Šéf Hradeckého slunovratu Vašek Müller: Lidem je u nás dobře a berou tuhle akci za svou

Ze zpočátku regionální akce pro pár nadšenců se z Hradeckého slunovratu pomalu stává kulturní událost ve všech ohledech. Aby pořadatel festivalu dospěl do takového bodu, musí mít hodně odposloucháno a musí mít jasno, je tomu tak?

Odposloucháváno a načteno a navštíveno určitě ano. Ona ta hudba je dnes sice nejdůležitější, ale zdaleka ne jedinou podstatnou položkou festivalu. V mnohém se samozřejmě složení festivalu kryje s mými koníčky a zájmy. Takže v tom prvním souhlasím zcela. S druhou částí otázky bych ti moc rád přitakal, ale je to spíš tak, že ta akce je takový živý organismus a vyvíjí se někdy překvapivými směry. Přidávají se k ní další a další kreativní lidé, kteří do ní něco svého vnášejí. Ale ano, máme jasno v tom, co nechceme. Podstatné je, ať zůstane inspirativní pro lidi, co ji připravují i pro návštěvníky.

Mám za to, že Hradecký slunovrat zacelil dramaturgickou skulinu, která ve Slezsku citelně zela. Festivaly nabízející přesahovou hudbu různých žánrů tady porůznu existovaly, ale snad nikdy (nepočítáme-li multižánrové Colours of Ostrava) nebyly takto koncepčně vycizelované, programově vypulírované a otevřené. Vypadá to, že si tady někdo plní své sny.

Já bych dokonce řekl, že se člověku plní i to, o čem si ani neodvažoval snít. Kdo by před pěti lety, kdy měl první ročník celý rozpočet někde do třiceti tisíc korun, tušil, že na zámku zahrají Värttinä, za nimiž jsem jezdil na koncerty přes celou zemi? Možná máš pravdu s tou dramaturgickou skulinou, ale návštěvníci jezdí i z celé republiky. Hradecký slunovrat má opravdu spoustu různých unikátů od dřevěných vánočních vstupenek, přes svá dvě vlastní vinná cuvée s programem na etiketě až vlastně třeba i k tomu, že se odehrává hned na dvou zámcích. Tedy, jinak řečeno, má dost věcí, které z té uniformní festivalové nabídky ční. A hlavně, lidem soudě dle ohlasů je prostě u nás dobře a berou tu akci za svou.

Vypadá to tak. Ty hodně a rád cestuješ a poznáváš kulturní historii Evropy. Jak jsi na tom se svým „češstvím“ respektive „evropanstvím“?

No, ono je při troše špatné vůle všecko zneužitelné a opravdu teď pojmy jako „vlastenectví“ působí díky těm obchodníkům se strachem typu Tomia Okamury jako něco, čeho je třeba se děsit, což je samozřejmě blbost. A pokud platí to, že kdo po vítězství hokejistů neskáče na náměstí, není Čech, tak to pak Čechem nejsem. Jenže jsem opravdu hodně navázaný na místo, kde jsem se narodil a žiji, a festival na tak fascinujícím místě to samozřejmě ještě prohloubil. Miluji třeba Nový splav na Moravici, kam se na koupání pod ním hrabou všechna moře světa. Děti učím hrát tenis na kurtech u řeky, kde hraji odmala já. Na Kylešovském hřbitově máme své mrtvé. To jsou ty kořeny. No, a coby letošní dovolenou se mám chuť vydat třeba po stopách Bohuslava Reynka, nikdy jsem nebyl v Hrabalově Kersku, což bych taky rád napravil atd.

Vůbec nechápu, jak se může někdo považovat za něco někoho lepšího, protože se narodil v té a té zemi. V Opavě, kde do Polska je to jen přes řeku, to přece nikdo nemůže brát vážně, stačilo by se narodit jen o pár metrů dál a jsi Polák. Nebo kdyby zde dějiny šly trochu jinak, třeba Němec… Co se týče Evropy, tak samozřejmě jsem velkým příznivcem EU a zvláště pak NATO, podle mě jediné hráze, které nás dokáží uchránit před Putinovou touhou po vrácení ostrých socialistických držav. Ale to jsou dvě zcela odlišné věci.

Na jaké obtíže, problémy a bariéry jako ředitel kulturního festivalu narážíš?

Ten festival je dneska už opravdu každodenní práce více lidí, prostě taková větší firma, která neprodukuje zisk, ale jejímž cílem je rozšiřovat nové kulturní obzory a přinášet inspirativní zážitky. Takže prostě ty starosti se nebudou moc lišit, podobné zkušenosti bude mít hodně lidí, kteří dělají něco v obdobném měřítku. Ale fakt je, že by mi někdo mohl vysvětlit, proč by si měla babička, která něco doma vyšívá a kterou necháme na festivalu zadarmo provozovat stánek, pořizovat pokladnu EET. To vezme těmto lidem motivaci a třeba i životní náplň. Tady se ta státní politika presumpce viny dostává do úplně absurdních měřítek. Kolik z ní vytřískají peněz do rozpočtu? I stát by měl být někdy velkorysý alespoň k těm „nejslabším“ článkům.

Co ti bere vítr z plachet a co tě naopak posouvá a motivuje jít svou cestou dál?

Mě to hrozně baví a naplňuje, takže vítr z plachet si vzít nenechám. A těch motivačních věcí je strašně moc. Máme opravdu úžasné ohlasy, naše publikum za námi stojí a je v podstatě zázrak, rádo hledá, objevuje. Dneska si u mě byl koupit vstupenky pár středního věku a jeden přes druhého vykládali, jak celý rok poslouchají věci, co slyšeli na Hradeckém slunovratu a jak je to naplňuje a obohacuje. Úplná smršť. No, a pak je tu další věc, ta akce na sebe nabaluje zajímavé a kreativní lidi. Nikdy bych bez Hradeckého slunovratu asi nepoznal třeba Ivo Mludka. Bezvadného chlapa, který musel mít coby opavský chartista obrovskou odvahu. Ivo je velký fanda naší akce, teď v podstatě proměnil domovník Charity Opava ve věstník Hradeckého slunovratu. Mimochodem, klienti charitní dílny Radost budou celý festival otevírat se svým stínovým divadlem. V konírnách pod Červeným zámkem, kde dosud veřejnost neměla přístup. To je také Ivova iniciativa, nenech si to, Milane, ujít!

Díky, to si ohlídám. Jakou má festival podporu z veřejných zdrojů a do jaké míry se musí spolehnout na soukromé sponzory?

Loni jsme si prožili situaci, kdy jsme se museli prakticky spolehnout jen na soukromé zdroje, a byla to velká škola, doporučuji všem pořadatelům vyzkoušet. Letos máme větší podporu zase z grantů a dotací. Celá otázka financování kultury je na dlouhou diskuzi někde u hodně lahví nebo na diskuzní panel třeba někdy v rámci festivalu. Znám to z obou stran, jako člen grantové komise, která o dotacích rozhoduje, i ten kdo o ně žádá. Je to ovšem tak složitá otázka, že v rámci novinového rozhovoru bychom se dopouštěli nemístné zkratky.

Můžu jako soukromá osoba festival podpořit formou dnes tolik zavedeného sponzoringu a mecenášství?

Ano, budeme velmi rádi a budeme si toho velmi vážit. Budeš samozřejmě výjimka, což je vcelku pochopitelné. My můžeme nabídnout tak nanejvýš dobré jméno. Na fotbalu se třeba reklama vyplatí asi více, to je jasné. A v zásadě platí, že každý pořadatel nekomerční akce je sám sobě hlavním mecenášem, a samozřejmě bohužel i jeho rodina (úsměv).

Je ovšem třeba i říct, že partneři jsou obě strany, tudíž určitě bychom nepřijali sponzora, který by pro nás nebyl důvěryhodný. Žádné peníze za to nestojí, děláme to všichni pro radost, ve volném čase, a bez jakékoli odměny. A názvy sponzorů na podia vlastně taky nevěšíme. Ty různé Agroferty bychom nechtěli a oni by nechtěli nás. Vše je v pořádku, a my si tak můžeme klidně pozvat pana Kmentu, který je pro mě třeba jedním z klíčových hostů letošního ročníku.

Kladete velký důraz na to, aby si lidé Hradecký slunovrat spojovali se společenským životem a kvalitním provedením v každém detailu. Co všechno kromě zajímavé muziky a diskuzí festival nabízí?

Mě baví ten slogan, který použil nějaký nadšený muzikant: Jedná se o takový gastrofestival se skvělou muzikou. Takže, ano, velmi důležitá je naše gastroscéna. To stojí strašně moc práce, poklona před Blankou Ševčíkovou, která to má na starosti. A z těch dalších věcí ti řeknu jednu, která ještě nepadla. S Milošem Šemberou, dneska jedním z klíčových lidí týmu Hradeckého slunovratu, jsme velcí houbařští nadšenci. Minimálně jednou týdně chodíme z mykologického hlediska mapovat vybranou lokalitu (viz facebooková stránka Houby Slavkovského lužního lesa). No, a chceme tedy udělat na letošním festivalu výstavu hub. Zapojili jsme do toho i renomovaného mykologa pana Balnera. Tak nám drž palce, ať něco zajímavého roste. Tato část programu je samozřejmě závislá na tom, zda se podaří něco zajímavého přímo v ten den nasbírat.

Jsme zase zpátky u těch kořenů, zdá se mi…

Ano, tohle vlastně taky sedí do toho patriotismu, o němž jsme se bavili, a je to asi další věc, kterou zřejmě žádný festival nemá. Tedy řekněme si rovnou, že o to asi taky žádný festival ani nestojí (oboustranný smích).

Letošní program je artikulován velmi pregnantně. Jedním ze stěžejních bodů je návrat vzkříšených kultovních jmen české nezávislé hudební scény. Těmi jsou pro mne osobně kapely Dunaj a Už jsme doma. Proč právě tyto dvě legendy?

My se snažíme dlouhodobě zvát kapely, které mají nová kvalitní alba, takže volba Už jsme doma byla jasná. No, a Dunaj? Když se vrátí na scénu takové kapela, je v podstatě nemožné ji nepozvat. A to jsme ještě netušili, v jak obrovské formě se vrátí. I lidé, kteří jsou obvykle velmi zdrženliví, píší o jejich koncertech nadšené reakce. Moc se na ně těším. A obě kapely jsou bohužel vlastně i vzpomínkou a poctou pro manažera, pořadatele, fotografa a muzikanta Romka Hanzlíka, který nedávno zemřel.

Festivalový line-up stále častěji prorůstá také participací kapel ze zahraničí. Na které z nich bys rád upozornil?

U nás asi nikdy nebudou kapely ze zahraničí dominantní, co se týče početního zastoupení. Přeci jen jsou pro nás velmi důležité dobré české texty, nějaké sdělení, to bude asi pořád základ. Pravdou ovšem je, že dosud nikdy neměl Hradecký slunovrat tak jasného headlinera jako jsou letos Värttinä (o zahraniční hvězdě ročníku 2020 také jednáme již dlouho a jsme poměrně blízko úspěchu). No, a běloruskou kapelu Irdorath tipuji jako asi nečekanou, o to ovšem jasnější diváckou hvězdu letošního ročníku. A když jsme u těch zahraničních kapel, jednou z dost specifických věcí Hradeckého slunovratu je i to, že na něj jezdí jako návštěvníci muzikanti, kteří v tom roce ani nehrají. Vím, že letos přijede i jihoafrická hvězda loňského ročníku Gerald Clark, stanovat bude na louce pod zámkem a moc se těší. Prý si možná zahraje i na nově zřízené Jam Stage s nástroji Honzy Fice. To je taky novinka letošního ročníku.

To zní lákavě. Struktura hudební linky festivalu zůstává po minulých létech stejná. Dvě hlavní stage a Welcome scéna pro hudební produkci. Podle jakého klíče určujete, kdo na kterém pódiu vystoupí?

Ano, v tomto směru ano, i když letos se změnilo umístění největšího pódia, to bude na Červeném nádvoří. Každá z těch dvou „hlavních“ scén má jinou náladu a atmosféru, takže se to přímo nabízí. Třeba Tara Fuki se krásně hodí na menší scénu Pod bílou věží a zase Kafka Band s velkými projekcemi potřebuje adekvátní prostor. Pojďme ale k Welcome scéně, ta se z festivalové popelky díky péči a pracovitosti Ondry Oborného stala klenotem. Letos se hlásilo 149 kapel a v konečném výběru jsou skvělé skupiny z Polska, Slovenska i jeden Kanaďan, kterého vydává prestižní slovenské vydavatelství Slnko Records.

To je celkem nevídaný zájem! Letos je připraveno v souvislosti s Welcome scénou i jedno překvapení, že?

Přesně tak. Tahle scéna a pomoc těm kapelám je pro nás moc důležitá, proto letos vydáváme CD, kde budou zastoupeny. To chceme šířit mezi lidmi, které zajímá „nová“ hudba a mohli by pro ně něco udělat. Jedno z těch cédéček určitě poputuje i k tobě. Welcome scéna je dnes vlastně plnohodnotný multižánrový festival ukazující, že kvalitu zdaleka není třeba hledat jen mezi známými jmény.

Salon Mechtilde se během krátké doby etabloval jako diskuzní a názorová platforma s nesmírně zajímavými hosty. Kdo navštíví festival letos a koho bys kupříkladu doporučil?

Salon Mechtilde je velká radost s obrovským potenciálem do budoucna. Jaroslava Kmentu jsem již zmiňoval, to je člověk, za nějž by měla být tahle země velmi vděčná. Pro mě je velmi důležité třicáté výročí sametové revoluce, takže mě těší, že naše pozvání přijala legenda undergroundu František „Čuňas“ Stárek. Určitě si půjdu poslechnout autorské čtení Jaroslava Rudiše a ozdobou festivalu bude jistě i trojice novinářek, každá jiná a všechny velmi zajímavé: Michaela Vetešková (šéfka kultury Českého rozhlasu se svou dílnou mladého novináře), Fatima Rahimi i Julie Urbišová. Je toho opravdu moc a nabídka je velmi pestrá, ale určitě bych zmínil ještě aspoň básníka Petra Hrušku, který bude za doprovodu violoncella recitovat svou poezii na západní terase. Kdo zažil loni na stejném místě Davida Vávru a Živé kvety, určitě si nenechá západ slunce s poezií ujít ani letos.

Které z kapel letošního line-upu patří k tvým srdcovkám a nenecháš si je ujít? Vím, že mnoho šéfů nerado upřednostňuje, ale buďme k sobě upřímní. Stihnout vše se opravdu nedá.

Jasně, no, určitě si nenechám ujít úvodní trojici kapel sobotní scény Pod Bílou věží. Narajamu skoro nikdo nezná, přičemž by si zasloužila být hvězdou české world music, to je prostě lahůdka. Jarret oplývá něčím, co je na české hudební scéně vzácností: nepodbízivými písněmi, které mají až hitové melodie, a přitom chytré nevšední texty. No, a pak Milostná vzpomínka na čp. 8. Jaroslav Ježek (pozor, neplést se slavným jmenovcem, tento se dožil pouhých 28 let) si koncertní oživení svých písní bezesporu zaslouží. A já už se těším, jak si konečně pod pódiem zazpívám o tom Motýlkovi, co sebou sek´ o asfalt a hvězdy se pohnuly.

Existují kapely, které bys z konkrétních důvodů na festivalu nechtěl vidět? Ptám se proto, že patříš k lidem, kteří se bez obalu vyjadřují k různým věcem v hudební branži a docela často nešetří kritickými slovy…

Jistě, těch je mnohem více, než těch, které bychom na festivalu chtěli. Asi tě to překvapí, ale vlastně musíme mít i nějaký pocit, že tu kapelu to hraní baví, že je podstatná ta muzika, protože ona je strašně důležitá i pro nás jako pořadatele. Nechceme být anonymním okénkem v diáři k zaplnění příjmové položky. Kdysi dávno zpíval Žalman: „…i když mi vezmou kliku ze dveří, stejně bych oknem za muzikou plách“.

To je naprosto přesné.

A zase na druhou stranu, všecky ty mladé popové hvězdičky, o nichž mi zvukaři vykládají, že vlastně většina toho, co jde z pódia, vůbec není hrané naživo. Tito harcovníci všech městských slavností a špičky české všelidové zábavy jako jsou Kryštof nebo Jarek Nohavica opravdu mají tolik možností k hraní a to, že si nezahrají u nás, je určitě vůbec nemrzí. Stále zůstává tolik krásných věcí, které můžeme našemu publiku představit, že to stejně všecko nestihneme. Takže vše je v pořádku a spokojenost je na obou stranách hřiště.

Jaké je tvé největší přání s ohledem na festival? Co je pro tebe osobně nejpodstatnější?

Já vím, že to zní povrchně, ale prostě ať je hezky. Opravdu je to neskutečná práce po celý rok, a je šílené, že jsi závislý na tak neovlivnitelné skutečnosti. Loterie. Nejpodstatnější pro mě je, ať má tento festival stále takového svobodného ducha. Rodinnou atmosféru. Ať jsou opravdu stále co nejmenší bariéry mezi těmi, kteří vystupují, a těmi, co si koupili lístek. (Mimochodem, to, že je na akci vstupné, taky není nepodstatná záležitost. Kultura má svoji hodnotu, když pro to lidé musí něco udělat, něco vynaložit, přeci jen si toho více váží). Prostě a jasně, opravdu nechceme lidi kontrolovat, zda si do areálu donesou vodu, jsme spolu všichni na jedné lodi.

Navštíví festival také tvé děti? Máš pro ně vymyšlenou jejich osobní festivalovou „cestičku“, nebo to objevování neznámých hudebních ostrovů necháváš čistě na nich?

Určitě, jsou na něm vždycky. Barča už bude pomáhat v úschovně batohů, mladší Ondra se těší, jak si to užije s kamarády. Ale víš to určitě sám, že nejlepší je právě děti inspirovat příkladem. Ostatně, už jen to, co si pouštíš v autě, když s nimi jedeš, je určitě ovlivňuje.

Přesně tak. Auto je takový hudební katalyzátor a nejlepší kritická tribuna… (smích). Ale moc mě těší, že festival je tak moc v pohodě, že se na něm děti baví i bez trapných atrakcí…

Na Hradeckém slunovratu je dětí vždycky hodně a v posledních dnech se množí dotazy typu: Přijedu na festival sám bez nemocné manželky, mohu vzít sebou tři děti do patnácti let? (Ty mají totiž u nás vstup zdarma). Odpovídáme ano, budeme velmi rádi. Přeci jen to, že jsou na kulturní akci na zámku, je prostě pro ně dobře.

Co tě čeká v následujících prázdninových dnech? Kam povedou tvé kroky? Určitě máš namířeno na další festivaly a za kulturou, která může být pro nás inspirací…

Uzavírání a vyúčtování festivalu to nejprve, a pak se chystám o prázdninách připravit fotovýstavu Dvojité vidění, která bude mít premiéru v říjnu v pražském Kaštanu. Jsou to mé fotky na motivy textů Petra Linharta. Na tuhle „práci“ se strašně těším. Jinak si to přesně vystihl, strašně si užívám toho, že jsme zkraje festivalové sezóny, ty nervy máme za sebou a můžeme se jet inspirovat a užít si to ke kamarádům (v tomhle ranku bych fakt nepoužíval slovo konkurence, všichni jsme stejní šílenci). Doporučuji určitě Folkové prázdniny na zámku v Náměšti nad Oslavou, ten festival klame názvem, on je totiž plný skvělých world music záležitostí z celého světa. Určitě doporučím Besedu u Bigbítu s klenotem jménem Algiers v line-upu (Mimochodem, Pavel Uretšlégr z Besedy má naprosto jasné vidění, co a kdo a proč v muzice, mnohem nekompromisnější než my. A má každoročně vyprodáno, bez jakýchkoli obecnějších lákadel v programu). Určitě se stavím kouknout i do Boskovic na festival pro židovskou čtvrť a letos premiérově do Poličky na Colour Meeting Festival. Mají velmi zajímavý program a těším se i na větší poznání tohoto města. Vidíš, to je taky věc, kterou bychom někdy měli zmínit: festivaly v historických sídlech a zámcích pomáhají lidem tyto památky „objevovat“ a oživovat je. Tak já kdysi jezdil do Třeboně, Telče, Jindřichova Hradce nebo na Svojanov. A tak i my spoustě lidem objevujeme Hradec nad Moravicí, a to mi dává velký smysl a moc mě to těší.

Tak doufejme, že to tak budou vnímat i návštěvníci. Děkuji za tvůj čas na rozhovor a moc ti přeji vydařený festival!