Kaczi na EP Polonahá odkrývá svůj potenciál formou nadhledu a lidovosti

Kaczi, civilním jménem Kateřina Kouláková, se s výběrem skladeb pravděpodobně nechtěla unáhlit a vsadila na pět svých písní, které svou melodikou dokážou oslovit široké publikum, ale také nikterak neshazují pojem písničkářství na banální úroveň. Naopak. Aranže jsou možná promyšlené více, než by nezasvěcený posluchač v tomto žánru očekával. Looperové repetice, které zpěvačka s velkou oblibou používá i při živých vystoupeních, v kombinaci s mixem back vokálů v pozadí tvoří jen část aranží. Zbytek pak zajišťují klasické instrumenty a v neposlední řadě je nutno zmínit i velice dobrý konečný zvuk a mastering, což má na svědomí Lukáš Chromek. Nahrány byly přitom skladby v rozličných studiích, a tak můžeme na albu slyšet práci Borise Carloffa, který dal konečný kabát v pořadí druhé skladbě V síti, nebo hudební pojetí Dalibora Cidlinského ve skladbách Konec kariéry, Oběť a Naděje.

Texty Kaczi jsou velice důležitou složkou toho, jak chápat v hudbě právě její přirozenost, lidovost i lehký nadhled. Občas lehce posmutněle hledá lásku tam, kde je ten nejkřehčí prostor a zároveň se zmítá v pocitech, které jsou vlastně nežádoucí (píseň V síti). Občas je s lehkou ironií a zmíněným nadhledem kritická sama k sobě a odhaluje tvář umělkyně, která je vlastně stejná jako my všichni ostatní (písně Nahá a Konec kariéry).

Ve skladbě Konec kariéry však narážíme na lehký paradox ve smyslu zoufání si nad vlastním uměním zmařeným životem, což ke Kaczi, která stojí na prahu písničkářské dráhy, zcela příliš nesedí. Na druhé straně lze ocenit tuto empatii s jinými umělci, kteří možná neodhadli míru a potácejí se někde mezi vkusným ukončením své vlastní kariéry a jakési nenasytnosti po dalším potlesku davů. V písních Oběť a Naděje můžeme pak textově spatřit i určitou dávku metaforické lyriky, která k osobnosti Kaczi patří i přesto, že ona sama její jemnější stránku často překryje tou živelnější. Možná že propracovanější lyriky by mohlo být ještě více, aby skutečně vynikla zpěvaččina ženská a poetická stránka tak, jak má. Zatím však vítězí zmiňovaný nadhled, ovšem ne negativně. Na hlubší témata je přeci jenom ve zpěvaččině věku ještě čas.

Hudební složka a aranže posouvají Kaczi zase někam jinam. Ačkoli akordeon znázorňuje v její muzice právě tu přístupnou (lidovou) stránku, můžeme slyšet také periodicitu nejrůznějších lehkých a jednoduchých syntezátorových a klávesových souzvuků, což je naopak znakem, že se skladbami byl určitý umělecký úmysl. A ono se povedlo. Právě druhá skladba V síti díky těmto prvkům lehce vyčnívá i přes to, že její základ může působit poněkud romanticky a popově. Ony akordeonové prvky, o kterých byla zmínka a které dodávají hudbě atmosféru lokálu s podlahou od piva, jsou jedním z hlavních motivů v písních Nahá a Konec kariéry. Záměr udělat muziku tak, aby bavila, byl splněn. Věřím totiž tomu, že lidé na tyto chytlavé melodie dokážou reagovat opravdu všude.

Lidová lyrika, atmosféra Pobeskydí, lokál s podlahou od piva, lidé opakující melodii akordeonu a především neskutečná pohoda, smích a nadhled. To jsou však jen termíny. EP Polonahá je sice splňuje, nicméně pravý efekt člověk nasaje až tehdy, když se vydá na místa, kde muzika vznikala a kde možná pivní podtácky létají vzduchem, rozhodně však do rytmu.

Kaczi je lokální písničkářkou s velkým přesahem. Pokud se jí na dlouhohrající desku podaří dostat stejně tolik kvalitního materiálu jako na EP Polonahá, zaslouží si přijetí mezi ty, kteří stejně jako ona dokázali hudbu vznikající v Moravskoslezském kraji posunout někam dál. Možná to bude ještě chvíli trvat, ale vždyť i nástroje jdou vždy znova naladit.