Nová těšínská inscenace Láska mezi nebem a zemí přináší laskavý humor, který neurazí, ani neoslní

Láska mezi nebem a zemí patří mezi díla, která je příjemné nejen vidět, ale především číst. Dialogy Pam Valentine na sebe přirozeně navazují a postrádají hluchá místa. Nedá se říct, že by hra patřila mezi náročnější kousky, nicméně i zde se ukazuje, že žánr situační komedie neznamená záruku uspokojení diváka. Režisér Jiří Seydler se držel předem stanovené linky celého textu, tedy překladu Martina Fahrnera, bez zásadní změny, což se někdy projevilo negativně v kontrastu projevu herců. Lehká dramaturgická úprava by představení neuškodila a herci by si s textem možná trochu více mohli hrát tak, aby z jejich úst zněly některé věty s přirozenou samozřejmostí.

Inscenace je dvouaktová, odehrává se v domě Jacka Camerona a jeho ženy Susie. Mladý pár Simon a Flic Willisovi o dům mají zájem a zanedlouho se stávají novými nájemníky. Podivné soužití dvou párů má své výhody a je předurčeno k humorným situacím. V průběhu dvou hodin se diváci seznamují s životními momenty spisovatele a jeho manželky, kteří bilancují svůj pozemský život a s nově nabitými zkušenostmi se snaží pomáhat také Willisovým. Ti se zase ve své mladosti a nerozvážnosti dopouštějí zbytečných hádek nebo konfliktů způsobených životní a především finanční situací.

Z inscenace Láska mezi nebem a zemí. (Foto: Karin Dziadková)

Vše by samozřejmě nemělo smysl bez vnějších zásahů, které rozdmychávají nebo upevňují vzájemné vztahy. Ať už archetyp protivné tchyně, která v tomto případě nedá oddechnout Simonovi, spisovateli a nastávajícímu otci, který neoplývá bohatstvím. Lenka Waclawiecová (Marcia) vnáší do své role notnou dávku hysterie a afekt ztratí pouze ve chvíli nedobrovolného odhalení své slabosti. Postava je trochu křečovitá a slušelo by jí víc nadhledu a takové přirozené noblesní arogance. Oproti ní stojí potrhlý Anděl strážný, jehož ještě nemá Tomáš Hába moc zkroceného. Místy neví, zda má být rozumný konzervativní se smyslem pro zodpovědnost, nebo roztržitý se smyslem pro humor. Vyhraněná cesta, která by se precizně dotáhla do jasného charakteru by z Anděla přestala vytvářet nesourodou postavu.

Tomáš Hába. (Foto: Karin Dziadková)

Roli Marka Webstera, realitního makléře, který dům nabízí k pronájmu a posléze i k prodeji, si zahrál Zdeněk Klusák. Roztržitý a bůhví proč vyděšený průvodce domem působí na své okolí jako čistokrevný blázen. Klusák zde předvádí, že i malá role může být velmi dynamická. Groteskní situace mají svůj smysl a Klusákovi budiž k dobru, že svou roli nepřehrává ještě více než je zdrávo.

Zdeněk Klusák. (Foto: Karin Dziadková)

Dcerou Marcii je Felicity, zkráceně Flic. Jde o poctivou dívku, která se nebojí dobrodružství, má čisté srdce, věří v lásku, ale stojí pevně nohama na zemi. Mladá maminka v očekávání podporuje svého muže, i když někdy jí pěkně pije krev. Eliška Adamovská má sympatickou roli, ničím výjimečnou a skoro až civilně bezbarvou. Nicméně vnáší do představení tu správnou dávku laskavosti, kterou přijímá od Susie, aniž by věděla jak nebo proč. Nejen láskou je člověk živ, a tak se Simon v podání Ondřeje Frydrycha snaží uživit rodinu svým psaním. Že mu to tak zcela nejde, to záhy pochopí všichni, včetně obou majitelů domu. Jak ale přimět mladého nadějného spisovatele vyjít tou správnou cestou?

Ondřej Frydrych a Šárka Hrabalová. (Foto: Karin Dziadková)

Ondřej Frydrych je zábavný, místy velmi vtipný, ačkoli jeho zoufalý pohled občas působí dojmem, že na jeviště zabloudil. Nicméně vše je pouze důsledek jeho uvolněného stylu hraní, které se v druhé polovině rozvíjí naplno. Ale to není pouze u Ondřeje. První polovině představení nic nechybí, všichni hezky říkají svůj text, všichni hezky hrají, nikdo nepůsobí nervózně, všechny postavy jsou sympatické, všechno do sebe zapadá, a i přesto všechno se něco nedaří. Vtípky nefungují, manželské narážky vycházejí naprázdno, diváci nejsou schopni se na herce naladit. Avšak, co vypadá v první části jako fiasko, se najednou rozpouští a druhá část prochází změnou. Všechno, co se nezdařilo před přestávkou, najednou do sebe zapadá. Všechny cíleně načasované momenty baví a oba páry jakoby si pozvali na party známé, kteří se chtějí bavit, a těmi známými jsou právě diváci, kteří zázrakem roztávají a na konci představení mají všichni spokojené, blažené úsměvy.

Zdeněk Hrabal a Šárka Hrabalová. (Foto: Karin Dziadková)

Manžele okupující svou pozůstalost si zahráli Zdeněk a Šárka Hrabalovi. Ti se z jeviště téměř nehnou a celá inscenace staví právě a především na těchto životních partnerech. Příjemné pošťuchování má lechtivý podtext a oběma těšínským hercům to spolu na jevišti velmi sluší. Dialogy fungují, méně už monolog Zdeňka Hrabala ve chvíli, kdy se inscenace dostává do chvíle, kde jde o život, a právě s touto situací naložili tvůrci velmi necitlivě. Závěrečná pointa je odsunuta až na párovou terapií dotykem, která alespoň plní smysl happyendu.

Celá inscenace vychází trochu naprázdno, ačkoli má velmi přívětivé poselství, které je ukryto v laskavém humoru. I přesto, že ne vždy všechna kolečka do sebe zapadnou, je inscenace milá a neurazí žádného diváka. Škoda jen, že se inscenace nezařadila do předvánočních premiér, její atmosféře by kouzlo Vánoc dodalo šmrnc.

Recenze je psaná z první reprízy, kterou Těšínské divadlo odehrálo 10. září 2019 v Havířově