Na ostravských náměstích se opět tančí a zpívá. Folklor bez hranic potrvá až do pátku

Termín „folklor“ je znám od roku 1846, kdy ho v odborné literatuře poprvé použil W. J. Thoms. Od té doby se jako folklor označovaly vědomosti (poznání) lidu, které se dotýkají slovesného umění, hudby, tance a jejich různých variant a kombinací. Zachování tradic má smysl, protože tyto zvyklosti jsou součástí života, ačkoli si to mnohdy ani neuvědomujeme. O tuto duchovní kontinuitu se v Ostravě stará soubor lidových písní a tanců Hlubina, který patří k nejstarším folklorním kolektivům v České republice. Jméno dostal podle názvu ostravské šachty a kulturního domu, kde působil od svého vzniku v roce 1947. Jeho vystoupením také první den festivalu Folklor bez hranic oficiálně v Domě kultury města Ostravy začal. Pestrá směs lidových písní Slezska a Laška s akcentem na projevy havířského prostředí okamžitě uvedla posluchače do té správné nálady.

Soubor  Daugavina z Lotyšska. (Foto: Werner Ullmann)

Velký ohlas získala na Masarykově náměstí a večer také v Domě kultury města Ostravy folklorní taneční skupina Tine Rožanc ze Slovinska, která vznikla v roce 1949 v Lublani. Název souboru odkazuje na jugoslávského národního hrdinu, který byl v době německo-italské okupace zastřelen v odboji. Tine Rožanc .

Tine Rožanc ze Slovinska. (Foto: W. Ullmann)

Lotyšská taneční skupina Daugavina zaujala možná ještě víc, ačkoli přivezla jen tanečníky a představila lotyšské národní tance v nových originálních aranžmá, ve kterých se spojily folklorní, scénické a soudobé tance. Svůj název skupina odvodila od jména největší lotyšské řeky Daugavy, která bývá označována jako „osudová“.  Daugavina potěšila diváky skvělými tanečními sestavami, které pracují s rytmicky vázaným pohybem a rafinovanými postupy (skoky a taneční prvky na jedné noze). Jediné, co mne zklamalo, byla reprodukovaná hudba, která v poslední písni měla s autentickým lidovým uměním společného pramálo.

Nesmírně zajímavé rovněž bylo vystoupení souboru Expresión Latino Americana s velice charismatickou hudbou, jejíž různé podoby známe od devadesátých let z náměstí v podání potomků Inků. Expresión Latino Americana představuje zvyky a tradice obyvatel Ekvádoru a andské oblasti Latinské Ameriky v doprovodu energických rytmů. Vystoupení Ekvádoru mne potěšilo dvojnásob i proto, že Česká republika nemá v této jihoamerické zemi velvyslanectví a vidět jejich tradiční folklorní projevy je poměrně vzácné.

Expresión Latino Americana z Ekvádoru. (Foto: W. Ullmann)

Během prvního dne se představily také další soubory z České a Slovenské republiky, které pěstují své osobité a lokální folklorní tradice. Pozitivním faktorem je rovněž silné zastoupení souborů z Ostravy. Nejen Hlubina, ale také Slezský soubor Heleny Salichové, Cimbálová muzika Tragač z Brušperka, Dětský folklorní soubor Krasničanek, Moravský dětský folklorní soubor Holúbek či Dětský soubor Heleny Salichové. To jsou jména souborů, za nimiž jsou lidé, pro které je lidové umění a tradice nedílná součást života. A kolik barev se na úvodním koncertě zatřpytilo v pestrých krojích! Integrální charakter folkloru se projevil nejen v rozesmátých tvářích tanečníků a muzikantů, ale i reakcích publika, které častokrát doprovázelo účinkující bouřlivým potleskem.

Folklorní soubor Devín ze Slovenska. (Foto: Werner Ullmann)

Ne nadarmo poznamenala v úvodu slavnostního koncertu starostka městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, že si nedokáže představit, že by Folklor bez hranic v Ostravě nebyl. Zahájení festivalu je už historií. Nyní se Folklor bez hranic rozletí po různých městských částech Ostravy, kde soubory vystoupí v domovech pro seniory i na náměstích a v pátek na Slezskoostravském hradě festival skončí závěrečným koncertem. Kolik navázaných přátelství, rozsvícených obličejů, potěšení a radosti do tohoto města přinese, se ani vypsat nedá. Určitě se však dá tušit, že to má smysl.