Viceprezidentka Folkloru bez hranic Radana Pavlasová: Když se folklorem zabýváte vážně, ovlivní to celý váš život

Jak dlouho už jsi viceprezidentkou festivalu Folklor bez hranic?

Oficiálně od roku 2016. Jsem místopředsedkyní spolku Folklor bez hranic Ostrava, který festival pořádá, nicméně už více než deset let dělám práci kolem této přehlídky.

Jestli se nemýlím, studovala jsi po gymnáziu Vyšší odbornou školu cestovního ruchu ve Frýdku-Místku. Je to tak?

Ano.

Dalo ti tohle vzdělání něco, co ti dnes přijde vhod při práci pro festival?

Právě díky tomu se věnuju práci například se zahraničními soubory. Styky se zahraničím, cestování a tak dále, to je nejdůležitější část cestovního ruchu, navíc poznávání cizích kultur mě velice zajímá a baví, proto jsem ten obor studovala.

Lidé, co studují cestovní ruch, se většinou realizují v cestovních kancelářích …

Ano, existují sice další podmínky, aby si člověk vůbec mohl založit vlastní cestovní kancelář, ale já jsem tím směrem vlastně neuvažovala, protože dnes se svět velice proměnil díky internetu a klienti už si dokáží zajistit cestování a dovolené sami, takže prosperují jen opravdu velké cestovní kanceláře. V některých jsem jistou dobu i působila.

Pojďme zpět k folkloru. Od kolika let se pohybuješ v této oblasti?

Začínala jsem v dětském souboru Hlubinka, když mi bylo pět let.

Takže jsi ještě zažila legendární zakladatelku folklorního souboru Hlubina Zdenu Kyselou, maminku nynější prezidentky festivalu Folklor bez hranic Katky Macečkové, té Hlubiny, která má Hlubinku jako líheň talentů …

Ano, Zdeničku jsem zažila, když jsem z Hlubinky v nějakých patnácti šestnácti letech přestoupila do velké Hlubiny. Zdenička nás tam tehdy vedla ještě nějakých devět, deset let.

Festival Folklor bez hranic byl založen jako dar Zdeně Kyselé, která se jednou před svým významným životním jubileem vyjádřila, že Ostravě chybí velký folklorní festival. Paní profesorka Kyselá, jak mnozí Zdeničku oficiálně titulovali, už pár let není mezi námi, ale stále žije ve vzpomínkách těch, kteří ji měli rádi …

Já jsem měla Zdeničku ráda jako svoji babičku. Shodou okolností jsme stejně staré s její vnučkou. Byl to geniální člověk ve svém oboru. Co se týče choreografií, prostě neměla konkurenci. Kladla důraz na to, aby taneční páry i jednotlivci na jevišti vypadali v každém okamžiku krásně, aby to byla podívaná příjemná na pohled. Profesionál každým coulem, to byla Zdenička.

Byl jsem několikrát na předmájovém setkání členů Hlubiny u Macečků na zahradě, kde třeba chlapci dávali políbení děvčatům pod rozkvetlou třešní, a zažil jsem tam zvláštní věc. Paní Zdena Kyselá seděla tak trochu stranou a stála se na ni fronta …

Ano. Ona nám tam rovnala záda téměř jako fyzioterapeutka.

Myslím si, že to rovnání páteře se dá použít i jako metafora, protože pokud se nemýlím, byly to občas velice důvěrné rozhovory o životě, ve kterých ona sama předávala své životní hodnoty vám mladým, nemýlím-li se …

Přesně tak. Nešlo jen o správné držení těla, ale i o správné životní postoje, o řešení některých složitějších životních situací a podobně. Ona do nás prostě viděla.

Podobně se na adresu své maminky vyjádřila v dřívějším rozhovoru pro Ostravan i její dcera Kateřina Macečková …

S Katkou vždycky máme slzy na krajíčku u poslechu Janáčkova Lístku odvanutého, který se hrál na pohřbu Zdeničky. My dvě se na sebe v té chvíli, když zazní tóny, nesmíme podívat, protože začneme brečet.

Tak nechme smutných vzpomínek, i když nejsou samozřejmě jen smutné. Pracuješ na přípravě dvacátého druhého ročníku Folkloru bez hranic. Co tě nejvíc zaujalo na téhle věci?

Na festivalu jsem se začala podílet, když mi bylo šestnáct let. V té době skutečně v Ostravě nic takového nebylo. Navíc Ostrava, i když je tu mnoho folklorních souborů, není vyloženě folklorním městem, jaká najdeme třeba na jižní Moravě, na Moravském Slovácku, na Valašsku nebo na Slovensku. Takže nejzajímavější byly styky se zahraničím, poznávání práce zahraničních souborů.  Navíc je to skvělá zábava. A velice příjemné prostředí pro setkávání lidí. Navíc mohu po těch letech říct, že když se někdo začne opravdu vážně věnovat folkloru, ovlivní to zásadně jeho životní styl. Stane se součástí velké rodiny. Moje dcera už také od svých čtyř let chodí do tanečního folklorního souboru.

Když se podíváme na program letošního ročníku, jak je to s poměrem zahraničních a domácích souborů?

Snažíme se, abychom každoročně nabídli čtyři až pět špičkových kolektivů z celého světa. Program doplňujeme soubory z Čech, z Moravy a také z místního regionu. Ti místní se zúčastňují skoro každoročně. Těch zahraničních by možná mohlo být i více, ale to už je otázka financí.

Co všechno hradíte zahraničním hostům?

Částečně jim hradíme cestovní náklady a také stravu a ubytování i některé záležitosti spojené s návštěvou Ostravy, například různé exkurze. Za to pak soubory, které přijíždějí už den před začátkem festivalu, každý den až do pátku vystupují na různých místech, kde se konají festivalové koncerty.

Kdo všechno tvoří festivalový tým?

Katka Macečková, která práci přípravného a realizačního týmu vede, dále Eva Pavlíková, která má na starosti finance, Lukáš Pavlík, Evin manžel, který se stará o veškerou techniku, Markétka Sasínová nám dělá PR a propagaci společně s Richardem Kuczinskym, který se navíc stará o webové stránky, do týmu ještě patří Helenka Skálová a Jonáš Vrchovský. Nesmím zapomenout na velice důležitou Hanku Fialovou, která se stará o stravování a ubytování. Všichni až na Hanku jsou členové Hlubiny.

Odkud přijedou zahraniční hosté letošního ročníku?

Z Ekvadoru, Slovinska, Lotyška a Slovenska.

Kdo přijede ze Slovenska?

Bratislavský soubor Devín, který dělá širokou škálu slovenského folkloru jako takového.

A z domácích souborů?

Dudáci z Mrákova, tedy ze západních Čech. Ale ti tady budou jen do středy. Proběhne samostatný koncert muziky Soláň a pak dorazí místní soubor Ševčík, soubor Heleny Salichové, dětský Holúbek a další. Všechny až na již zmíněné dudáky z Mrákova uvidí návštěvníci jak v průběhu celého festivalového týdne, tak zejména na závěrečném koncertu v pátek 16. srpna na Slezskoostravském hradě.

Program festivalu Folkor bez hranic 2019

Pondělí 12. srpna
15.30 hodin – „Ať žije festival!“ – průvod centrem města, Moravská Ostrava
16.00 hodin –  „Ať žije festival!“ vystoupení souborů – Masarykovo náměstí, Moravská Ostrava
19.30 hodin –   Slavnostní koncert, zahájení festivalu – divadelní sál Domu kultury města Ostravy

Úterý 13. srpna
16.30 hodin –  Festivalový program – pódium před budovou K-Tria, Ostrava-Hrabůvka (mokrá varianta – sál K-Tria)

Středa 14. srpna

16.30 hodin –   Festivalový program – pódium na Mariánském náměstí, Ostrava-Mariánské Hory (mokrá varianta – sál Střediska volného času Korunka, Korunní ul.)
19.00 hodin – „Folklor bez hranic vLázních Klimkovice“  – koncert na lázeňské kolonádě

Čtvrtek 15. srpna

16.00 hodin – Krojovaný průvod Hlavní třídou z Alšova náměstí v Ostravě-Porubě
16.30 hodin – Festivalový program – pódium u kruhového objezdu na Hlavní třídě

Pátek 16. srpna
14.00 hodin – „Ať žije festival“ – vystoupení souborů – Forum Nová Karolina, Moravská Ostrava
16.00 hodin – Koncert dětských folklorních souborů – Slezskoostravský hrad
17.00 hodin – Koncert cimbálové muziky Soláň – Slezskoostravský hrad
18.00 hodin – Slavnostní závěrečný festivalový koncert  – Slezskoostravský hrad

Vstup na koncerty je zdarma s výjimkou pondělního zahajovacího koncertu a pátečního programu na Slezskoostravském hradě. Kromě uvedených míst se soubory během týdne představí také klientům vybraných domovů pro seniory.