Ahard vytasil Devítku, se kterou srdnatě a s úspěchem brání heavymetalové teritorium

Skupina Ahard vznikla v roce 2007 a aktuální Devítka je její čtvrté album. Debut Prachy vládnou vydala v roce 2010, o tři roky později přišla na řadu Planeta magorů (2013), kterou v roce 2016 doplnil Freestyle.

Letošní kolekce je utkána z heavymetalové přímočarosti, přičemž Ahard používají čitelný hudební jazyk bez nějakých žánrových odboček či kudrlinek. Jsou zcela srozumitelní a oddaní vlastní metalové víře. Upřednostňují přitom kompoziční střídmost, struktury písní nikterak nevybarvují okázalostí, nicméně právě v tomto do jisté míry minimalistickém pojetí se cítí jako ta pomyslná ryba ve vodě. Navíc o to více vyniká role chytlavých refrénů, které, jak známo, patří k nezbytnostem pro daný žánr, ale u tohohle alba je patrné, že si kapela s nimi velmi vyhrála. A tohle úsilí se vyplatilo. Jejich zapamatovatelnost poskytuje nahrávce nezpochybnitelné plusové body.

Od úvodního střelhbitého vykopáváku Roj je patrné, že Ahard jsou adekvátně připraveni. Látku, se kterou pracují, znají velmi dobře, takže výsledkem je variabilní materiál, který dává smysl, i když při podrobnější analýze zjistíme, že nepracuje s mnoha výrazovými prvky. Ale i s omezenými prostředky se dá hrát vkusné divadlo. Pomáhají k tomu také citlivé klávesové plochy. V tomto případě rovněž podotkněme, že na rozdíl od mnoha jiných kapel tyto klávesové příspěvky nemají za cíl zmocnit se samotné písně, ani se nesnaží roztavit přítomnou heavymetalovou ostrost, ale slouží jako tmelící element.

Devítka je druhé album, kterému z pěveckého trůnu velí Jan Bernátek. Tento bývalý člen skupiny Salamandra je také společně s kytaristou a zakladatelem kapely Ivanem „Jekim“ Jekielkem autorem písní a textů. Textem pro song Den starý den pak přispěl Jiří Šperl ze spřátelených Limetall.

Ahard sice převážně kráčí po vyšlapaných cestách, přesto do písní dokážou zakomponovat prvky, jež přinášejí jistou překvapivost. Song Ruská ruleta tak zvýrazňuje známá „ruská vyhrávka“ a v písních Drákula nebo Poslední dobou můžeme zase zaslechnout nádech orientální hudby. Pozoruhodné přitom je, že prvně uvedenou složil Jan Bernátek, zatímco tu druhou Ivan Jekielek. Ostatně skladatelský rukopis obou muzikantů se nijak výrazně neliší, což má výhodu právě v tom, že hudební tvář Ahard je zcela rozpoznatelná, i když ji tvaruje vícero autorů. Oba totiž vědí, co je pro skupinu vhodné a vyhovující.

Ahard rozhodně nesměřují k hudební zlatavosti, ale spoléhají se spíše na jakousi ryzost. A to i ve zmíněných textech, které nahlížejí na svět poměrně prostou a jasnou optikou. Nicméně o žádnou zátěž se nejedná, Ahard jsou v tomto způsobu prezentace naprosto uvěřitelní.

Devítka není album výrazných hitů, nicméně z celkového hlediska jde o kompaktní nahrávku, která neprofukuje a stojí na pevných základech. Za nejvýraznější můžeme označit skladby Poslední dobou, Papalouni a Tou cestou. Z toho tedy vyplývá, že efektivnější a přesvědčivější písně se nacházejí až ve druhé polovině tohoto počinu. To může být do jisté míry překvapivé, ale účel to splňuje. Právě tahle gradace dává Devítce určitou přidanou hodnotu, díky které si cestu k albu zajisté najdou nejen hudební fanoušci, jímž v žilách koluje výhradně heavymetalová krev klasického modelu.

Na závěr ještě můžeme dodat, že Ahard jsou podepsáni pod festivalem Rocktherapy, který se každoročně ve druhé polovině srpna koná v Orlové a jehož finanční výtěžek putuje na charitativní účely.

Ahard: Devítka. Ragtime Records 2019