Pod vysokou pecí vzplála metalová bitva. Plameny hořely v různých odstínech a nechyběl ani Trautenberk

Letošní ročník festivalu Ostrava v plamenech opět potvrdil jeden známý fakt. A to, že rozmanitá umí být nejen samotná hudba a že různé chutné odrůdy nabízí pomyslný mohutný metalový strom. Organizátoři této akce však šli tentokrát ještě dále a příchozím předvedli, kolik barev, tvarů či rovnou přístupů k tvorbě skýtá výhradně heavymetalový žánr. Povedená to volba. A rovněž je třeba zdůraznit, že se jednalo o přehlídku výtečných frontmanů.

Do světa fantasy a fiktivní skotské historie pozvali všechny příchozí Gloryhammer, kteří představili naprosto jedinečnou show vystavenou na metalové chytlavosti v kombinaci s přesvědčivou a nijak trapnou teatrálností. „Je dobré být zpátky v zemi slivovice,“ prohlásil v úvodu zpěvák Thomas Winkler a kapela spustila hudební divadlo v tom nejlepším možném smyslu. V pozitivním slova smyslu.

Stage se proměnila ve fantasy jeviště, kde se pořád něco dělo, včetně různých soubojů se skřety, bitek mezi hlavními aktéry, boje proti imaginárnímu nepříteli nebo jakési improvizované korunovace boha Hootsmana (baskytarista James Cartwright). Tomu samozřejmě vévodila heavymetalová majestátnost, k čemuž pomohly i příspěvky z letošního alba Legends from Beyond the Galactic Terrorvortex.

Z koncertu kapely Gloryhammer. (Foto: Lukáš Urbaník)

Především výkon Thomase Winklera byl opravdu nezapomenutelný a inspirující. A to nejen po pěvecké stránce, ale i tím, jak dokázal komunikovat a doslova zacházet s publikem. Z pěti možných hvězdiček je nezbytné udělit šest. Pokud Evropská unie někdy vypíše grant na to, kdo by měl sestavit manuál pojednávající o roli frontmana na pódiu, tento švýcarský notář už může v klidu přemýšlet, jak naloží se získanými financemi.

Samozřejmě každý fantasy příběh musí ukrývat i určité (ne)prozrazené tajemství. Tady lze zmínit situace, kdy klávesista a zpěvák Christopher Bowes, de facto vůdčí člen souboru, opravdu ostražitě střežil svou totožnost pod kápí, nicméně dvakrát byl při třepání hlavou natolik v rauši, že svou identitu odhalil. Inu, stane se…

Vystupovat po Gloryhammer není nic pro padavky a strašpytly. Němečtí pistolníci Orden Ogan však ukázali, že jsou připraveni čelit i těm nejtěžším výzvám a heavymetalovým kormidlem točili hbitě, intenzivně a epicky přímo tak nějak ve směru těch příznivců, kteří vyrůstali na Running Wild. Odezva pak byla více než slušná. Sebastian Levermann přiznal, že kvůli zranění ruky nemůže ještě hrát pořádně na kytaru, o to více se soustředil na pěvecké party. S vokály tak nakládal velmi obratně. Preferoval sice ostrost v hlase, ale když to skladba vyžadovala, dokázal do ní vnést prvky soužení. Pravda je, že Orden Ogan mající oblibu v tematice Divokého západu nebyli ve srovnání s dalšími kolegy tak přímočaří, na druhé straně však uplatnili sobě vlastní silové pojetí a určitou tvrdost. Pro fanoušky srozumitelná mluva.

Chris Bay z Freedom Call. (Foto: Lukáš Urbaník)

Set německých Freedom Call ze všeho nejvíce připomínal oslavu metalové jednoty a sounáležitosti. Díky vkusné metalové melodičnosti písně této kapely disponují magnetem, kterým dokážou přitáhnout obecenstvo na svou stranu. Platilo to i v tomto případě, a to nejen při očekávaných vypalovačkách Tears of Babylon, Union of the Strong či Metal is for Everyone, ale v podstatě po celou dobu koncertu, včetně sympatického příspěvku Hallelujah. Prostě od začátku do konce. Zpěvák a kytarista Chris Bay je navíc uvěřitelný a přirozený v momentech, když se snaží ve svých proslovech otevírat duše přítomných, což také přispívá k oblíbenosti této party. Pomyslnou třešničkou na dortu pak byla píseň M.E.T.A.L, což je titulní song nového alba, jež vyjde 23. srpna. Freedom Call ji navzdory přiznané nervozitě zahráli s přehledem a fanoušci tak mohli usínat s pocitem, že tuto skladbu slyšeli a viděli v koncertním provedení jako jedni z prvních na celém světě. I to jsou okamžiky, které se počítají.

Kapela Grave Digger. (Foto: Lukáš Urbaník)

Grave Digger nehráli v industriálních kulisách Moravskoslezského kraje poprvé, protože pamětníci si mohli vybavit, že tato skvadra vystoupila před osmnácti lety v Třinci na Noci plné hvězd. Grave Digger na rozdíl od ostatních účinkujících spoléhali výhradně na hudbu. Žádné načančané kulisy, žádná výpravná scéna, jen syrový řezavý heavy metal a nakřáplý hlas Chrise Boltendahla. Nicméně takhle to bylo dostačující, vše do sebe zapadalo jako puzzle, a to i díky kytarovému kouzlení Axela Ritta. Jak se dalo očekávat, nejvíce pozornosti si vysloužily ty songy, které mají původ ještě v minulém století. Jmenujme například vzpurnou Rebellion nebo útočně podmanivou Circle of Witches. A když se Grave Digger, kteří existují už 39 let, rozloučili hymnou Heavy Metal Breakdown, zdálo se, že spoustě příchozím při poslechu tohoto fláku ožily i ty nejvzdálenější příhody, které jejich podvědomí uchovává. Taková to byla síla.

Z koncertu kapel Trautenberk. (Foto: Lukáš Urbaník)

Jakmile pódium opanovali Trautenberk, holota se bavila. A to hned od prvotního okamžiku, kdy přilétlo sdělení, že práce nešlechtí, ale unavuje… Hudební mix této klatovské chásky možná není efektní, ale zaručeně je efektivní. Což je zásadní. Navíc fakt, že kapele nebyla dána do vínku kompoziční vznešenost, je vynahrazován zdařilou pódiovou show. Došlo tak i na kouzelnické číslo, vícero teatrálních skečů na pozadí jednotlivých písní či blbnutí fanoušků rozbíhajících se proti sobě. Koncerty této party mají prostě vícero rovin a s tím je nutné počítat. K uvolněnosti a příjemné náladě přispívají rovněž zdravě nakažlivé refrény, které se pak ve chvíli, kdy je zpívá tisíce lidí, stávají mocnou zbraní formace. Samozřejmě by rockoví nadšenci skupině neodpustili, kdyby si nemohli zazpívat popěvek: „…hajnej, ty jsi hovado…“ a jako bonus pak zazněla pecka Himlhergotdonrvetr, při níž Trautenberk bodá do vosího hnízda, když prohlašuje, že Krakonoš je udavač a že v Krkonoších taje sníh a další cesta na saních je marná jak Iva Farná…

Z festivalu Ostrava v plamenech. (Foto: Lukáš Urbaník)

Do počtu však nebyly ani další kapely, které se na festivalu představily. Zač je toho poctivý thrasový loket ukázali libanonští Phenomy, kteří si třeba loni už připsali koncertní zářez na slovutném Wackenu. Navíc další plusové body tito chasníci z Blízkého východu získali tím, že si po jejich drtícím setu zašli projít areál, což mnozí fanoušci využili k získání společné fotografie.

Polští Cochise v čele s hereckou hvězdou Pawlem Malyszynským zase koketovali s grungem a určitou tesknotou vzývající Alice in Chains, naopak do post hardcoreových emocí zabalili vystoupení němečtí The Edge of Reason, zatímco folkmetaloví Kaatarakt, pro které to byl vůbec první koncert mimo jejich zemi, to znamená Švýcarsko, opěvovali udatnost Vikingů. Úvodní výkop pak připadl našincům Lautr a tečku poté napsal další regionální zástupce Bastard.

Zpočátku se mohlo zdát, že Ostravě v plamenech s pořadovým číslem šest chybí výrazný headliner jako jsou například Within Temptation, Kreator, Saxon či Arch Enemy, jak tomu bylo v minulých letech. Nakonec se však letošní line-up, kdy byla pozornost upřena na vícero interpretů, ukázal jako naprostou trefou do černého. A nebylo to pouze tím, že vícero hlavních členů vystupujících kapel se jmenujte Chris či Christopher!