztráta svobody konfrontovat.

Když nepočítáme album 8 hlav šílenství a soundtrack k seriálu Až po uši, poslední řadové album Tajemství (s)Prostěradel jsi vydala před pěti lety. Kdy vyjde další výhradně sólové?

Mám celou řadu nových písní, které hraji na svých sólových koncertech. No, v podstatě mám nový materiál klidně na dvě další sólová alba. Jsem ale rozhodnutá dokončit téma Anny Barkovové několika recitály a zmiňovaným chystaným albem. Pak Annu definitivně opustím autorsky, ale ty písně samozřejmě zůstanou součástí koncertního programu.