Novinka Letních shakespearovských slavností Zkrocení zlé ženy je vkusně rozvernou a mírně erotickou taškařicí

Scénograf David Bazika postavil do středu jeviště patrový skládací paraván znázorňující přední stěnu italského domu v italské Padově s dvoukřídlým velkým oknem v prvním patře, ze kterého se během kratičké přestavby stává rozměrná síň venkovského šlechtického sídla. Hrací prostor dále rozehrál horizontálně použitím několika zvýšených ploch po stranách a v pozadí.

Autor hudby Nikos Engonidis se nechal inspirovat balkánskými motivy, sám však také hrou na violoncello spolu s Michalem Matysem a dalšími muzikanty včetně některých herců vytváří živou a velmi bohatou hudební kulisu, jejímž vrcholem je rapová píseň v provedení Vojtěcha Lipiny, skvělého představitele Petrucciova sluhy Grumia, a sboru všech účinkujících.

Kostýmy Marty Rozskopfové sahají k době prvního uvedení proslavené komedie, tedy ke konci šestnáctého století. Dramaturg Tomáš Vůjtek spolu s režisérem důsledně dbají na žánrovém ukotvení v romantické komedii a v komedii dell´arte. Choreograf Martin Pacek pomohl zejména představitelům mužských rolí, zvláště pak těm, kteří vytvářejí svět nápadníků, tedy mladých i starších ženitby chtivých mužů a jejich sluhů, najít adekvátní a zároveň velmi komické pohybové vyjádření jejich snažení i jejich charakterů.

Z inscenace Zkrocení zlé ženy. (Foto: Petr Kiška)

Režisér Štěpánek s dramaturgem Vůjtkem se rozhodli inscenovat celý Shakespearův text i s předehrou, která se většinou vynechává. Tím se vyhnuli nejen značnému ochuzení, neboť předehra samotná a s ní i závěr jako takový nejen že definuje Zkrocení zlé ženy jako představení hry ve hře, ale umožňuje i velmi zábavnou podívanou. Dokladem šťastného rozhodnutí je i herecký part představitele fiktivní ženy vandráka a opilce Christophera Slye (Jiří Sedláček). Tuto ženskou postavu v průběhu celé první poloviny představení s vrcholným využitím svých mimořádných komediálních schopností a s pomocí skvěle navrženého a vyrobeného kostýmu i paruky hraje Robin Ferro.

Další hrou ve hře je příběh nápadníků Biancy, mladší dcery bohatého padovského měšťana Babtisty Minoly (Vladislav Georgiev). Tato hra je komedií převleků a záměn a excelují v ní i René Šmotek jako Gremio, měšťan z Padovy, Vladimír Polák coby Hortensio, šlechtic z Padovy, a Šimon Krupa představující třetího Biančina nápadníka Lucenzia, šlechtice z Pisy.

Vladimír Polák a Albert Čuba. (Foto: Petr Kiška)

Dvojici sluhů, Trania a Biondella, hrají Albert Čuba a Ondřej Malý. Herecké kreace této pětice vycházejí z komedie dell´arte. Jejich pohybové a slovní akrobacie vyvolávají neutuchající salvy smíchu v hledišti i obdiv k fyzickému nasazení. Vynikající výkon zde odvádějí zejména Vladimír Polák a Albert Čuba. V případě všech vyjmenovaných se jedná doslova o herecký maratón.

Biancu hraje Izabela Firlová jako rozmazlenou a pokryteckou fiflenku. Její pojetí je méně romantické než obvykle, a mírně prvoplánové. Menší míra karikování takového dívčího typu by postavě prospěla.

A konečně třetí hrou v této komedii je stěžejní příběh starší Batistovy dcery Kateřiny a jejího nápadníka, posléze pak manžela Petruccia. Titulní roli Kateřiny ztvárnila Kristýna Leichtová. V jejím podání se po scéně pohybuje skutečná femme fatale, osudová žena, na první pohled zlá, hubatá a panovačná, ale zároveň přitažlivá a svůdná natolik, že se nikdo nemůže divit Petruciově snaze právě tuto ženu získat pro sebe.

Z inscenace Zkrocení zlé ženy. (Foto: Petr Kiška)

Petruccia hraje Josef Kaluža od samého začátku jako sympaťáka, kterému může v pomyslném souboji mezi ním a Kateřinou fandit jak mužská, tak ženská část hlediště. I tito dva herci čerpají z původního Shakespearova odkazu. Básnický text z jejich úst plyne přirozeně a zároveň libozvučně, a ani zde nechybí ony slavné dell´artovské lazzi, pohybové i slovní ekvilibristiky. Vrcholnou scénou je jejich vzájemný úvodní dialog z úvodu hry a pak také snaha Kateřiny najít v sobě schopnost vyslovit slovo děkuji ve druhé části příběhu po svatbě a příjezdu do manželova sídla.

Janu Fišarovi, ostravskému hereckému bardovi, velice sluší jak role principála herecké skupiny v úvodu, tak další role Vincenzia, měšťana z Pisy, Lucenziova otce. Podobná slova lze adresovat i Jiřímu Sedláčkovi, který k první roli za šlechtice převlečeného a tím do snu uvedeného ochmelky přidává ve druhé části hry roli falešného Vincenzia.

Z inscenace Zkrocení zlé ženy. (Foto: Petr Kiška)

V epizodních rolích velmi zdárně vystupují Ondřej Brett coby Kurt, Petrucciův správce, David Janošek jako krejčí a Kateřina Vainarová jako vdova a členka herecké skupiny, kterou doplňují ještě Jakub Georgiev a Barbora Sedláčková.

Pro inscenátory této Shakespearovy komedie bývá zvláště v moderní době problém vyrovnat se s textem závěrečného Kateřinina monologu, jehož obsahem je ženina role v partnerském vztahu s mužem. Režisér Vojtěch Štěpánek v této problematické části objevně svým způsobem pohybového vedení hlavní dvojice herců vytváří mírně erotický podtext, a tím maže podřízenost Kateřiny Petrucciovi, ba naopak klade důraz na láskyplné partnerství. A to je i obsahem celkového vyznění této velmi vydařené inscenace.