Rozhovor uprostřed běhu: Svatováclavský hudební festival nezná kompromisy a jde po kvalitě

Svatováclavský hudební festival je zhruba uprostřed běhu. Kde spatřujete dosavadní vrcholy a co vás příjemně překvapilo?

Igor Františák: Těch momentů byla celá řada, ale pokud mám být konkrétní, tak zahajovací koncert se Schumannovým oratoriem Ráj a Peri mě uchvátil hloubkou muziky a především skvělou interpretací nejen sólistů, ale všech zúčastněných muzikantů. Také rezidenční barokní ansámbly Collegium 1704 s hudbou Jana Dismase Zelenky či Collegium Marianum tentokrát pod dirigentským dohledem Jany Semerádové, které uvedly derniéru barokní opery Calisto Francesca Cavalliho, potvrdily své mimořádné umělecké kvality. Do třetice bych uvedl koncert v Ludgeřovicích, kde zazněla hudba 20. století ve špičkové interpretaci Ensemble Opera Diversa. Přestože se jednalo o posluchačsky náročné dílo, hloubka a poselství Emmertovy hudby mě naprosto uchvátila.

Eva Mikulášková: Zážitkovými, tedy těmi slyšitelnými vrcholy jsou samozřejmě koncerty v kostelech, které připravujeme. Pro mě bylo strhující uvedení Faurého Requiem pod taktovkou Phillipa Bernolda (který navíc měl ten den narozeniny a orchestr se sborem mu popřáli hudební „happy birthday“). Momentálně nás čeká ještě 12 produkcí. Příjemně mě překvapila účast na festivalové besedě v Knihcentru, chystáme ještě jednu, tentokrát s Igorem Františákem a Robertem Kružíkem 27. září (15 hodin), tak doufám, že opět přijdou milí podporovatelé a zvídaví fanoušci.

Igor Františák. (Foto: Ivan Korč)

Pro letošní rok jste připravili speciální produkt v podobě výpravného festivalového bulletinu. Ten obsahuje řadu zajímavých rozhovorů s umělci a osobnostmi festivalu v nádherných fotografiích Ivana Korče. Kde se vlastně dá tato velkoryse koncipovaná publikace pořídit?

Igor Františák: Upřímně děkuji za pochvalu. Byl to šíleně náročný a zdlouhavý proces, vytvořit letošní formát katalogu do této krásné podoby. K dostání je na všech festivalových koncertech či přímo v kanceláři SHF.

Eva Mikulášková: Festivalový bulletin se nám letos velice rozrostl jak do šířky (rozhovory, texty o programech, nabídka činností, fotogalerie „15 let SHF“), tak i výšky – kdy doufám, že jsme tímto počinem opravdu pozvedli festival na zase vyšší úroveň a zároveň můžeme přinést prostřednictvím textů či fotek pocit těšení se na nové koncerty nebo vzpomínky na ty, které proběhly v minulých letech, ale také být třeba kreativní ve skládání origami nebo se zamyslet nad tím, co je ústředním letošním motivem: 30 let od sametové revoluce – 30 let svobody. Bulletin se dá koupit na každém koncertu za symbolických 100 korun. Výhodou je také, že obsahuje slevové kupony do našich festivalových kaváren a hospůdek, ale také na koncerty Hudebních výletů podzim/zima 2019.

Museli jste řešit nějakou nečekanou událost a svízel, nebo prozatím všechno probíhá jako na drátkách?

Igor Františák: Těch nečekaných událostí je skutečně celá řada, ale naštěstí zatím vše probíhá na jedničku. V tomto ohledu se vlastně ani nemůžete dopředu připravit na tyto situace – prostě je musíte za pochodu řešit. Zatím se nám to daří, jsem však upřímně rád, že jsme nemuseli doposud avizovat žádnou změnu programu či umělců kvůli onemocnění a plánované koncerty letošního 16. ročníku SHF probíhají dle původního plánu.

Eva Mikulášková: Myslím, že vzhledem k hektičnosti, která patří ke každému festivalu, si vedeme dobře – udělalo by mi ale radost, kdyby na koncerty chodilo více posluchačů. A to ani ne tak z důvodů finančních, ale kvůli umělcům samotným a právě onomu zážitku – třeba zvukové vlně, která vám zavibruje ušima díky 200 interpretům (koncert Poznaňské filharmonie), nebo naprostého se odevzdání hudbě, kdy musíte vypnout mobil, vezmete místo něj do ruky ruku svého partnera a vnímáte jenom prostor, hudební čas a právě to důležité zastavení se. Z těch zmiňovaných „drátků“ mám radost, že jsme navázali nově partnerství se Slezskou univerzitou Opava a můžeme jejím studentům nabídnout stejně jako ostravské konzervatoři a univerzitě „Student last minute“ cenu 50 korun za vstupenku na místě konání koncertu. Také mám radost z dalších „pletiv“ – tedy pomocných sítí podporovatelů Klubu přátel SHF, ale také prozatím malé, ale fungující sítě festivalových kaváren a hospůdek.

Martin Jemelka a Eva Mikulášková. (Foto: Ivan Korč)

Programová nabídka je letos opravdu široce rozkročena od barokní hudby až k duchovním dílům současníků. Existuje nějaká jednotící koncepce, jež vás při koncipování letošního ročníku vedla?

Igor Františák: Jednotící koncepce v tomto ohledu neexistuje. Jde spíše o přípravu a rozplánování dramaturgie do mnoha vrstev a nejrůznějších podob, což zasahuje hudbu všech stylových období či rozsahu obsazení. Pestrost a ono rozkročení všech 32 koncertů, které letošní ročník festivalu prezentuje, je myslím připraveno s dostatečnou pečlivostí, a tak si každý posluchač může přijít na své a vybrat si svou oblíbenou muziku, nebo se naopak nechat překvapit něčím zcela novým či nevšedním.

Eva Mikulášková: Festivalová nabídka je letos „okřídlená“, „svobodná“, mnohdy akcentují díla „zakázaných autorů“, ve své době nepodporovaných shora, těch, kteří tvořili pod tlakem doktrín, nebo se také objevují díla, která byla ve své době nesmírně oblíbená a dnes jsou téměř neznámá. Spoustu programů tvoří interpreti sami svým bádáním, takže jsou opravdu u nás na SHF poprvé (a poté třeba až na jiných festivalech typu Pražské jaro) uvedeny novodobé premiéry – minulý rok zde startovalo turné Collegia 1704 s Magdalenou Koženou, letos jsme uvedli jako první Zelenkovu Mši 1724, David Eben přiváží „Hudební život Univerzity Karlovy“, nebo Pavel Haas Quartet svůj úplně nový projekt s neskutečně těžkým Bartókovým kvartetem. Akcentována je také svoboda umění a vyznání – nádherně v Těšínském programu SCEAV, kdy Collegium 1704 například představuje geniální díla luterána Bacha vedle katolíka Zelenky.

Co čeká diváky v následující druhé polovině? Na které umělce a soubory konkrétně byste rádi upozornili a pozvali?

Igor Františák: Rozhodně bych doporučil dnešní koncert Poznaňské filharmonie s dirigentem Łukaszem Borowiczem, která do Ostravy přiveze polskou národní hudbu v podobě dvou Moniuszkových kantát. Oproti tomuto monumentálnímu obsazení polských hudebníků a zpěváků vystoupí frenštátský rodák a vynikající pianista Martin Kasík v sólovém recitálu sestaveném z reprezentativních skladeb klavírního repertoáru. Osobně se těším na zbrusu nový projekt mapující hudební život Univerzity Karlovy v podání souboru Schola Gregoriana Pragensis s Davidem Ebenem, kteří na našem festivalu uvedou premiéru tohoto programu. A rozhodně bych neměl opomenout dokončení kompletního provedení čtvrtého nešporního cyklu Jana Dismase Zelenky v provedení barokního souboru Ensemble Inégal s dirigentem Adamem Viktorou. Svatováclavský hudební festival se tak stane jediným organizátorem, který tuto geniální Zelenkovu hudbu uvede kompletně.

Eva Mikulášková: Jednoznačně se těším na poslední tři projekty – Pavel Haas Quartet, jejichž temperament, až despotická přesnost a explozívnost nálad jsou pro mě naprosto fascinující; dále na kontraaltistu Fillipa Minecciu s Collegiem Marianem, kdy zazní virtuózní árie psané původně pro neapolského barokního kastráta; a pak na závěrečný koncert – na Roberta Kružíka a Kabeláčovo Mysterium času.

Tým Svatováclavského hudebního festivalu. (Foto: Ivan Korč)

Babí léto prozatím vábí letním charakterem počasí. Odráží se to na návštěvnosti koncertů nebo se daří diváky do sakrálních památek přivábit?

Igor Františák: Návštěvností našich festivalových koncertů nejsem nijak zvlášť překvapen. V posledních letech se velký nárůst kulturních akcí v období září radikálně navýšil, což se jistým způsobem odráží i na počtu prodaných vstupenek. Nicméně jsem doposud s návštěvností velmi spokojen a upřímně věřím, že i naši návštěvníci si užívají komfortní teploty v kostelích, která je odrazem letošního nádherného babího léta. Doufám, že i ve druhé polovině našeho festivalu se krásné počasí udrží a budeme moci společně zažívat nevšední hudební zážitky z našich koncertů po celém Moravskoslezském kraji.

Až letošní festival bude minulostí, co se vám bude s nejvyšší pravděpodobností honit hlavou?

Igor Františák: Nevnímám období před či po ukončení festivalu zásadně jinak. Celoroční přípravy a všechny další potřebné kroky k zajištění „nového“ ročníku či zhodnocení a vyúčtování toho uplynulého festivalu nám skutečně naděluje dostatek práce, která v podstatě nemá nikdy konce. Takže se toho v hlavě motá pořád mnoho.

Eva Mikulášková: Mně se honí hlavou moje tři poslání, které mě doprovázejí celé září: SHF 28. zářím nekončí, okamžitě se podávají žádosti na granty příštího ročníku, takže koncepci musí mít Igor hotovou, navíc nás hned čekají podzimní Hudební výlety s notnou dávkou jazzu a přesahu do Polska. No a ty další dvě – užít si ještě inscenování Dvořákovy Rusalky s režisérem Radovanem Lipusem v opeře NDM, což je momentálně nesmírně kreativní práce, kam si chodím „odpočinout od textů“ a klidně lezu po čtyřech jako baleťáci, a také zásadní úkol do budoucna: připravovat nový obor na Fakultě umění Ostravské univerzity.