Nakladatel Jiří Macháček: Letos ještě vydám Natálii Paterovou, Martina Šenkypla i Davida Bátora

Je to asi náhoda, ale v minulých dnech jsem narazil na desku ostravského Flaminga z roku 1970, na němž Marie Rottrová zpívá: „Opatruj svých sedmnáct, / krásné prokletí. / Opatruj svých sedmnáct, / než ti uletí.“ Protimluv má letos sedmnáct, je pro vás pořád „krásné prokletí“? A neobáváte se rychle se blížící plnoletosti?

Zatím spíš vnímám, jak se čas pomalu překlápí někam jinam. A jak i život kolem literatury v Ostravě začíná být jiný a pestřejší než před oněmi sedmnácti lety.

První české periodické noviny Český postylion začal vydávat Karel František Rosenmüller v roce 1719 a jeho potomci titul udrželi až do roku 1772. Máte dospívajícího syna, očekáváte, že by mohl přebrat žezlo a vydávat Protimluv dejme tomu do roku 2069?

Uf, to je těžká otázka. Syn má svůj rozum, určitě ho do vydávání nutit nebudu a ani nechci. Vidím, že především chce jít svou cestou, a to je dobře.

Pojďme k realitě, a ta umí být i krutá. Básník Jaroslav Erik Frič chtěl svoji letošní sedmdesátku oslavit v Ostravě, nicméně nebylo mu to dopřáno. Druhé číslo letošního Protimluvu je mu částečně věnováváno, co pro vás znamenal Erik?

Erik Frič byl pro mne zásadní postavou ostravských Mariánek, kde jeho „teta pila osmičkové pivo“. Skvělý člověk, s nímž jsem zažil pozoruhodné chvíle a který objevil Jana Balabána pro českou literaturu, když vydal jeho Boží lano nebo Kudy šel anděl ve svém nakladatelství Vetus via. Čest jeho památce! 

Na jaké příspěvky se mohou čtenáři revue Protimluv těšit ve třetím letošním čísle? 

Na texty Johna Passe, kanadského beatnického básníka. Na verše pozoruhodného Michala Maršálka, bývalého primáře z Bohnic. Na tvorbu mladých ostravských literátů a na rozhovory s osobnostmi ostravské literatury i hudby, například s Ivanem Binarem a Edvardem Schiffauerem o jejich hostování v Norsku při příležitosti uvedení jejich společného díla. Redakční kolega Petr Ligocký připravil příspěvek o mladé polské prozaičce Weronice Gogola, pokračujeme také v uvádění textů americké a britské slam poetry. A spolu s ostravským fotografem Jiřím Kudělkou budeme reflektovat rok 1989, ale je toho mnohem a mnohem víc.

Od 16. do 18. října pořádáte již tradiční literární festival Protimluv. Hned první pořad festivalu je věnován mladé ostravské literatuře. Jak se jí podle vás daří? Dle mého je to první silná básnická generace po roce 1989, která konečně zastiňuje všechny ty Hrušky, Motýly, Žily či Pražáky…

Na jasné soudy bych ještě počkal, zatím ještě nikdo z nich nevydal samostatné básnické sbírky, tam se to teprve ukáže. Ale talentů v mladé generaci najdete opravdu hodně, proto zveme třeba Vaška Chalepliose nebo Kristýnu Svidroňovou a další.

Jsem přesvědčen, že sbírka nedělá básníka, to je mylné vidění nakladatele. Osobně jsem ale velmi zvědav na uvedení druhé sbírky Natálie Paterové, které proběhne během ProtimluvFestu. Prozraďte, jak se posunulo básnické vidění této talentované mladé básnířky?

Na jedné straně je sbírka s názvem „Co když“ zase o smrti, na což upozorňuje redaktorka a básnířka Marie Šťastná. Tu tradiční Natálii objevujeme hlavně v prvním oddíle Odlet sýkorek. Na druhé straně v dalších třech oddílech Natálie přichází s novými tématy (manželského života), jimiž objevuje doposud nepoznané průzory, cesty ve své tvorbě. K některým věcem začíná přistupovat racionálně, ale nikoli chladně! Jde o velmi silnou sbírku.

A jaké básnické sbírky ještě letos vyjdou v Protimluvu? V ostravských literárních kuloárech se mluví o Martinu Šenkyplovi, Radovanu Jursovi či Milanu Krupovi.

Vedle sbírky Martina Šenkypla Černý vesmírný popel chystáme z regionálních autorů ještě Davida Bátora, jemu připravujeme sbírku Rozhraní. A v neposlední řadě vyjde Stalaktit bosenského básníka Adina Ljuci. Naléhavé, ale velmi silné verše člověka, který po válečné zkušenosti v Jugoslávii devadesátých let odešel do emigrace, žije v Praze. 

A prózy? Našel se už konečně nějaký ostravský prozaik s naléhavostí alespoň se přibližující prózám předčasně zemřelého Jana Balabána? Když už jste ho před chvílí jmenoval. A když už má jednou Ostrava tak skvělého autora jako Balabána, očekával bych nějaké následovníky…

Na jaře jsme vydali prózu Ozim / Tesařské črty Jiřího Váni Stigena, v jehož způsobu psaní a náhledu na svět vidím hodně z Jana Balabána. Třeba u obou nalézám zkušenost pobytu v jiné zemi, to se také silně odráží v Balabánově Božím laně, i když Jiří Váňa je víc ukotven v tradici a s industriálním, drsným a syrovým městským prostředím se vypořádává jinak než Jan Balabán.

Jo jo, Stigena jsme na Ostravanu hodně chválil, neberu ho ale za Ostraváka, je to už spíš Nor. Loni měl Protimluv dva „záseky“ v literární části moravskoslezské Ceny Jantar. Věříte, že autoři z vašeho nakladatelství se i letos dočkají nominací?

Doufám, že sbírky našich autorů osloví porotu a čtenáře. Nejde ale o ceny, jde o dobré texty. Literatura si stejně půjde vždy svou cestou a nikdo ji nebude lajnovat.

Co četl o prázdninách šéfredaktor Protimluvu a majitel stejného nakladatelství? V nedávné anketní otázce Ostravanu jste neodpověděl. 

Nepočítám-li četbu rukopisů a Pod kůží Emila Juliše, byl jsem zcela v zajetí děl Martina Ryšavého, který přijede na letošní ProtimluvFest v říjnu. Uhranula mě jeho krátká próza Lesní chodci a monologický Vrač je fantastický nekončící proud řeči. Nyní jsem ponořen do Cesty na Sibiř. Chystám se na druhý díl, tak úporné a zároveň skeptické dílo o šamanismu jsem doposud nečetl. A přitom zahrnuje samozřejmě rozsáhlé období od konce osmdesátých let se spoustou českých reálií, takže mohu reflektovat i jiný pohled na změny po roce 1989, na pražské dění kolem „spirituálních“ záležitostí. Těším se na setkání s autorem v Ostravě 17. října.

A jaké to vůbec byly prázdniny? Našel jste během nich nějaké inspirace pro ediční plán a pro příští čísla Protimluvu?

Dostala se mi do rukou pozoruhodná zpověď anonymního čtyřicátníka. Už jsem dlouho nečetl tak dobře napsaný text. Překladatel Michael Alexa už nyní připravuje pro Protimluv velký rozsáhlý polský román Oslněni světlem Jakuba Źulczyka, který souběžně vychází v příštím roce v Anglii. Bude to zcela něco nečekaného, co doposud Protimluv nevydal a co přinesl do edičního plánu náš redakční kolega Petr Ligocký.

A poslední otázka. Asi už víte, kdy a jak bude oslavena plnoletost Protimluvu. Necháte uvařit osmnáctistupňové pivo? (Poznámka: při oslavách Protimluvu se obvykle pilo pivo odpovídající věku tohoto časopisu.)  

Osmnáctistupňové pivo vařit nenechám, protože po zkušenosti se šestnáctistupňovým dávám přednost pivu s nižším obsahem alkoholu. Plnoletost raději oslavím desítkou, kterou bude roznášet nějaká hezká osmnáctka.