Graffiťáci, Malamut i Kukačka. Ostravský „výtvarný maraton“ odstartoval za Domem umění

Subkultura jménem graffiti. Bývávalo. Sedm dočasných velkoformátových maleb na zdi, která ohraničuje pozemek ostravské Galerie výtvarného umění (Domu umění), vzniká tento týden zcela legálně. A díky celé řadě úředních štemplů. „Třeba i od památkářů,“ přiznává ředitel galerie Jiří Jůza. Je pondělí 23. září, devět hodin dopoledne a do oficiální „výmalby“ zdi se chystá zapojit sedm umělců. Nedávný absolvent Fakulty umění Ostravské univerzity (Václav Buchtelík), letošní diplomanti (Kristýna Krutilová a Filip Nádvorník) a čtyři studentky ateliéru Malba 2 (Adéla Matalová, Tereza Samková, Karolína Kolbová a Bára Krejčová).

O kouzlu intervence, kterou zažívají pouliční sprejeři, tedy asi nelze mluvit. Zvláště v případě, když mladým a vůči establishmentu možná zdravě naštvaným umělcům přeje úspěšně dokončení díla náměstek pro kulturu Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo. A ředitel Domu umění Jiří Jůza na závěr svého projevu dokonce výtvarníky vybídne: „Je to vaše, do práce!“ Jenže dnešní studenti netvoří na povel, proto trvá asi hodinu, než rozdýchají pronesené proslovy i přítomné novináře a vezmou barvy do rukou. Co na stěně vznikne a zda to budou díla spíš intimní či angažovaně provokující, to se ukáže do konce týdne a kulturní deník Ostravan.cz bude o výsledku ještě referovat. První tahy na stěnu v každém případě činí Filip Nádvorník (1995), který na Fakultě umění studuje pátým rokem kresbu.

Filip Nádvorník u Domu umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Obdobně jako je nedaleká galerie PLATO dočasnou výstavní síní, protože se časem přestěhuje do bývalých jatek, i zeď u Domu umění je záležitost prchavá. Až se začne budovat dostavba galerie čili takzvaný Bílý stín, zeď padne a nahradí ji architektura Josefa Pleskota. A kdy to bude? „Nikdy,“ myslí si sochař Petr Szyroki, který mi zrovna telefonuje, tak mu vyprávím, co se zrovna děje za Domem umění. „Tak černě to nevidím. Až kraj vyřeší finance na Černou kostku čili vědeckou knihovnu, dojde řada i na Bílý stín. Věřím, že v roce 2021 by stavba mohla začít,“ říká ředitel Domu umění Jiří Jůza. To už první tahy na stěnu dělá i Václav Buchtelík nebo Kristýna Krutilová.

Václav Buchtelík. (Foto: Ivan Mottýl)

Než ale umělci „promalují“ zeď za Domem umění, vypukne v Ostravě další ročník festivalu akčního umění Malamut. A to již v úterý. „Je to již čtrnáctý ročník, začínali jsme před čtvrtstoletím, takže je to nejstarší festival svého druhu v České republice. Ne každý rok se nám však podařilo na akci sehnat prostředky,“ shrnuje historii festivalu performer Jiří Surůvka, spoluzakladatel akce. „Název vymyslel Petr Lysáček. Měli jsme tehdy v roce 1994 společný ateliér v Dostojevského ulici v Ostravě a soused měl krásného psa malamuta, tak jsme podle něj nazvali celý festival. No, také se to mohlo jmenovat Dostojevský. Ten pes je severské plemeno, dobrý tahoun, co hodně vydrží, stejně jako Ostraváci,“ rekapituluje Surůvka.

A Ostraváci v následujících dnech určitě leccos vydrží. Pořadatelé se především těší na jejich reakce v takzvané outdoorové části festivalu, kdy umělci předvedou svoje kousky přímo v ulicích města, například před barem Ikarus, v kašně před palácem Elektra či na Masarykově náměstí. Na odpolední outdoorové programy pak navážou indoorové večery v městské galerii PLATO, konkrétně od úterý 24. září do čtvrtku 26. září.

Hosty Malamutu budou domácí umělci (Jana Orlová, František Kowolowski, Kateřina Olivová či Martin Zet), převažují však zahraniční mistři performance. Jistým druhem šoku pro konzervativního návštěvníka galerií může být třeba vystoupení finské dvojice ​Katri Kainulainen a Maximilian Latva. Seveřané zkoumají mužské a ženské role ve světě vezdejším až s brutální dávkou sarkasmu a tělesnosti, k rekvizitám představení patří třeba dvoumetrový penis.

Katri Kainulainen a Maximilian Latva. (Foto: archiv)

„Vzhledem k specifickému prostředí města Ostravy s jeho sociálními rozpory, kriminalitou a jistými rasovými problémy tady má mezinárodnost festivalu svůj důvod. A může pomoci s odstraňováním české xenofobie a izolacionismu. A také s navazováním kontaktů v mezinárodním uměleckém provozu,“ vysvětluje Surůvka širokou zahraniční účast. Přijedou umělci z Velké Británie, Polska, Ukrajiny, Německa či Thajska. „Celkem se představí třicet performerů,“ počítá organizátor.

Sotva město opustí akční umělci, zahájí v Absintovém klubu les výstavu nových prací již klasik ostravské malby Aleš Hudeček (v neděli 29. září), který dal své kolekci název Kompost. A hned tři dny poté (2. října) začne Kukačka, další festival umění ve veřejném prostoru. Tentokrát s kunderovským tématem Život je jinde. „V první řadě tento ročník touží akcentovat onen všeobecně známý a zároveň neodbytný pocit, že nám stále něco uniká mezi prsty. Život je zkrátka jinde,“ říkají k tématu pořadatelé.

A to není zdaleka všechno, co se odehraje v Ostravě v následujících čtrnácti dnech na poli vizuálního umění. Třeba ve středu 25. září začíná na Dole Michal výstava Dekonstrukce konstrukce nedávného absolventa Fakulty umění Jiřího Zavřela, malíře a také básníka. A když už jsme u poezie, tak skončíme klasikou. Zamyšlením Jaroslava Seiferta nad postavením výtvarného umělce:

JAROSLAV SEIFERT

Šel malíř chudě do světa.
No – jak se dařívá
těm, které živí paleta
a skromná česká sláva? 

Hrnečku říkal, vař mi, vař,
peníze nejsou v míšku.
A kreslil dětem slabikář,
tu nejkrásnější knížku. 

Tu oslík, slimák, strom a mrak,
jeleny kreslil, srnce.
Ty malé dával za šesták
a ty větší po korunce. 

A tu je majka, pták a klec,
had, úly, čmelák, raci.
Být umělcem je hezká věc,
však, žel, se nevyplácí. 

A přece byl tak bohatý
jak nikdo v širém kraji.
Byl z těch, ač neměl dukáty,
kdo nejvíc rozdávají.

Můj bože, měl–li jaký hřích,
odpusť mu, nic to není!
A dej, ať se má v nebesích
jako o posvícení.

(Ze sbírky Šel malíř chudě do světa s podtitulem Verše k obrázkům Mikoláše Alše. Praha, 1949.)

*

Dům umění: www.gvuo.cz
Klub Les: www.facebook.com/absinthovyklubles
Malamut: www.facebook.com/events/423682708341239
Kukačka: www.kukacka.org