Dokud nám nedojde palivo, budeme přikládat pod kotel, tvrdí členové death´n´rollových Immer

Než se dostaneme k aktuálnímu albu, nemůžeme opomenout fakt, že vaše písně na Bandzone mají více než dvacet či třicet tisíc poslechů. Tedy mnohem více než najdeme u různých mainstreamových a na festivalech žádaných interpretů. Čím si to vysvětlujete?

Šušo: Těžko říct, zřejmě má naše hudba určitý potenciál, aby si cestu k posluchačům našla sama, za což jsme samozřejmě velmi rádi. Na druhé straně, co se týká různých žádaných interpretů na festivalech, nemyslím si, že to je jen o tom, že jsou všichni opravdu tak žádaní, ale je to spíše o penězích, že si za zahrání na určitém festivalu ti méně známí zaplatí, a také tím, že většinu festivalů má stejně obšlápnuto jen pár „vyvolených“.

Na toto téma bychom se samozřejmě mohli bavit několik hodin, nicméně přejděme k radostnější události. Vaše nové album Tears of Blood vyšlo letos šest let po předchozí nahrávce Separation. Proč taková dlouhá pauza? A co by o albu měli vědět ti, kteří jej ještě neslyšeli?

Šušo: Předchozí tři alba vyšla v průběhu pěti let, a tak jsme si možná potřebovali od skládání trošku odpočinout.

Sikes: Šestiletá prodleva se zdá být hodně, ovšem v reálu to utíká strašně rychle. Čím jsme starší, tím rychleji čas letí, a jelikož si alba vydáváme vlastními silami a za své prostředky, nenutí nás žádná smlouva dělat album třeba každý rok. Kolekce Tears of Blood je z mého pohledu nejpropracovanější a každému, koho tenhle styl oslovuje, doporučuji, aby si album poslechnul.

Vznikaly songy, které se na albu nacházejí, spíše v poslední době, nebo během šesti let? Dají se mezi nimi najít rozdíly, to znamená, lze rozpoznat, kdy byly složeny?

Šušo: Songy začaly vznikat zhruba rok po vydání alba Separation, ale řekli jsme si, že nebudeme nijak tlačit na pilu a s novou tvorbou spěchat. Nechali jsme tomu tedy volný průběh a nakonec se nám ta prodleva mezi alby protáhla až na šest let. Myslím si, že rozdíly mezi prvními a posledními skladbami, které na nové album byly složeny, nijak markantní nejsou. Přece jenom už máme svůj určitý hudební rukopis a nebylo v plánu nic radikálně měnit.

Sikes: Rozdíly mezi skladbami se asi najít dají, ovšem není to tím, kdy byly složeny, ale spíš pojetím té které skladby. Některé jsou spíš rollové, další spíše deathové, ale to je pro nás typické. 

Změnila se během té doby atmosféra v kapele? Máte pocit, že jste nyní nahrávali desku v jiné atmosféře než v minulosti?

Šušo: Atmosféra v kapele se nijak nezměnila a také nahrávání v GM Recording studiu u Martina Roženka v Jablunkově bylo jako vždy velmi pohodové. Jen jsme zase o nějaký ten pátek starší a snad i vyhranější.

Ačkoliv vaše kombinace death metalu a rock´n´rollu v podstatě nic nového nepřináší, tak ve vašem podání písně fungují, protože znějí velmi svěže a energicky. Jak jste to dokázali?

Šušo: Další těžká otázka. Máme prostě rádi klasický heavy metal, ale i death a thrash metal a snažíme se to vše nenásilnou cestou nějak skloubit dohromady. Co se týká stylu muziky, tak vlastně nemáme žádné mantinely a nic nás tím pádem nesvazuje. Pokud to v našem podání, jak říkáš, funguje, tak se nám to snad daří dělat dobře. Není v tom žádný kalkul nebo něco podobného, hrajeme muziku od srdce a taky nemáme potřebu se na nikom vzorovat, jak to v současnosti dělá spousta kapel.

Ve srovnání s předchozím albem se zdá, že jste se ještě více přiklonili k rock´n´rollovější vyznění, a také jste přidali na melodicích, což vám neubralo na tvrdosti. Byl to záměr? 

Šušo: Záměr to ani tak nebyl, písně vznikaly spontánně. Už jsme v kapele všichni starší ročníky odkojeni heavy metalem osmdesátých let a tam většinou byly melodie ve skladbách běžné. Takže je to pro nás v podstatě přirozené.

Sikes: Vždy se snažíme při tvorbě songů, aby nebyly všechny takříkajíc na jedno brdo. Když se nám při skládání zdá, že by v určité pasáži nebylo od věci použít melodii, tak to prostě uděláme. Je to taky o momentální náladě a invenci. Jsou skladby, které jsme spáchali doslova za pár minut, u jiných to trvalo zase déle.

V rámci obalu sice opět pracujete se známými prvky, přesto tuctově nevypadá a své kouzlo má… Co jste tímto obalem chtěli říci?

Šušo: Obal alba nám již podruhé nakreslila Michaela Fišerová, grafička a designérka Rock Opery Praha. Nastínili jsme jí určitou naši představu, a zbytek již nechali na ní. Hned první návrh, který nám poslala, se nám moc líbil. Vystihuje velmi dobře styl našich textů, jež pojednávají o válkách, smrti nebo o současných problémech ve společnosti.

Sikes: Obal se vztahuje nejen k textům většiny písní na albu, které pojednávají o fanatických válkách ve jménu víry, o pokroucené logice agresorů a utrpení nevinných. Tak nějak znělo zadání, které Michaela svou fantazií přetvořila v obrázek alba.

Domníváte se, že jste novým albem dosáhli vrcholu kapely Immer?

Šušo: Jestli jsme dosáhli novým albem Tears Of Blood svého vrcholu, těžko říct, to ukáže až čas. Vždy si říkáme, že laťku, kterou jsme si nastavili předchozími alby, bychom neradi podlézali, tak snad se nám to podařilo i nyní. To ale musí samozřejmě posoudit hlavně posluchači.

Sikes: Co je vrchol kapely Immer, posoudí posluchači a možná někdy i my, ovšem až někdy budeme bilancovat. Zatím ten deathandrollový vlak máme v plánu řídit dál a dokud nám nedojde palivo, tak pod kotel budeme přikládat.

Vaše píseň Hatred z aktuálního alba byla zařazena na kompilaci portugalské mutace prestižního magazínu Metal Hammer. Jak k tomu došlo? Jde o ojedinělý počin, nebo by se vaše skladby mohly objevit na vícero zahraničních kompilacích?

Šušo: Došlo k tomu tak, že se nám z redakce Metal Hammeru ozvali sami na základě již zmiňovaného Bandzone. Napsali nám e-mail, že nás touto cestou objevili a mají zájem nás zařadit na jejich kompilační CD a také propagovat v jejich magazínu.

Sikes: Těch nabídek bylo vícero, ovšem zatím jsme zareagovali jen na Metal Hammer Portugal a uvidíme co dál. Ono nic není zadarmo.

Ve válečném videoklipu Hatred mimo jiné pracujete s motivem kulky či náboje. Dá se v tohle ohledu najít inspirace filmem Obchodník se smrtí, kde hlavní roli hraje Nicolas Cage? 

Šušo: S tímto filmem to nemá nic společného. Motiv videoklipu vychází z textu skladby.

Sikes: Jak jsem již říkal – většina textů je o nesmyslných válkách ve jménu nějakého boha a Hatred je jedna z nich. S filmem to skutečně vůbec nesouvisí.

Jak vnímáte Immer v kontextu moravskoslezské či české scény? Přece jenom moc kapel hrajících už sedmadvacet let death metal na české scéně není…

Šušo: Upřímně, moravskoslezskou či českou scénu až tak dopodrobna  zmapovanou nemám. Neboť právě jak jsi zmiňoval například ty festivaly, tak tam hrají prakticky všude jen ty stejné „vyvolené“ kapely a ty méně známé moc příležitostí nemají. Je to dost smutné, neboť i tak je u nás spousta kapel, které jsou na vysoké úrovni, a pořadatelé radši vyhodí nemalé peníze za různé u nás až extrémně přemnožené revivaly nebo takzvané stálice. Mám dojem, že spoustě organizátorům asi připadá, že když máš v kolonce stylu přiřazen například death metal a podobně, tak musíš na pódiu asi řezat hlavy nebo dělat nějaké krvavé orgie. A nikdo se ani neobtěžuje zjistit, co vlastně hraješ za muziku.

Sikes: Jo, asi tak, jak říká Šušo… Jak my vnímáme Immer v tomto kontextu, je asi jedno. Důležité je, jak ho vnímají ti, kteří na náš koncert někdy přišli. Za mne řeknu jen tolik – nevzpomínám si na nějakou horší reakci. Chemie s publikem zatím funguje super!

Co vás čeká v nejbližší době?

Šušo: Momentálně pracujeme na video dokumentu z nahrávání alba Tears Of Blood a taky chystáme v našem domovském Českém Těšíně již devátý ročník festivalu Metal Tsunami, který se bude konat v listopadu, a kde by měl proběhnout také křest nového alba.

Sikes: Bude to 16. listopadu a už se moc těšíme!