Třicet let od revoluce, ale pořád odnikud nikam. To je pocit z výstavy Borise Németha ve Fiducii

Záplava kýčovitých balonků s rádoby disneyovskými motivy a na pozadí panorama výškových panelových domů. Historická činžovní zástavba z počátku dvacátého století je ovšem téměř zastíněná hradbou nafukovacích zrůdiček. Tohle je dnešní Slovensko očima slovenského umělce Borise Németha, ale jak už bylo řečeno, podobný snímek by mohl vzniknout třeba ve Frýdku-Místku, Krnově nebo Bohumíně. Skoro v každém městě Moravskoslezského kraje totiž komunismus napáchal podobné škody jako ve slovenských historických sídlech.

Slovenský kýč.

Městům vylámala zuby především normalizace, kdy kulminovala výstavba panelových sídlišť, mnohde ale drastické zásahy do tváře měst pokračovaly i po roce 1989. Snímek slovenského fotoreportéra Borise Németha ale upozorňuje i na další děsivý fakt, že zjizvená tvář měst je vlastně průměrnému občanovi šumafuk. Jeho estetické požadavky jsou někde jinde, pokřivené nejen předlistopadovým režimem, ale i porevolučním západním nevkusem. Navíc v nejpokleslejší produkci z čínských fabrik, z nichž pochází i většina balónků na snímku.

Také představy o atributech blahobytu jsou třicet let po revoluci často pochybené. Rodinná sídla v duchu „podnikatelského baroka“ pořád vyrůstají v celém bývalém východním bloku, stačí se projet třeba Petřvaldem na Karvinsku (zvlášť upozorňuji na nedávno nedostavěné sídlo jménem Reskátor).

Nedostavěné sídlo.

Németh zachytil takovou zhovadilou architekturu na jedinečném snímku, který dekoruje západ slunce. Ano, tohle je západ tradiční středoevropské civilizace, tedy její pomalý zánik. Proměna hodnot hlásaných kdysi rakousko-uherskými společenskými elitami v jakýsi balkánsko-globální hnus. Varující zátiší.

„Németh vkládá i do zátiší obrazy nefungujícího systému, náznaky stále zesilujících extremistických projevů a pokřiveného vlasteneckého cítění,“ přemítá o výstavě Homeland její kurátorka Michaela Pašteková a upozorňuje třeba na snímek dokumentující nevkusnou figuru Jánošíka, díky níž se může stát zbojníkem každý Slovák. Stačí prostrčit hlavu otvorem ve figuríně. „Tradiční slovenský symbol Jánošík je najednou jen vyprázdněnou formou,“ přemítá Pašteková.

Každý může být Jánošíkem.

Absurdní most, který nespojuje žádné silnice. Další symbolika spojená s postkomunistickou realitou. Bohužel, střední a východní Evropa stále hledá tu správnou cestu. Spojnici s vlastní minulostí. Hodnoty, o jejichž obnově se snilo při demonstracích v listopadu 1989.

Most odnikud nikam.

Jistěže, nějaký posun nastal, ale Boris Németh záměrně ukazuje jen odvrácenou tvář. Umělec musí burcovat, nikoliv chválit. A moje maličkost odcházela z výstavy ve Fiducii opravdu v hodně pokleslé náladě. Od revoluce uplynulo třicet let, z určitého úhlu však jdeme pořád odnikud nikam.

*

Boris Németh: Homeland. Fotografická galerie Fiducia v Ostravě. Výstava potrvá do 31. července 2019.