Chtěl jsem ukázat, že metaloví fanoušci dokážou podpořit dobrou věc, říká Ivan Jekielek, pořadatel festivalu Rocktherapy

Kde hledat prvotní myšlenku Rocktherapy? Co vás vedlo k uspořádání rockově/metalového festivalu, který bude mít charitativní podtext?

Chtěl jsem široké veřejnosti ukázat, že metaloví a rockoví fanoušci nejsou jen nevychovaná banda mániček, ale lidé, kteří dokážou podpořit dobrou věc.

Každopádně jedenáctý ročník Rocktherapy se blíží. Co můžeme tentokrát čekat? V čem bude letošní ročník jiný?

Každý ročník má své kouzlo a každý si vždy najde to své. Ať už je to hlavní program či celá řada doprovodných volnočasových aktivit. Sázíme hlavně na to, co se nám osvědčilo v předchozích ročnících.

To znamená?

Máme kvalitní program na obou stage. Bohatý doprovodný program pro rockery i rodiny s dětmi. Velké množství dobrého jídla, kvalitní pivo a „objednané“ počasí.

Jak už jsi právě zmínil, opět budete mít dvě pódia… Podle jakých kritérií jste vybírali kapely pro Stage A? Jak moc finální výběr ovlivňují finanční možnosti, přání fanoušků, tvé známosti, protože jako muzikant máš mezi hudebníky jistě spoustu známých? Co je při tomto výběru pro tebe nejtěžší?

Za těch deset let už má festival své „stálice“, které zveme pravidelně, a samozřejmě mám spousty známých muzikantů, což je obrovská výhoda. A neméně důležité jsou finance. Ne každá kapela je ochotna zahrát u nás za nižší honorář, než je jejich běžný. Takže nejde opravdu vždy vyhovět fanouškům, protože prostě na některé kapely nemáme. Ročně se mi hlásí přibližně 80 kapel, které by měly zájem na festivalu hrát. Je opravdu těžké je odmítat. Já se vždy snažím sestavit program tak, aby se vystřídaly styly a každý si našel to své.

Na Stage B se objeví kapely, pro které většinou platí, že jsou stále na začátku jejich kariéry, jako například Zostra, Reconquista či Bad Joker´s Cream…  

Klíč pro výběr v tomto případě je takový, že dáváme prostor mladým, regionálním kapelám, aby měly možnost se zviditelnit. Je jasné, že musejí „něco“ umět. Ale funguje to asi tak, že kdo se dřív přihlásí a splní podmínky, ten si zahraje.

Rocktherapy letos finančně podpoří mentálně postižené děti. Proč jste se rozhodli zrovna pro tyto děti? 

My se rozhodli, že i v budoucnu už budeme vždy pomáhat nemocným dětem. Není totiž nic hezčího než vykouzlit úsměv dětem. A toho se budeme držet.

Podle jakých pravidel vybíráte, komu v daném roce pomůžete? V minulosti už finance putovaly onkologicky či zrakově postiženým, osobám s diabetes a dalším…

Není to vůbec jednoduché. Těm dětem pomůžeme, ale zároveň se široká veřejnost o jejich životě a zdravotních trablech dozví. Ne každý je ochoten své trable zveřejnit široké veřejnosti.

Chystáte letos v rámci hudebního programu nějaké speciální vystoupení? Třeba vystoupení přímo s dětmi, pro které jsou finance určeny, nebo se například nabízí to, že by si Jura Šperl z Limetallu mohl zahrát s Ahardem v písni Den starý den, ke které napsal text…

Ty děti na pódiu budou při oficiálním zahájení, ale hluk na pódiu by asi nezvládly. Navíc jsou všechny tři na vozíčku. Jura Šperl s námi hrál před dvěma lety, když Ahard slevil deset let své existence. Myslím si, že všechna vystoupení budou svým způsobem speciální. Ahard například předvede svou „demons show“ a bude věnovat část peněz z prodeje nového CD Devítka přímo těm našim třem tvářím festivalu.

V minulosti jste pro návštěvníky festivalu připravili službu, v rámci které se mohli nechat na festivalu ostříhat a vlasy věnovat na výrobu paruk pro nemocné. Jaký byl o tuto akci zájem? Neuvažujete, že by byla součástí programu každý rok?  

Loni se nechalo ostříhat osm příchozích, což bylo překvapení pro nás i pro Dlouhovláska.cz, se kterou jsme spolupracovali a věřím, že ještě spolupracovat budeme. Chtěli bychom tuto akci opakovat co dva roky.

Je možné prozradit nějaké zákulisní informace, že třeba některou z kapel v minulosti oslovil nějaký konkrétní příběh natolik silně, že se rozhodla věnovat určitou částku nad rámec toho, co jste vybrali? Setkali jste se s tím? 

No, je pravda, že některé kapely věnovaly část svého honoráře a vhodily je do schránek, kam se dává vstupné. Ono se totiž mezi ty „naše“ děti se vždy rozdělí veškerý výtěžek ze vstupného, které i letos je 100 korun.

Asi nejlepší varianta je, když svými činy inspirujeme další, kteří budou chtít pomáhat druhým. Stalo se vám, že vám někdo řekl, že právě díky vaší akci věnoval nějakou finanční částku těm, kteří ji potřebovali, případně uspořádal nějakou jednorázovou charitativní akci či přímo festival? 

O takovýchto akcích určitě vím, ale že by to bylo díky Rocktherapy, s tím jsem se zatím nesetkal. Ale rozhodně registruji, že je spousta lidí, kteří se snaží podobnými aktivitami pomoci těm, kteří to potřebují. Já jim všem držím palce, protože vím, že to není vůbec jednoduché.

Co je v rámci příprav Rocktherapy pro tebe nejobtížnější a co tě nejvíce baví?

Nejobtížnější je úplný konec festivalu, kdy vidím spokojené tisíce fanoušků a vím, že festival skončil. Nejvíc mě taky baví úplný konec festivalu, když vím, že jsme pomohli a můžeme připravovat další ročník. (úsměv)

Jakým směrem se chcete vyvíjet v budoucnu?

O budoucnosti máme jasno, chceme dále pomáhat nemocným dětem. Vše je ale závislé na partnerech a sponzorech. Nemohu a nechci hlásat, že na Rocktherapy budou super zahraniční kapely. Momentálně na ně určitě nemáme. Nicméně mohu slíbit, že budeme dělat maximum pro to, aby návštěvníci a fanoušci odcházeli spokojeni s tím, že už se těší na další ročník.