První den festivalu Štěrkovna Open Music: Lucie Bílá potvrdila, že její metalový feeling nevyčpěl

Proti některým minulým ročníkům nebylo ve čtvrtek na Štěrkovně k hnutí už od samotného začátku. Davy lidí upozornily na jednu skutečnost, že areál není nafukovací, a průchody mezi oběma pódii byly místy značně nekomfortní. Organizátoři si však nad napěchovaným festivalem určitě spokojeně notovali, kdo se by taky nad téměř vyprodaným podnikem rozčiloval. Ve čtvrtek zahrálo několik kapel, jedna z nich však nechala ostatní daleko za sebou. Chinaski prošli před dvěma lety krizí a z původní sestavy zbylo jen duo frontmana Michala Malátného a Františka Táborského. Nová sestava s bubeníkem Lukášem Pavlíkem, baskytaristou Tomi Okresem a klavíristou Janem Steinsdörferem potvrdila, že nenechává nic náhodě.

Vedle songů z poslední desky Není nám do pláče Chinaski potěšili řadou obligátních hitů, které v novém složení jiskřily rockovou energií. Víno, 1970, Klára, 1. signální a spousta dalších perel nepostrádaly živě svěžest, nehledě na to, že si návykové písně hromadně zpíval mohutný dav jakoby samo sebou. Zpěvák Michal Malátný se na Štěrkovně představil ve skvělé kondici a velké pohodě, s níž častoval publikum láskyplně přezdívkou „chuligáni“.

Chinaski na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Celý koncert Malátný zazpíval s obrovským rockovým drajvem, současně i potvrdil, že naživo nemá sebemenší problém s intonací a srozumitelností projevu. Kapela, která jej obklopuje, šlapala ve čtvrtek parádně, asi největší pýchou jsou přitom klávesy talentovaného Honzy Steinsdörfera, který kořenil jednotlivé písně svým přirozeným jazzovým cítěním a improvizačním talentem.

Chinaski prostě ukázali, proč jsou hudba této kapely a postava Michala Malátného jedním z klíčových elementů české pop rockové scény. Nadhled a charisma Malátného zasršelo v okamžiku, kdy zaslechl volat někoho z davu pod pódiem „Punčocháče!“. Zpěvák okamžitě zareagoval a zahrál jednu z nejstarších, ještě ryze punk-rockových vypalovaček na přání. A jak si legendární Punčocháče užíval! Chinaski prostě naživo potvrdili pověst jedné z nejlepších kapel ve svém žánru u nás.

Rybičky 48 na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Jako Chinaski revival tak trochu zapůsobily Rybičky 48, které hrály po Chinaski na vedlejší stagi. I kdyby ta slova frontman kapely, která z pódia vypouštěla ohňové plameny a sem tam i rachejtle, přímo nevyřknul, souvislost s hudbou slavnější kapely by zaregistroval zřejmě každý. Frontman Kuba Ryba se sice hodně snažil, nicméně přes velké úsilí ve mně hudba této kapely nezanechala žádný větší dojem než pocit standardního průměru s občasným nečistým zpěvem a místy jalovými texty. Dojem nenapravily ani pyrotechnické efekty, které s sebou kapela přivezla.

Voxel na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

O poznání lépe si vedli Voxel a Lenny, kteří měli za úkol zaujmout publikum už v odpoledních hodinách. Sympatický Voxel, který pochází z Beskyd, si na pódium přivedl na pomoc i svého čtyřletého syna. Maličký šikula si zaslouží velké uznání za odvahu, s níž se pustil do zpěvu, i za čisťounkou intonaci svého hlásku. Táta s kapelou jsou rovněž hodni pochvaly za velmi příjemnou a nenásilnou komunikaci s publikem a navození milé a srdečné atmosféry, kterou písně Voxela oplývají. Zpěvák v jednu chvíli zjevně nečekaně zaskočen přijal i gratulaci a dort. Překvapení frontmanovi připravili a tajně zosnovali členové kapely, protože měl před pár dny narozeniny.

Lenny na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Lenny alias dcera Lenky Filipové zahájila svůj set s desetiminutovou prodlevou, která se bohužel ukázala trochu jako manýra. Ani poté, co zpěvačka vehementně naběhla na pódium, totiž zvuk nebyl ideální a její hlas se pod palbou hlasitých samplů trochu ztrácel. Naopak, když se po půlhodině měla ukázat právě výraznou pěveckou linkou, její intonace byla dosti vratká. Přesto Lenny odehrála dynamický koncert. Co na tom, že základ její muziky, která staví na aktuálních hudebních trendech, tvoří nahrané linky a zpěvačka si pak u klavíru zahraje své dva tóny. Taky mi nejde příliš na rozum, jak může pozoun a trubka dohromady znít jako celý dechový orchestr. Ale přesuňme se raději k poslednímu koncertu večera, kterým byla nestárnoucí česká formace Arakain se zpěvačkou Lucií Bílou. Na koncertě legendární kapely se ukázalo, že živé hraní a zpěv jsou stejně nejvíc a ukážou, kdo skutečně umí.

Lucie Bílá na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Nezapomenu nikdy na moment, kdy brácha přinesl z učňáku kazetu s nápisem Schizofrenie. Bylo mi tehdy deset a thrash metal byl díky Arakainu styl, který právě získával dobrý zvuk a skvělé představitele. Od té doby urazila kapela notný kus cesty, střídali se zpěváci a bubeníci, ale trio Jiří Urban, Zdeněk Kub a Miroslav Mach jsou neúnavní thrash metaloví diktátoři, kteří neslevili ze své metalové upřímnosti za těch více než třicet let ani o píď. Arakain zahájili svůj koncert v nekompromisním tempu písní Paganini, po dalších několika starších peckách se na pódiu objevila Lucie Bílá, která s touto kapelou kdysi svou hudební kariéru začínala. Zpěvačka jednoznačně potvrdila, že se nejedná o žádnou náhodu. Její metalový feeling nevyčpěl a Bílá jej dostatečně potvrdila v legendárním songu Metalománie i dalších rychlých peckách. Uznání si zaslouží její nasazení i parádní intonace v klenutých, téměř operních melodiích, které se nesly nad hutným zvukem kapely s velkou brilancí.

Bylo to ideální nakopávající zakončení, které si nenechala ujít většina čtvrtečních účastníků festivalu Štěrkovna Open Music. A pro koho bylo vystoupení Arakainu a Lucie Bílé příliš nahlas, ten prostě stárne.

Také v pátek a v sobotu festival na břehu jezera nabízí zážitkový program, jehož originální přidanou hodnotou je páteční Symphonic Dance Music. Janáčkova filharmonie se na pódiu poprvé ve své historii potká a spojí své síly s DJ Lowou a živou kapelou.