Obě ceny si z Czech Music Crossroads odváží Bára Zmeková, která uhranula odborníky i publikum

Jestliže jsem v pondělí o někom psal, že umí zpívat, pak maďarské trio Dalinda ukázalo, že umět ještě neznamená podmanit. Tři zpěvačky se na Czech Music Crossroads představily s mimořádnou profesionalitou, elegancí a hlasovou krásou. Vesměs tříhlasá sazba, nádherná prokreslenost všech tří vokálů a precizní intonace i v rytmicky rozrůzněných pásmem najednou byly skutečně dechberoucí. Dalinda zaujala prací s hlasovou barvou, náročné pěvecké linky zpěvačky doprovázely luskáním, překvapivé změny výrazu konvenovaly s intencí textů. Trio představilo pestrou škálu lidových písní od veselých popěvků až po hluboké a bolestiplné balady, založené na rituálním opakování čtyř tónů a využívání nezpěvných intervalů. Na jejich vystoupení oceňuji také fakt, že hlasy byly ozvučeny bez jakýchkoli efektů a zvukových pentliček. Kdo se vyzná ve zpěvu, ví, jak náročné to bez pozlátek je. Dalinda však zapůsobila přirozeně, s ryzí vokální krásou. Pokud bych měl někomu z letošních Czech Music Crossroads udělit zvláštní cenu za mimořádnou pěveckou interpretaci, získalo by ji dámské trio Dalinda.

Trio Dalinda. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

Ochepovsky Projekt sleduju od jeho počátků. Tahle sestava muzikantů, sdružených kolem hudebního vizionáře, kytaristy a skladatele Igora Ochepovského je pověstná nekompromisním a sveřepým postojem k hudebnímu materiálu a dokáže ze svých instrumentů dostat neuvěřitelné věci. A přesně takové podivuhodnosti rozbalila kapela ve velkém stylu i na Czech Music Crossroads, byť zvuk během jejich setu bohužel nebyl místy ideální. Chvílemi nebyla slyšet kytara a klavír, naopak basa byla občas příliš dunivá a melodicky nekonkrétní. Vykonavatelé osobité post jazzové fusion ale předvedli instrumentálně skvělý set, plný báječných improvizací, v nichž se blýskla i zpěvačka a došlo dokonce na souboj klavíru a kytary. V několika kompozicích se vyjímalo violoncello v sólovém partu evokativní předehry. Ochepovsky byl pro ty, kteří ho slyšeli poprvé, určitě velkých objevem, ale přiznám se, že materiál alba I´m the Wind na mne v minulosti živě zapůsobil naléhavěji. Možná proto, že byl dramaturgicky šťastněji prezentovaný, možná proto, že ho mám víc zarytý pod kůží, těžko říct. Jisté je, že koncepce playlistu je něco, co by měla tato výjimečná parta muzikantů určitě pořešit. Každopádně se jedná o projekt, který svou kvalitou, invencí a strhující muzikalitou výrazně přesahuje běžný hudební standard.

Kytarový inovátor Igor Ochepovsky. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

A

ACM trio & Ľudová hudba Stana Baláža potvrdili, že také umí pořádně zalomcovat ušními bubínky. Početná kapela prezentovala svou syntézu klasického folkloru s rockovými a jazzovými elementy. V Česku je v tomto hudebním ranku úzkoprse známá hlavně kapela Čechomor, ale tato formace ukázala, jak báječně, neotřele a svěže umí dělat podobné věci naši sousedé, kteří byli odjakživa v jazzrockové fúzi nadčasoví (vzpomeňme jen geniálního Ursínyho, Filipa či Fermatu). ACM trio & Ľudová hudba Stana Baláža potěšili energickými instrumentálními linkami, živými a strhujícími tempy. Sestavu kořenila půvabná zpěvačka s příjemným hlasem, jejich setu nechyběly spontánní jazzové improvizace, typické jazzové kolečko však nebylo točeno za každou cenu na úkor celkového napětí. Impozantní byly změny atmosféry a stylů, které kontinuálně slučovaly jazzrockový groove s agilní a dynamickou cimbálovkou. Ve srovnání s nazvučením předchozí kapely si bylo možné bez problémů vychutnat jednotlivá sóla klavíru i dalších nástrojů, vše bylo konkrétní a čisté.

ACM trio & Ľudová hudba Stana Baláža. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

Druhou čistě vokální skupinou letošních Czech Music Crossroads bylo polské sborové těleso Kuczeryki. To je složeno celkem z 13 zpěváků, z toho počtu jsou dva muži. Pověstná polská preciznost a muzikologická objevnost ani tentokráte nezůstala doma. Kuczeryki odzpívali neuvěřitelně rozmanitý program, ve kterém představili autorské úpravy pravoslavných ruských zpěvů a dále srbské, ukrajinské, litevské i jiné folklorní písně v pestrých sborových úpravách. Počet hlasů a jejich uspořádání do sborových skupin se během jednotlivých skladeb proměňovaly. Nejčastěji zazněly tří a čtyřhlasé adaptace, nikdy však nechyběla nádherná prokreslenost všech hlasových sekcí, úchvatné byly rovněž sólové výstupy a rituální prastaré tradiční postupy, spočívající v kombinaci předzpěvu sólisty a sborových odpovědích na způsob starozákonní praxe zpívání žalmů. Kuczeryki opravdu nabídli unikátní procházku vokální hudební mapou Evropy a pokud bychom měli někoho vyzdvihnout čistě za vokální projev, zasloužili by si ocenění stejnou měrou jako Dalinda.

Kuczeriki. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

Ze Slovenska na Crossroads přijelo Miriam Kaiser Trio, velmi sofistikovaná a přemýšlivá čtveřice muzikantů, kteří na půdorysu klasického smyčcového tria experimentují s jemnou elektronikou a na podporu rytmiky přidali náladotvorné perkuse. Zpěvačka vládne hlasem, který má úctyhodnou emoční šíři a nádhernou hlasovou barvu. Z podání Miriam Kaiser Trio sršela velká zvuková fantazie, instrumentální zručnost a ambientní elegance. Atmosférické plochy se střídaly s rytmickými patternami, v hudbě se prolínaly vlivy jazzu, folkloru, soudobé hudby i elektronických prvků v konsekventním poměru. Jednoznačně jeden z nejpřesvědčivějších setů a jeden z možných kandidátů na ocenění Czech Music Crossroads. Můj hlas také v závěru dostali, protože pravidla soutěže umožnila zvolit celkem 3 kandidáty.

Miriam Kaiser Trio. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

Další jasnou volbou pro mne byla Bára Zmeková, která vystoupila jako předposlední programový bod. U této jemné, éterické zpěvačky, skladatelky a klavíristky jako by člověk vstoupil do jiné hudební i lidské dimenze. Nevím, jak je to možné, ale během jejího vystoupení najednou začala působit nějaká zvláštní síla. Její texty obstojí jako samostatné básně, ale spojení s hudbou jim dodává uhrančivost a emocionální hloubku. Mimořádná poetická imaginace Zmekové se neobyčejně šťastně prostírá do její osobité klavírní hry, něžného zpěvu i celkového výrazu. Naprosto unikátní je její luminiscenční hlas, který poznáte ihned po několika taktech. Typické pro ni jsou rychlá deklamace a průtrže slovních skupenství. Žádné slovo však u Zmekové nepůsobí pouhým prostořekým opakováním, ale má svou gradační funkci a smysl. Bára Zmeková se obklopila výbornými muzikanty. Jednotlivé písně z vynikajícího alba Lunaves v podání bicích, akordeonu, houslí, basy a klavíru vyzněly nesmírně přesvědčivě a měly jedinečné imaginativní kouzlo.

Bára Zmeková (druhá zprava) s kapelou. (Foto: Czech Music Crossroads)

Hrát po Báře Zmekové byl poměrně nevděčný úkol, ale dvojice akordeonistů Dinovski & Schuberth se toho zhostila skvěle a nabídla skvělou smršť instrumentálně perfektní syntézy folkloru s aktuálními hudebními trendy. Na úvod pobavili posluchače i milým přeřeknutím, když se představili jako trio.

Dinovski & Schuberth. (Foto: Archiv Czech Music Crossroads)

Jenže, kdo slyšel Báru Zemkovou, jako by se ho zmocnila náměsíčná posedlost. Zveřejnění výsledků soutěže ukázalo, že tato zpěvačka opanovala obě kategorie – Cenu publika i Cenu odborné poroty. Je nesporné, že u nás vyrostla nová, komplexní hudební osobnost, která je umělecky nesmírně přesvědčivá, ale přitom její písně mohou svou existenciální hloubkou, názorovou bezelstností a přímočarostí oslovit vlastně každého, kdo má trochu odvahu nebo schopnost přemýšlet a souznít. Originalita této autorky dosahuje tam, kde diference mezi alternativní, jazzovou a populární hudbou prostě ztrácí opodstatnění.

Z vystoupení Báry Zmekové. (Foto: Milan Vícha)

Bára Zmeková převzala štafetu po Lence Dusilové, ačkoliv se na letošních Czech Music Crossroads našly minimálně tři další formace, které by si cenu jednoznačně zasloužily (dle mého názoru na ni aspirovaly také Mojše Band, Ochepovsky Projekt, Miriam Kaiser Trio a výše zmíněné acapellové sestavy). Proti uhranutí však není léku.