Přes den jsme lékaři, ajťáci a vychovatelé, večer hrajeme divadlo, říká členka souboru All Imp Vendula Hranická

All Imp má za sebou několik let existence, jaká byla jeho zatím nejúspěšnější sezóna?

Podle mne je to vždycky ta poslední. Je v živé paměti a nejlépe tak můžete zhodnotit posun celé skupiny i jednotlivých členů. Ale každá sezóna je jedinečná a čerpáme z ní spoustu informací, ať už pozitivních, co dělat a kam se posouvat, nebo negativních, kam rozhodně nejít. Znáte to, chybami se člověk učí. A my chyby milujeme a pod taktovkou hesla „všichni chceme“ znovu a znovu vybíháme na jeviště porazit své větrné mlýny.

Kolik členů tvoří jádro souboru a jak je zajištěna vaše existence, hrajete jen ve chvílích osobního volna?

V hlavě jsem napočítala třináct členů, ale jsou mezi námi i takoví, kteří třeba zrovna pauzují z důvodu mateřských, zdravotních nebo pracovních, čímž částečně i zodpovídám i na druhou část otázky – my se imprem neživíme, je to náš koníček. Všichni chodíme na kurz improvizace pod taktovkou Impro Academy, kde z jednoho kurzu vznikl právě All Imp. Ve dne jsme lékaři, vychovatelé, ajťáci, psychologové či kancelářské myšky, večer hrajeme pro lidi divadlo a snažíme se pobavit je i sebe. Ale to až ve druhé řadě.

Soubor All Imp. (Foto: archiv)

Můžete přiblížit nějaké konkrétní vystoupení, se kterým jste dosáhli zatím pomyslného vrcholu v rámci vaší skupiny?

Vím, že teď budu odpovídat obecně, ale tohle není fráze – pro nás je vrcholem každé představení, které se povede. Což znamená, že naplní naše očekávání obsahově i dramaturgicky, a poté, co vylezeme z šatny, se setkáváme s lidmi, kterým jiskří oči. Když vám pak tisknou ruku, víte, že to myslí doopravdy… Já osobně ráda vzpomínám na benefici pro organizaci Kafira, která pomáhá lidem se zrakovým postižením. Lidem při vstupu jsme rozdávali škrabošky na oči, aby si užili večer pouze sluchem, budou-li chtít. Nezapomenutelné bylo i představení ke Dni matek Přiveď mámu, kdy jsme dali do oběhu lístek 1+1, a tím jsme vyřešili dárek pro mámy v podobě společně stráveného času. A bylo plné divadlo.

Jak se vlastně stane, že se člověk rozhodně hrát improvizační divadlo?

Každý improvizátor má svůj příběh. Ten můj je takový: začala jsem chodit jako divák a pak mě kamarádi přesvědčili, že bych měla zkusit víkendový improworkshop, který byl zakončen veřejným vystoupením. Jako introvert jsme skoro omdlévala hrůzou, ale zúčastnila jsem se. Pak mě tehdejší Ostružiny (dnes Odvaz) oslovily, zda bych s nimi netrénovala.

Na otázku, proč lidi dělají impro, je mnoho odpovědí. Já ho dělám proto, že mi přináší vnitřní radost, nutí mě neustále se posouvat a bořit své hranice. Impro mi pomohlo v komunikaci s lidmi, jsem otevřenější, flexibilnější. Naučilo mě být zodpovědnější z hlediska nebát se do hry vstoupit, někam ji posunout a pak přijmout i zodpovědnost za to, když se to třeba i posune nežádoucím směrem. Protože ono se to stát může. Ale ze všeho jde vybruslit, na jevišti nejste skoro nikdy sám. A když jo, tak je fajn držet se následujícího moudra: melete-li nesmysly, melte je krátce.

Část souboru All Imp. (Foto: archiv)

V Ostravě existuje hned několik improvizačních skupin tohoto druhu. V čem se od nich All Imp liší, anebo jak k sobě máte blízko?

Já osobně vím v Ostravě o čtyřech skuponách a jednom stand-upu včetně nás. Konkrétně s Odvazem máme propojení úzké, protože kromě toho, že to jsou naši kamarádi a hostujeme v jejich divadle, jsou to i naši trenéři. Na celém světě je plno týmů, které improvizují. V České republice existuje Improliga, což je organizace, která sdružuje všechny improtýmy, na jejích stránkách najdete jejich soupis, stejně jako pravidla, podle kterých se hraje. Jednou za rok se improvizátoři sházejí na Improtřesku, což je festival improvizace plný workshopů a vystoupení, některá jsou určena i veřejnosti. Shodou okolností příští rok bude Ostrava už podruhé hostit všechny zaryté improvizátory a improvizátorky.

Já si myslím, že konkurence je zdravá a nutí nás k lepším výsledkům. A i když hrací večer podáváte jako zápas jednotlivých skupin, vždy jde o vzájemnou spolupráci, ze které těží všichni zúčastnění včetně diváků, kteří příště třeba nemusí přijít na Tři Tygry, ale staví se i nás. Myslím, že u nás je to stejné jako kdekoliv jinde – různí lidé chodí na své oblíbence. Nás je více, takže riziko, že zrovna třeba Petr hrát nebude, je velké, ale můžete si třeba v ten večer zamilovat Davida!

Improvizace jako taková je vítaným zpestřením i řady profesionálních divadel, některé si na jisté formě improvizace přímo zakládají a těží z jejího charakteru, třeba Rádio Ivo nebo zmínění Tři Tygři. Přesto mají dopředu danou kostru příběhu. Jak dalece jsou vaše představení „předpřipravená“ a jak vypadá jejich standartní forma?

Já osobně vnímám jako rozdíl „mít danou kostru příběhu“, kdy se improvizátoři mohou před danou scénkou na téma od diváků domluvit a rychle si nastínit, co kdo bude dělat, a „znát kostru jednotlivé improvizace“, kdy víte jen téma a prostředí a možný počet hráčů na jevišti. A právě zmíněnou kategorii, která může být nápomocná ve tvoření příběhu. Nejtěžší je vždy ta volná, kdy máte dovoleno vše. Pak můžete mít různá omezení například v podobě charakteru a počtu slov nebo v technickém pojetí kategorie, například kategorie 4-2-1, kdy poprvé scénku odehrají 4 hráči, pak tu stejnou scénku odehrají ve dvou lidech a nakonec ji hráč, kterého si zvolí diváci, odehraje sám. Ale v plném znění, nic se nesmí vynechat! My se nedomlouváme, někdy ani nevíme, jaké kategorie se večer budou hrát. Prostě se otočíme k sobě zády, počkáme si na hvizd a doufáme, že se inspirace dostaví. A když ne, tak věříme kolegům.

Soubor All Imp. (Foto: archiv)

Obvykle se uvádí, že se improvizační soubory vašeho druhu některým tématům záměrně vyhýbají, například politice nebo sexu. Je tomu tak a proč?

Ano, je to tak. Žijeme v demokratické společnosti a musíme se navzájem respektovat. Dělat si legraci z politického či náboženského přesvědčení není umění. To dělá každý. Chceme, ať se divák u nás cítí pohodlně a bezpečně. Když si budete dělat nevkusnou legraci z obecenstva, zůstane vám prázdné jeviště. A co se sexu týče, ten u nás najdete. Vždyť hrajeme převážně o vztazích, tam sex patří! Jen jsme opatrní na formu provedení, všeho s mírou a citem.

Vy jste zároveň konferenciérka, v čem spočívá tato činnost a jak to souvisí s improvizačním nasazením?

Moderovat představení znamená dávat mu dramaturgickou kostru. Nestačí večer „jen“ přijít a představení odehrát. Je-li to tematický večer, protože nehrajeme jen zápasy, kde je kostra daná, pak musíte popřemýšlet nad tím, jak kategorie vybrat a pospojovat, aby to dávalo smysl, aby večer byl pestrý. Navíc komunikujete s diváky a je fajn, když se na ně naladíte a dáte jim, po čem touží. A taky neustále musíte vnímat hráče, respektovat i jejich potřeby. A hlavně neprokaučovat vtipné pointy.

Jaký je sen každého improvizátora?

Aby improvizovali všichni lidé a celý svět byl jedno velké jeviště. A když to nevyjde, tak aspoň mít vyprodáno.

Kdy budete mít nejbližší představení a co zásadního by vás v nové sezóně mělo s All Impem potkat?

Nejbližší představení bude 3. září v Gaming Baru Realita v centru Ostravy. Ukážeme se také na akci Zažít Ostravu jinak a 22. září ještě vystoupíme v evangelickém kostele v Hodslavicích. A kromě toho určitě nepropásněte termín 9. září, kdy bude v Odvazu probíhat otevřená hodina improvizace a na vlastní kůži si budete moci vyzkoušet, co je to „trénovat impro“. Srdečně zvu.