Markéta Pospíšilová z Les Ballets de Monte Carlo: Díky monackému souboru mám zážitky, které si uchovám v paměti navždy

Po pracovně nabité sezóně jsi zase na chvíli zpátky v Ostravě. Jak často máš vůbec čas a možnost se vracet do Česka a jak se těšíš na MOVE Summer Intensive, kde budeš letos vyučovat klasický tanec i neoklasický repertoár?

Do Česka se dostanu párkrát během sezony, když máme několik dní volno, například po dlouhém a náročném turné. To hned letím do Prahy, protože tam mám manžela (smích). Ostrava je přece jen trochu z ruky, takže tam se podívám jen v případě, když mám třeba týden volna, což se sem tam stává v průběhu sezony. No a pak se vracím vždy v srpnu, kdy máme divadelní prázdniny – letos dokonce výjimečně krásných šest týdnů! Vracím se do Monaka až 8. září. Na Move Summer Intensive se vracím ráda, protože mě moc baví učit. V Cooltouru je fajn tým lidí a vždycky bezva atmosféra.

Les Ballets de Monte Carlo je světově uznávaný soubor. Kudy vlastně vedla tvoje cesta do tak prestižního ansámblu?

Před Monte Carlem jsem byla v angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, ale poslední roky jsem se dost trápila. Moc jsem totiž toužila po změně a po zkušenosti pracovat v zahraničí. Moje bývalá spolužačka z konzervatoře mi doporučila Les Ballets de Monte Carlo, protože už nějakou dobu žila ve Francii, a tak měla přehled. Říkala mi, že tam jsou velmi vysocí tanečníci a skvělý repertoár a ať to určitě zkusím. Tak jsem si řekla, že do toho jdu. A potom to šlo celkem rychle. Zkontaktovala jsem je, poslala jim životopis, videa, fotky a na základě toho jsem byla pozvaná na soukromý konkurz. Trval dva dny. Měla jsem trénink se souborem a pak mě jejich – teď už tedy náš – baletní mistr učil něco z repertoáru. Při tom mě sledoval můj nynější šéf Jean-Christophe Maillot. Pak jsem měla pohovor a tam mi oznámil, že bude rád, když se k nim přidám…

Jsi v souboru jediná Češka?

Už ne. Dva roky po mně nastoupil můj český kolega Matěj.

Můžeš trochu přiblížit, jak vypadá pracovní den tanečníka v Les Ballets de Monte Carlo? Samozřejmě to bude jiné v jeho domácím divadle a na turné…

Běžný den vypadá asi takto: Začínáme v 10:30 klasickým tréninkem, který trvá hodinu a půl, pak máme patnáct minut pauzu a poté zkoušíme repertoár pro blížící se turné nebo něco nového před blížící se premiérou. Končíme ve dvě a máme hodinovou pauzu. Od tří pokračujeme a končíme v 18:30.

Pokud se nemýlím, většinu choreografií pro Les Ballets de Monte Carlo vytváří právě Maillot. Má jistě svůj charakteristický styl, na který je třeba si zvyknout. Co pro tebe bylo nejtěžší, když jsi do souboru nastoupila?

Má většinu věcí hrozně rychlých a řekla bych až neorganických. Do dneška se s něčím stále „peru“ (smích). A musím říct, že se mi jeho choreografie dost často špatně učí.

Krom Maillota se ale v Monaku vystřídá i řada předních zahraničních choreografů. Máš mezi nimi nějakého favorita? A proč?

Pro mě to je jednoznačně setkání s Jiřím Kyliánem. Bylo to hned mojí první sezonu, kdy jsme uvedli tři jeho choreografie – Bella Figura, Gods and Dogs a Chapeau. Já jsem tancovala v těch prvních dvou. Pracovali jsme s jeho skvělými asistenty z Netherlands Dans Theatre (prestižní nizozemský soubor, který Jiří Kylián dlouhá léta vedl – pozn. red.) a pak také se samotným Jiřím Kyliánem. To byl opravdu zážitek, něco, co si uchovám v paměti navždy. S tímto programem jsme o dva roky později vystupovali přímo v Haagu při oslavě jeho sedmdesátin. Jsou to úžasné choreografie a já jsem si to moc užila.

Když se vrátíme k MOVE Summer Intensive… Na těchto kurzech se z interpreta přehoupneš do role lektora. Baví tě učit? Dokázala by sis představit kariéru pedagoga, až se rozhodneš ukončit aktivní taneční kariéru, nebo tě láká něco jiného?

Baví mě to moc! A už si to dost představuji…  (smích)

Maillotův soubor pravidelně hostuje v různých částech světa. Utkvělo ti v paměti nějaké místo nebo divadelní scéna, kam by ses chtěla jednou vrátit? A máte vůbec kromě zkoušek a představení čas na poznávání míst, kde zrovna vystupujete?

Těch míst a scén je spousta! Jedno z posledních bylo ve Francii ve městě Orange. Byl to tzv. openair. Nádherné antické divadlo s hledištěm pro téměř 9 tisíc diváků. Hráli jsme tam Maillotova Romea a Julii (můj nejoblíbenější Maillotův balet) a mělo to ohromnou atmosféru.  Pak bych určitě vypíchla divadlo Bolshoi v Moskvě, divadlo La Fenice v Benátkách nebo divadlo Versailles v Paříži. Byl to neskutečný zážitek. Ty staré historické budovy mají obrovské kouzlo. Miluji to. A co se týče poznávání míst, kde hostujeme, vždycky máme trošku času něco malinko vidět.

Tanečníci potřebují i životně nutnou regeneraci. Co tobě pomáhá si odpočinout, ať už je to v Monte Carlu nebo tady doma, v Ostravě?

To je různé, samozřejmě jsou to masáže, wellness, spánek, dobré jídlo (a české pivečko), dobrý film, ale hlavně jsou to chvíle s mým manželem, kterých tolik není, poněvadž žijeme momentálně kvůli práci na dálku, takže se nevidíme tolik jako běžní manželé (smích). A taky si teď užívám, že jsem s rodinou a přáteli tady v Česku.