Marcel Woodman do ostravského rozhlasu vtrhnul s plnou fůrou srandy a poctivého, lety vydřeného muzikantství

Historicky vzato spadají kořeny Rock & Roll Bandu Marcela Woodmana do roku 1990. tehdy sestavu tvořilo 12 muzikantů. V ostravském rozhlase se kapela poprvé představila v roce 2005. Kdo z ostravských muzikantů nikdy nebyl na konečné čtyřky v Martinově, kde má Marcel Woodman svůj hudební klub, jakoby vůbec nebyl. Ale zpět k aktuálnímu koncertu, jenž byl historicky třetím vystoupením souboru v ostravském rozhlase. Kdo by očekával nějakou přehnanou stylizaci, byl by asi zklamán. Na rock&rollovém koncertě se sice sedělo, ale s publikem to pořádně šilo od první písničky.

„Pojďme do toho přátelé, moc se s tím nebudeme párat, protože za chvíli začínají polské zprávy, tak abychom to stihli“, zaperlil frontman a zpěvák Marcel Woodman hned svou první hláškou. Od první pecky Hey Rock & Roll od Showdaddywaddy se k rytmickému skandování, tleskání a podupávání přidala nejen kapela, ale i posluchači zaplněného Studia 1. Nikomu nevadila krajská invarianta „jedeme na prazdroj“.

Rock’n’Roll Band Marcela Woodmana. (Foto: František Tichý)

Woodman nezapomněl pozdravit, jak se sluší a patří, posluchače u „přijímačů klasických lampových rádií, nebo u počítačů, kde je ten Youtube“. Neposedný zpěvák vzpomněl i na muzikanty, kteří už nejsou mezi námi: „Mysleli jsme si, že jsme nesmrtelní, ale není to pravda. Dva z nás tady už nejsou, tak jim věnujeme vzpomínku“. Sólo na kytaru v klasickém fláku Roll Over the Bethoveen od legendárního Chucka Berryho vystřihnul s poctivým bluesovým drajvem kytarista Black.

„Přichází historická chvíle, kdy zahrajeme do éteru úplně novou píseň našeho bubeníka“, uvedl Woodman následující song. Bubeník kapely v ní zpívá o tom, jak šel do důchodu, a Juan Tulejos přednesl svůj Den D s okouzlujícím nadhledem. Takový odchod do důchodu bych přál všem, nejen muzikantům. „Hurá, sláva, a zítra už mě, majstře, nečekej“, uzavřel Tulej v závěru, přičemž pobavil i dialogem improvizovaného rozhovoru.

Rock’n’Roll Band Marcela Woodmana. (Foto: František Tichý)

Před následujícím songem, který napsal Ray Charles, si Woodman trochu posteskl, že se jedná už o třetí píseň za sebou o starém chlapovi. O čem je? „Chlap, který furt někde v noci chodí, a vy si budete myslet, že chodí za nějakýma babama. Nechodí. Ray Charles!“, vysvětlil frontman. Pointu nebudu prozrazovat, abychom nevypálil Woodmanovi rybník.

„Šestačtyřicítkou se dá dojet jedině do Krpole“, uvedl následující píseň na známý bluesový motiv Woodman. Další píseň z nové desky si vzala na paškál telefony. „To je chytrý telefon, chytřejší než mnozí z nás. Tady ty čínské vozí Zeman a jeho parta, nebo si můžete koupit korejský Samsung, ale já si myslím, že ten nejlepší je ten americký s nahryznutým jabkem americké výroby Apple. Všechny tyto krabičky mají jeden průser, vždycky s vámi vypečou, když to nejmíň čekáte.“ Píseň se jmenuje Chytrý telefon a slovo jebne v ní rozhodně postrádá pejorativní nádech.

Rock’n’Roll Band Marcela Woodmana. (Foto: František Tichý)

Vypočítávat další songy a hlášky Woodmana by bylo trochu zbytečné, nejlíp totiž zní z úst nezničitelného frontmana. Jedno je však jisté. Takový uragán ještě do Českého rozhlasu Ostrava nevtrhnul. Woodman a jeho band prostě patří k místnímu folkloru a koloritu Ostravy. Co by bylo tohle město bez jeho nadsázky, ironických vtípků, komentářů a fórů? Co by bylo, kdyby konečná čtyřky končila pouhopouhým masokombinátem? Soupiska „pohledných“ žesťařů, klávesy šikovného Vládi Figara, poctivé kytary a klasicky poetický chrapláček Marcela, školácká sehranost a radost z muziky nad akademismem. To jsou nezpochybnitelné kulturní regionalismy, které místní rock&rollová scéna v této kapele měla, má a které nemůže postrádat.

Woodman a jeho Band prostě neodmyslitelně patří k Ostravě. V úterý večer patřila Ostrava pro změnu zase jednou svému Marcelu Woodmanovi.