Byli jsme u toho: Generálka společného koncertu DJ Lowy a ostravské filharmonie ukázala velký potenciál neobvyklé fúze

Celý koncept stojí na spolupráci DJ Lowy, Janáčkovy filharmonie, kapely složené z pěti zkušených hudebníků, zpěvačky Dashi a třech dalších vokalistů. Dirigentské taktovky se chopil Stanislav Vavřínek, který je znám už z jiných projektů, týkajících se fúzí populární a klasické hudby. O symfonické úpravy pořadatelé požádali Jana Lstibůrka, který se již loni blýsknul například aranžemi pro symfonický koncert Tomáše Kluse.

Jak to vlastně celé bude znít?

Po intru, které velkolepě otevírá celý program, jenž má působit spíše jako velmi dlouhý Djský set s přidanými hodnotami ve formě kapely, orchestru a zpěváků, můžeme již na začátku slyšet volné přechody mezi jednotlivými fragmenty skladeb playlistu. Ten je téměř reprezentativním výběrem těch nejpopulárnějších tanečních hitů převážně posledních dvou desetiletí. Přechody jsou v rámci tohoto projektu velmi plynulé, souvislé a přirozené.

Zkouška Symphonic Dance Music v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Celý večer je dramaturgicky velmi vyrovnaný, co se týče jednotlivých muzikantských složek. Přesto projektu tak nějak dominuje DJ Lowa, který má na svědomí výběr repertoáru a dýdžejské podklady, které se takřka vyrovnají originálům, a nebojí se používat klasické taneční samply, ať už lehce zremixované, či téměř nedotčené.

Aranže Jana Lstibůrka v rámci Symphonic Dance Music jsou největším pomyslným oříškem a výzvou, která je však ve výsledku naplněna do té míry, že orchestr dokonale rytmicky spolupracuje s ostatními složkami a doplňuje je.

Stanislav Vavřínek v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Jediným nedostatkem se mohou zdát možná delší prostoje orchestru v některých částech ve prospěch beatů a tanečních podkladů, avšak je to vyváženo faktem, že základem projektu je opravdu taneční hudba a zmíněné aranže tedy nepohoří na hlavní úloze DJ.

Všechny složky bodují

Prostor pro kapelu je po celou dobu průběhu koncertu důležitý, leč v některých chvílích je ho možná málo. A to na úkor skvělému výběru muzikantů, kterému velice výrazně dominuje perkusionista Standa Vít, jenž ohromuje svým energickým přístupem a spontaneitou, kterou na sebe strhává pozornost.

Skvěle pak ovládá veškeré tyto schopnosti v partech skladby Pasilda, původně od Afro Meduza. Temperamentní kubánské rytmy jsou navíc ve skvělém kontrastu s předcházejícím hitem Right Here, Right Now od Fatboye Slima, což je skladba prezentující zase tu populárnější složku taneční hudby a zároveň devadesátá léta, která byla nevázanými a svižnými tanečními beaty protknuta stejně důležitě jako žánry jinými.

Zpěvačka Dasha na zkoušce v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Co se zpěváků týče, hlavní postavě vokální sekce Dashi takzvaně sedí veškeré tóny, které vezme do úst. Její schopnost přizpůsobit se stylu a melodii je úctyhodně bravurní a v tomto jí zdatně sekunduje jediný pěvecký mužský kolega Adam Koubek, jenž si také několikrát střihne sólo.

Vokální sekce projektu Symphonic Dance Music. (Foto: Aleš Honus)

Hlasově jsou všichni vokalisté dobře sladěni, což však šlo na generální zkoušce v Gongu zpozorovat pouze v klidnějších částech, protože při mnoha hudebních fragmentech dohromady se zvuk hlasů i ostatních složek zkrátka sléval dohromady a působil nepřirozené echo. Koncertní červencová premiéra vyzní jistě daleko lépe.

Velkolepá oslava taneční hudby

Tvrdší beaty, které DJ Lowa občas používá, jsou skvělým kontrastem k melodiím, které v příslušných aranžích zní velice polystylově. I proto, že právě v rámci taneční hudby jsou použity skladby jejích různých podstylů a subžánrů, posluchač se při setu nenudí a dokáže udržet pozornost celou hodinu a půl.

DJ Lowa (Foto: Aleš Honus)

Celý koncert tak, jak se „nanečisto“ odehrál v úterý v Gongu, vyznívá jako jedna velká taneční session, velkolepá oslava taneční hudby s atmosférickými prvky a světelnými efekty. A zatímco DJ Lowa celou show přitvrzuje reprodukovanými beaty, orchestr ji kultivuje, kapela a vokalisté pak doplňují celkový plný zvuk a dojem komplexnosti provedení.

Aranže očekávané i překvapivé

Přestože bylo jistě složitým úkolem udělat aranž pro orchestr, který má hrát v podstatě transkripci elektronické hudby, může se zdát, že právě orchestrální složka zní občas repetitivně. Avšak právě ona schopnost neustálého opakování určitých tónů, staccat či pizzicat má ve výsledku svůj kýžený efekt, protože toto opakování obvykle (sice předvídatelně, ale velice líbivě) spěje k celkové gradaci či možná někdy i nečekaným skokům k další skladbě, to vše s kontinuálním přechodem. Ke konci setu už jsou přechody mezi skladbami ostřejší a dochází k větším změnám, na atmosféře to však stále neubírá.

Zkouška Symphonic Dance Music v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Skladby tvoří svou délkou přijatelně únosný set, nástroje občas simulují zvuky, které jsou v originále elektronické, a tato simulace vyzní v některých případech překvapivě lépe než v původní verzi. Součástí setu jsou atmosférická intermezza, která vyznívají až tajemně, nicméně za zmínku stojí také prostor pro orchestr, ve kterém on sám tvoří jakousi volnou variaci na původní melodii.

Zkouška Symphonic Dance Music v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Hlavní melodické linky zastávají housle a dechy. Kladem je rozhodně stylové uspořádání celého koncertu – místy se hudba tváří jako minimalistické techno a rázem přejde v pop taneční melodii.

Spojení, které má smysl

Symbolickým vyvrcholením je poslední skladba Born Slippy od Underworld, a úplně poslední pak v odděleném přídavku zazní notoricky známé Voodoo People od The Prodigy v populární verzi remixu od Pendulum. Gradace je v tomto případě takřka nutností, zakončení v podání orchestru a dýdžeje zároveň prokázalo na zkoušce v Gongu opravdu skvělou synchronizovanost a disciplínu.

Pokud neveřejná zkouška Symphonic Dance Music dopadla takto dobře, lze jen s radostí očekávat premiéru na festivalu Štěrkovna Open Music, tentokrát již s daleko příznivějšími akustickými podmínkami, s plnou světelnou parádou a tančícími diváky.

Nechme se překvapit. Jedno je ale jisté – fúze těchto tolik odlišných uměleckých světů má smysl a posouvá hudební přemýšlení, spolupráci i toleranci zase o stupeň dál.