Od hudby přes otázky štěstí, peněz a klimatu až po voodoo z Haiti. Meltingpot je kotel plný netušených inspirací

Jakoby pořadatelé cítili potřebu se vykoupit z množství hudebního smogu, kterým jinak zaplavují zdejší postindustriální oblast, kde skoro každý stánek má svou vlastní hudební produkci, protože jedině on chce v této záplavě decibelů prorazit.

Meltingpot i letos, už napotřetí zažívá opakovaný úspěch a nabízí skvělou alternativu, jak můžeme z Colours odejít dvojnásobně bohatší a šťastní. Jsou situace, které na něm patří k neopakovatelným a jedinečným, takové, které poskytují návštěvníkům zcela unikátní možnost stanout velmi blízko tváří v tvář hvězdám svého oboru v jiném světle. Takřka na dlani se tak před jejich očima odvíjí neopakovatelné příběhy, které jsou mnohdy neméně silným lákadlem oproti té nejsenzačnější koncertní bombě. Jindy naopak dochází k vzácné symbióze, a to, co už nestačí osobnost hudební scény sdělit ve své typické produkci na Colours, může doplnit nebo rozvinout právě na Meltingpotu.

Třeba ve čtvrtek večer, kdy většinu publika vysál očekávaný Rag´n´Bone Man, a to se na něj skutečně valily davy připomínající rozvodněné řečiště slévající se v jedinou masu nepřehledného množství hlav, se na Alarm Stage na Meltingpotu těšil velkému ohlasu Ben Cristovao a jeho producent Osama Verse-Atile z The Glowsticks. Na pořad s názvem Hudbou proti rasismu bylo rovněž plno. Což přispělo k živější debatě mezi oběma tvůrci v moderaci Petra Viziny.  V závěru padaly i choulostivější dotazy z publika, které bylo zvědavé na to, kdy docházelo ke zlomovým životním situacím mladého hudebníka.

Ben Cristovao. (Foto: Meltingpot)

Alarm Stage zase patřila zatím k těm nejatraktivnějším scénám, i když zdaleka ne vždy byla obsazena jako například sousedící, mnohem větší Global Stage. Na řadě scén je „vyprodáno“ a lidé se mnohdy tísní u dvěří, najdou se ale i výjimky, kde je osazenstvo naopak velmi komorní a je poloprázdno. Což nijak nesnižuje atraktivitu řečníka a naopak je možno si jeho přednášku vychutnat třeba vleže na k tomu uzpůsobených panelech.

Meltingpot hned ve svém úvodu vytasil silné tematické karty, po středečním celkem obligátním zahájení s šéfkou Meltingpotu či „kurátorkou“ Zlatou Holušovou a hejtmanem Ivo Vondrákem s obvyklou dávkou formalit se ke slovu totiž dostaly otázky financí, ale překvapivě i záležitost štěstí. Finance probrali i „proprali“ dva exguvernéři České národní banky Miroslav Singer a Zdeněk Tůma, kteří se ve vtipném závěru shodli na tom, že zavedení eura v dnešní době už téměř postrádá smysl, protože své opodstatnění mělo v době faxů, kdy se informace šířily hlemýždí cestou.

Ještě zajímavější, neméně silná a vrchovatě navštívená byla přednáška na téma Štěstí na scéně příznačně nazvané Good Life Stage v režii lékaře a neuropatologa Františka Koukolíka. Štěstí je když… znáte to, jenže vědci to vidí jinak, v mozku se vám na jejich diagramu rozsvítí jistá centra. A oni zkoumají, za jakých okolností k tomu dojde. Koukolík ve své téměř one man show zaujal zejména věcnou prezentací a svým osobitým vláčně položeným hlasem s precizní, někdy až heslovitou argumentací. Největší „katastrofou“ je podle něj v tomto směru láska, mozek zasažený láskou totiž prý téměř nerozsvěcuje, nýbrž vypíná.

František Koukolík. (Foto: Meltingpot, Denisa Rybáková)

František Koukolík se na Meltingpotu objevil vůbec poprvé a v tentýž den plynule přešel na Alarm Stage, kde nabídl ještě příznačnější otázku dneška než jen odvěkého hledání libosti, a to záležitost touhy po moci. Mocenská otázka přitáhla velkou pozornost, i když heslovitost prezentace zde byla ještě větší, každý graf by si zasloužil samostatné podtéma, protiargumenty, ale času je málo.

Svou nezadržitelnou moc, která chutná zejména v politice jako droga, mají podle Koukolíka i média a Česko na tom není nejlépe. Před lety se udržovalo v mezinárodním žebříčku v jejich nezávislosti na třináctém místě, dnes spadlo až někam na třicáté, svobodu demokracie ohrožuji mocní podnikatelé, ale i politici, kteří by novináře nejraději stříleli. O tom ale už hovořil o den později na Global Stage Koukolíkův americký kolega politolog Jeffrey A. Winters. V diskusi s překladatelem své knihy Ondřejem Lánským a za moderování ostravského rodáka Lubomíra Zaorálka (místo Kateřiny Smejkalové) došlo i na závažná sdělení, třeba o tom, že na amerických univerzitách vstoupil do učebnic jako „mocenský oligarcha“ prezident Miloš Zeman s dřevěným kalašnikovem na střelbu žurnalistů.

V mnoha směrech splnil Meltingpot roli diskusního fóra s ukazováčkem na spoušti ožehavé současnosti, jindy byl jen mozaikou sloužící k případné inspiraci, co si kdo vybere a dále zužitkuje. Horko pak muselo být těm, kteří navštívili aktuální debatu ke změnám klimatu, která třeba přitáhla daleko více pozornosti než v případě sousední prezentace amerického alternativního vědce Joe Davise za spolupráce Doris Roth.  Ale i tady se dalo vypozorovat, že ideály, které jsou v centru zájmu zdejších pořadatelů, sahají až k antickým kořenům moderní civilizace, jmenovitě Marka Vitruvia, v jehož odkazu je podle Davise nutno pokračovat, tedy být renesanční bytostí, která má vhled do mnoha oborů a disciplín. Leonardo da Vinci a jeho odkaz se ke slovu dostane teprve v dalších dnech.

Z přednášky Joea Davise a Denis Roth. (Foto: Meltingpot,Michal Dědič)

Přes rozmanité možnosti, které Meltingpot skýtá, se prozatím k těm nejlepším váže možnost být u toho a sledovat, jak přemýšlí největší hudební osobnosti dneška, potažmo ty, které máme to štěstí vidět na vlastní oči i v hlavním programu Colours of Ostrava, jehož je Meltingpot nedílnou součástí. Takže k diskusním vrcholům patřilo nepochybně vzácné setkání s voodoistickou kněžkou z Haiti Moonlight Benjamin za citlivé moderace Nadji Senhadji. Fantastická událost, která se nepochybně zapíše k vrcholům festivalu, protože mít příležitost být u toho, ptát se z očí do očí na tradici zprofanovaného obrazu tak zajímavého kultu a náboženství se opravdu neděje každý den. Navíc klobouk dolů před překladateli (obecně jsou překlady i moderování pořadů na velmi dobré úrovni).

Manari Usuga. (Foto: Melgintpot, Michal Berger)

Hned poté se na Alarm Stage objevil Indián hovořící pro změnu s duchy ropy. Ostrava se kongeniálně prolnula s celosvětovou vizí atavistické komunikace napříč světy i srze časoprostorové řezy geologických vrstev. „Potřebovali jsme dostat z amazonského pralesa pryč čínskou těžařskou společnost, duchové ropy nám poradili, jak na to. Řekli jsme jim, že může dojít k ohrožení čínského draka, pochopili nás, na rozdíl od vlády, která nám v tomto směru nijak nepomáhá,“ uvedl na vysvětlenou jeden z nejznámějších aktivistů ochrany Amazonie Manari Ushigua z Ekvádoru. Na začátku pořadu však nejprve tento léčitel a člen vymírajícího kmene Sápara uvedl přítomné publikum do malého transu s pomocí dechového cvičení a rytmické hudby.

David Harrington z Kronos Quartetu. (Foto: Aleš Honus)

Neméně silné setkání, ovšem už v jiném naladění, nabídla debata s vůdčím duchem legendárního Kronos Quartetu Davidem Harringtonem. Řeč byla například o sedmdesátkách v Americe, Vietnamské válce a „neprůstřelné hudbě“, což je termín užitý Harringtonem v souvislosti s tehdejšími skladbami, jejichž cílem je nabídnout ochranu před válčenou vřavou. Vše zaznělo opět na Alarm Stage a kupodivu za komornější návštěvnosti, což ovšem prospělo věci. Kronos Quartet spojuje neuvěřitelné energické síly pramenící od rozmanitých národů světa, od lidové hudby v Kongu přes tradiční vážnou hudbu až třeba po minimalistu Philla Glasse, se kterým Kronos Quartet spolupracuje. Navíc v ten večer hráli v Gongu, kde před pár lety právě Glass a dirigent Petr Kotík uspořádali unikátní pětihodinový koncert.  „Phill nám otevřel dveře k dalším světům, vyměnili jsme si kontakty a vzájemně představili své přátele. Spolupráce s ním byla vždy velice inspirativní a přínosná.“

Kronos Quartet boří představy o tom, co je smyčcovým kvartetům obecně přisuzováno, a tak Meltingpot mohl slyšet přímou odpověď i na to, jak festival Colours of Ostrava udělal z Kronos Quartetu před pěti léty téměř rockové hvězdy.  „Řekli mi, že tam je přes deset tisíc lidí. Hrál jsem na pódiu v jedné skladbě speciální sólo a lidé reagovali velmi bouřlivě. Volal jsem pak své ženě, že jsem se právě stal rockovou hvězdou. Od té doby vím, jaký je to úžasný pocit,“ prozradil s úsměvem David Harrington.

Návrat Kronos Quartetu do Ostravy se nyní odehrál sice za jiných podmínek, ale byl neméně úchvatný. Kdo neviděl, jako by nebyl. Škoda jen, že vše končí a diskuse, které by mohly pokračovat dlouhé hodiny, aniž by vyčerpaly svůj potenciál, jsou vždy jen a jen krátké. Ale díky aspoň za tu jedinečnou příležitost nahlédnout bezprostředně do zákulisí nejen velkých hudebních legend.