Režisér Jiří Seydler před premiérou Lásky mezi nebem a zemí: V Těšínském divadle pracuji poněkolikáté a rád
4.9.2019 03:59 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor
Česká scéna Těšínského divadla uvede v sobotu 7. září premiéru nové inscenace velmi úspěšné komedie britské autorky Pam Valentine Láska mezi nebem a zemí v režii Jiřího Seydlera. Bude to vůbec první nový titul v začínající divadelní sezóně na území Moravskoslezského kraje. S režisírem jsme si povídali jak o připravované novince, tak i o Těšínském divadle a jeho české scéně.
Režisér a šéf opavské činohry Jiří Seydler.
Foto: Ladislav Vrchovský
Jak jste se dostal k práci na připravované inscenaci Láska mezi nebem a zemí? Vy jste dostal nabídku od vedení Těšínského divadla, abyste udělal jakoukoliv komedii, kterou si sám vyberete, nebo byl titul předem stanoven?
Já jsem dostal zakázku. Volal mi Petr Kracik (ředitel Těšínského divadla, pozn. red.) a zeptal se, jestli bych tady v Těšíně nechtěl udělat nějakou komedii. Já jsem řekl, že samozřejmě, už jsem tu pracoval několikrát a vždycky mě to bavilo. A on sám navrhl Lásku mezi nebem a zemí. Vůbec netušil, že jsem již dříve udělal v Karlových Varech českou premiéru této hry. Já jsem v podstatě zahájil putování téhle hry po českých divadlech, je to velmi kvalitní komedie a hraje se v Praze, v Pardubicích, v Šumperku …
Ano, hrají ji velmi rádi i ochotníci, já ji vidím během roku hned na několika přehlídkách neprofesionálních divadel. Je to opravdu chytrá, vtipná a zábavná hra. Mnozí inscenátoři si ji dramaturgicky vykládají po svém. Vy však v tomto českotěšínském případě vůbec dramaturga nemáte. Je to tím, že už jste hru dělal a víte, co chcete do inscenace vtělit jako hlavní téma?
Úprava textu je malá, je tam několik škrtů, které jsem udělal už v Karlových Varech. A hlavní dramaturgický nápad a nasazení do sezóny je od Petra Kracika.
Vidíte v textu i nějaký přesah od vyloženě zábavního rozměru k něčemu třeba poučnému?
Za prvé, ty inscenační přesahy, které se často dělávají, většinou nebývají špatné, ale myslím si, že jsou nadbytečné. Když tu duchařinu, která je tady jedním z hlavních stavebních kamenů, příliš ilustrujete a jestliže tam, když to přeženu, děláte petardy, děláte pohybující se předměty, procházíte zdí a podobně, tak to stojí hodně peněz, hodně soustředění, ale tahle komedie na tom nestojí. Ano, jsou tady postavy duchů a dávají tomu zábavnost. Ale to téma je strašně jednoduché. Je to pozitivní komedie o tom, že se nemáme bát říkat si krásné věci. Zní to sice banálně, ale je to důležitá věc.
Viděl jsem i verzi soustředěnou na tvůrčí trýzeň. Aby čtenáři věděli, o čem se bavíme: Do venkovského domu se nastěhuje dvojice mladých manželů, kteří očekávají narození potomka. Muž je spisovatel. V domě ale straší. Obývají ho dva duchové, manželský pár, který tvoří někdejší spisovatel a jeho manželka, které se nepodařilo přivést na svět dítě. Oba duchové si však mladý živoucí pár oblíbí a začnou vznikat humorné situace.
Ano, takhle je to napsané. Ale není ta hra o tvůrčí trýzni a o principu autorství, i když se také o tom v textu hovoří. Je to prostě konverzační komedie s klasickou situací. Je důležité nehrát si příliš s těmi všemi motivy, které autor zmiňuje, je to hlavně o tom, aby se divák bavil a aby mu došlo, že ty nejkrásnější věci jsou vlastně velmi jednoduché a že není složité podívat se člověku do očí a říct mu: já tě mám rád a moc tě potřebuju, i když je to pro mnohé z nás velice těžké.
V další verzi se zase hrálo o tom, že úlohou ženy je porodit dítě. I tato problematika v textu je …
Tohle téma tam také je. Je však v jedné nebo ve dvou situacích. Není třeba ho zvýrazňovat. Ale pro mne patří k těm okrajovým.
Jak je to s obsazením. Jednotliví představitelé postav vám byli doporučeni?
Ne, v tomhle jsem měl svobodu. Vybral jsem si všechny sám, je to moje obsazení.
Následující otázka nabízí diplomatickou odpověď, ale je myšlena vážně, protože na oblastní divadla se mnozí dívají s despektem. Jak vy vidíte úroveň české scény Těšínského divadla z hlediska hereckého potenciálu?
Myslím si, že každé divadlo a každý soubor má obrovskou hodnotu, protože je místem, kde se něco tvoří. Každé město (v případě Těšínského divadla je zřizovatelem Moravskoslezský kraj, pozn. red.), které má tu sílu a odvahu investovat velmi značné částky do toho, aby si udržovalo nebo dokonce zřídilo divadlo se svým živým souborem, vytváří obrovskou hodnotu. A vytváří tvář města. To město má divadlo jako rodinné stříbro a snaží se kulturu vytvářet v místě, svoji vlastní kulturu, ne že ji kupuje v Praze nebo v Ostravě. Rozdíly v kvalitě samozřejmě jsou. Ve velkých městech existuje herecký přetlak, na oblast se moc lidí netlačí. Ale i na oblastech už se dávno začal projevovat, protože máme naddimenzované umělecké školství. Je tady hodně škol, které produkují herce, režiséry a dramaturgy, a divadla ve velkých městech nejsou schopna všem dávat nějakou příležitost. Nicméně v Těšínském divadle pracuji, jak už jsem řekl, po několikáté a pracuji tady rád. Snad je to odpověď na položenou otázku.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.