Člověk by měl dělat takovou práci, která ho baví a kterou si užívá, říká herec a moderátor David Bosh

Kudy vedla tvá cesta k moderátorské roli na festivalu nového cirkusu a pouličního umění Cirkulum?

Přes Anetku Klimešovou jsem se seznámil s Cirkusem trochu jinak, který vede Vašek Pokorný, a ten mě později požádal o moderování festivalu Cirkulum, jehož je ředitel. V Cirkusu trochu jinak s Anet děláme klaunské představení pro děti a Vašek přišel s nápadem svěřit nám větší roli v podobě festivalových průvodců.

Tyto role jste pojali velmi živelně…

Ano, s Anet jsme se shodli, že nebudeme k této roli přistupovat jako ke klasickému moderování, ale vytvoříme si charaktery klaunů principálů tak, aby si v nich člověk našel cokoliv. Ve výsledku pak půjde o blbnutí s lidmi, tak, aby to dostalo nějaký říz.

Mimo jiné vás po celou dobu provázela rekvizita v podobě starého kufru..

Byla to naše myšlenka založená na tom, že pouliční umění je pořád na cestách. Takže vzniklo zavazadlo, které Vašek Pokorný naplnil během svého ročního cestování po Evropě, kde sbírá různé umělce, aby je sem do Ostravy na Cirkulum dovezl. Tento kufr pomyslně naplněný umělci jsme si od něj vypůjčili, abychom z něj postupně vytahovali celý festival.

Nakonec jste mu jej v závěru zase předali…

… aby jej zase mohl na další rok naplnit.

Věděli jste už od začátku, že použijete na publikum rozprašovače s vodou?

Tak jsme si to vymysleli a vyšlo nám to. Hlavně nám vyšlo počasí, protože kropit někoho vodou, když prší, nemusí být moc příjemné. Sice jako klauni můžeme všechno, ale vždy záleží na tom, jak to lidé přijmou.

Jaké máš dojmy z festivalu Cirkulum?

Musím říct, že jsem si jej strašně užil, bylo to super. Alespoň já to tak mám, že když pracuji, tak se zároveň snažím si to užít. Pokud si někdo práci neužívá, tak je to špatné, považuji to za zásadní úraz dnešní společnosti. Nelze přece vnímat práci jako něco, co by nás nemělo bavit.

V Ostravě tě znají z několika divadelních inscenací, zejména ze Staré arény, jako byla třeba site specific Cesta do Ameriky. Jak ses vlastně k divadlu dostal?

Hrál jsem už ve Zlém jelenovi v režii Pavla Gejguše, pak přišel Titus II, opět v jeho režii. Ke Staré aréně jsem se dostal v okamžiku založení souboru PAST (Profesionálně amatérský studentský teátr). S mým tehdejším spolužákem Davidem Laudou jsme přišli za Petrem Sedláčkem a Ondřejem Pavlicou, kteří tehdy měli Starou arénu na starost. Začali jsme vytvářet Čechovovy čtvrtky, kde vzniklo pásmo Čechovových povídek. Pak přišel kabaret Zajíc v pytli, kde jsme společně s Šimonem Pliskou vytvořili množství scének. Jezdili jsme i zájezdově na různé akce, a nakonec to byl soubor Impéčko.

Jak vzpomínáš na Cestu do Ameriky?

To byla výborná práce s režisérkou Aničkou Klimešovou, která přesně věděla, co chce, myslela v obrazech. Přinesla materiál s velmi aktuálními tématy, která platí dodnes, a výborně obsadila herce.

Jsi Ostravák?

Ano, narodil jsem se ve Vítkovicích, jsem absolventem Střední školy profesora Zdeňka Matějčka a mám za sebou šestnáct let tvrdých lekcí tance u Miroslava Kuchaře v tanečním klubu Jarky Calábkové, za což mu děkuji.

A kam nyní směřuješ?

V současnosti máme za sebou absolventský týden na JAMU, derniéry všech představení , zahrál jsem si ve čtyřech inscenacích, třeba pod vedením paní Oxany Smilkové v představení Světová duše na motivy Čechovových her. Ztvárnil jsem zde roli Raněvského, za kterou jsme velice vděčný, neboť je to první Raněvský na světě, který byl napsán pro mne a ještě k tomu je to vědec antroposofie v oblasti umění.  Diplomku jsme si odložil ale až na září, protože nebylo v mých silách ji stihnout.

Uzavřeš tím své studium na činoherním oboru, ale prý máš i režijní ambice…

Ano, vystudoval jsem sice činohru, ale proto, abych se mohl věnovat i režii. Chtěl jsem si zjistit, jak funguje vztah mezi hercem a rolí. Abych věděl, co herec potřebuje ke své práci, jakým způsobem k němu přistupovat a co všechno lze vytvořit, když režisér ví, co herec potřebuje. A také jak funguje ta neskutečná energie mezi hercem a divákem.

Už víš, co bude za rok?

Máme v plánu se s Anet vrátit na Cikulum. Pokud se to podaří, přivezeme velké překvapení, za které se nebude muset Česká republika stydět.