Minimaraton elektronické hudby i letos boural konvence a tradiční představy o tom, jak má hudba znít
25.8.2019 13:52 Richard Kutěj Hudba Report
Ostrava se v těchto dnech díky festivalu Ostravské dny opět stala bez přehánění moderní hudební evropskou metropolí. Soudobí hledači netradičních kompozic sice neoslovují tak široké spektrum publika jako třeba Colours of Ostrava či Beats for Love, ovšem to samé, co tyto akce znamenají ve světě hudby řekněme populární, představují Ostravské dny pro scénu, která jde naopak často zcela proti mainstreamovému proudu, aby odvážně měnila zajeté konvence a představy o tom, „jak má hudba znít“. Sobotní festival Minimaraton elektronické hudby, který se konal v dokonale souznícím prostředí někdejších šaten ostravského Dolu Michal, je tradiční součástí výše uvedené akce.
Členové švédského projektu Mudderstern.
Foto: Martin Popelář
Program letošního ročníku Minimaratonu elektronické hudby byl sestavený ze tří pásem a představil zde projekty i jednotlivce, kteří velmi často své kompozice tvoří pomocí elektronických nástrojů, efektů, samplerů a počítačů. Došlo ale i na klasické nástroje či hlas.
Úvodní pásmo patřilo projektům, které často pracují s těmi nejjemnějšími zvuky. A ve výsledných kompozicích má pak důležitou roli každý šum, prásk jehly o gramofonovou desku, klepnutí či naopak chvíle ticha. Dokonalou detailní práci na toto téma předvedlo také hned úvodní rakouské trio Sarros. To tvoří Wolfgang Fuchs, který hrál na gramofony, spolu s ním Veronika Mayer a Lale Rodgarkia-Dara, které pracovaly s laptopovou elektronikou. Společně vytvářeli měnivé abstraktní zvukové koláže, které vyžadovaly i dokonalé soustředění publika.
Ostrava má publikum vychované a v sále by kromě hudby bylo slyšet opravdu každé klepnutí špendlíku o podlahu. Nestalo se a všichni si užili příjemný zvukový úvod akce. Rakušané odcházejí a přichází rakouská hlasová improvizátorka Agnes Hvizdalek. Ta je již poměrně známá i na české scéně, spolupracuje s domácími improvizátory a je členkou například i avantgardní sestavy Krekso, která se mimo jiné již brzy ukáže také na dalším z programově podobně zaměřených festivalů v Ostravě.
To ale bude v září. Dnes Agnes Hvizdalek vystupuje sama, jediným elektronickým společníkem je zde mikrofon a zbytek obstarává lidský hlas. Sál opět distingovaně ztichne a prostor dostanou smyčky vokálů, klokotu, klepotu a dalších zvuků, které lidské hlasové ústrojí umí. Agnes Hvizdalek místy bere dech, když najednou zní, jako by dané okamžiky tvořilo několik hlasů, je tam ale pořád jen ona sama.
Jonáš Gruska je jedním z nejoceňovanějších současných tvůrců slovenské zvukové avantgardy. A je to badatel nejen hudební. Přijde, sedne si na zem ke krabici s elektronikou, pomocí níž tvoří hravé hudební a zvukové obrazce. Dokonalou pastvou pro oči je pak i další umělecká složka výstupu. Část skladeb například zní ze čtyř amplionů, ty se točí dokola kolem rozpohybované tyče a jsou tak vlastně dalším z hudebních nástrojů, které si tito tvůrci často i sami sestavují.
V tišších pasážích ke konci Gruskova vystoupení jako by znělo něco navíc. Zjištění přináší pauza. V areálu Dolu Michal se ten den koná také festival revivalových kapel. Ten je venku v jiné části, jeho zvuk se ale line celým prostorem. Pesimisty očekávaná nechtěná a rušivá zvuková bitva se ale nakonec naštěstí nekoná.
Druhé pásmo Minimaratonu elektronické hudby je věnováno projektům, které přeci jen více staví i na hlasitosti a dynamice zvuku a avantgarda tak revivaly dokonale vyoutovala. Úvod setu patřil norsko-švédskému triu Muddersten. Havard Volden vypreparoval elektronickou kytaru a její nazvučené části mixoval s hrou na magnetofonové smyčky a loopy. Henrik Olsson si před sebe postavil pult plný perkusivních hraček, nazvučených objektů a mikrofonů. Železný rám ohnutý do podlouhlé obruče a další zvukotvory zněly často až překvapivě úderně a zněle. To vše doplňoval Martin Taxt, který improvizoval a tvořil zvuky na tubu či její části a používal i elektroniku.
Hravé a bezprostřední vystoupení pak vystřídal ruský elektronický experimentátor Kurt Liedwart. Jde o hudebníka a producenta, který zároveň vede i ceněný label Mikroton Recording, kde zcela nedávno vyšlo i výborné album českého projektu Wabi Experience. Ostatně, jeden z jeho členů se daný večer v Ostravě ještě ukáže. Teď ale patří prostor temné a uhrančivé elektronice. Abstraktní i konkrétní zvuky, smyčky, hluky, drony a místy až dark ambientní a industriální atmosféra, to vše zní v jednom nekonečném toku proměnlivé těžké hudby s výborně prokomponovanou atmosférou.
Ruský hudebník opouští prostor, kde se ten den koná většina vystoupení a vzápětí se ozývá další skladba. Nikdo zde ale není a zaplněný sál pochopí, až když zvedne hlavy. Na temně modře nasvíceném stupínku nahoře u stropu haly stojí mexická skladatelka Angélica Castelló. Vizuálně je tak v jedné řadě s „oběšenci“ v podobě hornických oděvů, které zde na šatních řetězech pod stropy nechala viset poslední směna. Atmosféru dotváří i přicházející soumrak, prostor se postupně noří do tmy a mexická hudebnice rozjíždí dokonale vtahující zvukový rituál. Během něj pak kombinuje různé způsoby hry na subbasovou flétnu, jejíž zvuk míchá a mění s temnou elektronikou i samply v podobě úryvků starých písní, lidských hlasů a dalších vjemů. To vše v dokonalé harmonii, která posluchače bere do dalších nekonečných zvukových dimenzí sobotního dne a večera.
Pokud už byla řeč o vychovaném a znalém ostravském publiku, sluší se podotknout, že o jeho hudební výchovu se již několik let stará také jeden z hlavních tvůrců programu sobotního festivalu. Jde o člena opavského sdružení Bludný kámen Martina Klimeše. Bludný kámen do Ostravy už několik let vozí koncerty experimentálních hudebníků světové i české scény. Vyplatí se tak sledovat celoroční programy Domu umění a Antikvariátu a klubu Fiducia, kde tyto koncerty probíhají nejčastěji.
Jako hudební kurátor se na sobotním programu podílel také Petr Vrba. Tento ceněný experimentátor a improvizátor na trubku i elektroniku, který je členem hned několika hudebních projektů a sdružení, si sedá na dnešní podium se svými nástroji. Vedle něj se za bicí usadí Rakušan Didi Kern (dříve například výborná rakouská noise-rocková kapela BulBul a další). Z druhé strany přisedá již zmíněný člen Wabi Experience, Tomáš Federsel Procházka (také B4, Gurun Gurun, Krekso a další). Zde v roli kytaristy, o kterém program slibuje, že bude hledat ten nejohavnější kytarový zvuk na světě.
Zmínění pánové tvoří již několik let trio Poisonous Frequencies, které zde má tu čest ukončit tuze povedený program letošního ročníku Minimaratonu elektronické hudby. Pro dnešní večer pak s Poisonous Frequencies vystoupí i výborný host. Je jím legendární švýcarský turntablista Joke Lanz, který na svých gramofonech už více jak třicet let ukazuje, jak barevně, tvrdě i opojně mohou hudba, loopy a zvuky z vinylů znít.
Čtveřice bez otálení vykopne úvodní společný zvukový úder a ten spustí doslova lavinu hudební divokosti, zápalu a nadšení. To vše je zároveň exkluzivně jen pro dnešní večer. Poisonous Frequencies a host rozjeli energickou improvizační masu okamžitě se střídajících nápadů, smyček a vjemů. Zní radostný freejazz, noise, hlukot a radostný ryk, aby se vše náhle změnilo v tišší a jemnější preludování, které napíná atmosféru až do dalšího úderu, změny rytmu či zvuku. Nekonečná exploze okamžitých nápadů se zároveň plynule skládá do prokomponovaných hudebních obrazců bez stylového omezení a ukazuje plnou krásu improvizace. Když se to umí, vznikají doslova za pochodu nové ojedinělé skladby, které už pak nikdy nikde nezazní stejně.
Minimaraton elektronické hudby 2019 je za námi, ale ostravští příznivci experimentu, hluku, zvuku, improvizace a avantgardy se již doslova za pár týdnů mohou těšit na další mezinárodní oslavu této hudby. Bude jí festival Hluková mystéria, který se letos rozrostl na dvoudenní akci. Koná se 13. a 14. září, a to postupně na třech místech Ostravy. Těmi budou Antikvariát a klub Fiducia, kultovní klubový prostor Plan B a Provoz Hlubina. Přijedou skutečně zajímavá jména, těšme se.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.