Nešťastná premiéra Čarostřelce v Opavě: Promluvil Freud, zazvonil zvonec a romantice byl konec

Weberův Čarostřelec je romantickou operou o třech dějstvích, jejíž námět skladatel našel v knize pověstí a pohádek A. Apla a F. Launa z roku 1810. Proti původnímu znění si Weber vynutil šťastné zakončení strašidelného příběhu, který formou singspielu líčí příběh o čarovných kulkách, pekelných nástrahách a střetu dobra a zla. Pohádkovost hudby a baladický ráz jsou v této opeře charakterizovány romantickou zvukomalbou, loveckými písněmi, lidovými tanci.

Režisér Lubor Cukr se rozhodl svou koncepci postavit na svérázném výkladu psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který zastřešil citátem „Člověk bývá zřídka dobrý nebo zlý celkově, většinou je dobrým v určitém vztahu a v jiném zlým, nebo je dobrým za takových a takových vnějších podmínek a za jiných jednoznačně zlým.“ Cukr si tedy přimyslel k postavám Maxe a Agáty jakési zrcadlové obrazy Kašpara a Aničky, které mají větší odvahu jít proti obecným pravidlům společnosti. Situaci komplikují další dvě přidané postavy s hlavou orla a holubice, které mají zastupovat u obou hlavních hrdinů dětský pohled na svět.

Z inscenace Čarostřelec. (Foto: Tomáš Ruta)

Samotný děj opery režisér „okořenil“ tzv. teorií traumatu. V úvodní videoprojekci se divák dozví, že Agáta byla jako dítě údajně zneužívána svým otcem. Tento fakt je důvodem jejích nezvladatelných sexuálních pudů. Další rozvíjení dějové linie je značně spekulativní a nepřehledné. Přesazení dějové linie do psychiatrické léčebny, před konzilium lékařů s elektrošoky a další výdobytky, zamotává příběh až k nepřehlednosti. V závěru se Cukr přihlásil k původní legendě a Agáta nečekaně umírá, což podle pana režiséra přináší „vykoupení a očištění.“

Jiří Přibyl. (Foto: Tomáš Ruta)

Sigmund Freud o sobě jednou řekl, že je jedním ze tří revolučních myslitelů, kteří postupně odňali lidskému rodu božské aspirace. Většina jeho teorií byla sporná, už když je formuloval. Jakkoliv byl jejich vliv na západní myšlení nepopiratelný, stěží lze jeho explorace o původu traumat a perverzí roubovat na romantický příběh. Jakkoliv mám rád novou a experimentální hudbu, stejně jako originální a vnímavé režisérské adaptace klasických témat, způsob komunikace Weberovy hudby a toho, co se odehrávalo na jevišti, byl velmi obskurní, vágní a nešťastný.

Z inscenace Čarostřelec. (Foto: Tomáš Ruta)

Jakkoli znám tuto operní látku dobře, měl jsem problém se v Cukrem zmutovaném příběhu orientovat, natož vytvořit si nějaký poměr k jeho naraci. A to je na celé nové inscenaci nejsmutnější, že díky své bizarní chaotičnosti nenutí k přemýšlení, že omílá a vyprazdňuje symboly, příznaky a tabu bez citlivého pochopení problematiky a zjevně i bez iniciačního vztahu k samotnému dílu.

Jako by snaha překvapit, znejistit a šokovat, byla víc než čistá umělecká intuice. Než tvůrčí sebereflexe a intence podat příběh konsekventně, aby byl srozumitelný i bez „odborných“ výkladů v programu, které svědčí spíše o režijní bezradnosti.

Barbora Řeřichová. (Foto: Tomáš Ruta)

Čarostřelec v Opavě je velmi podivný konglomerát, který drží pohromadě jen díky synergii a obětavému nasazení všech protagonistů na jevišti i v orchestřišti. Ze sólistů, kteří zpívali na nedělní premiéře, se sluší vyjádřit pochvalné uznání nadstandardnímu výkonu Barbory Řeřichové, jejíž zpěv byl ozdobou představení. Velmi dobré pěvecké výkony v neděli podali také Juraj Nociar, Jiří Přibyl, Lukáš Zeman a Lucie Kaňková. Zbylí sólisté byli přesvědčiví spíše představitelsky, po pěvecké stránce měly jejich výkony rezervy.

Z inscenace Čarostřelec. (Foto: Tomáš Ruta)

Spolehlivý výsledek představil sbor Slezského divadla pod vedením Kremeny Pešakové, orchestr se po počátečních nepřesnostech v operní předehře zkoncentroval ke stylovému a preciznímu výkonu.

Kladu si jen otázku, zda na tuto bizarní inscenaci náhodou vyrazí opavské rodiny s dětmi v domnění, že zažijí romantickou operu par excellence se všemi jejími atributy.

Kladu si dále otázku, zda překvapené děti rodiče po návratu zasvětí, s jakým libidem se narodily, jestli je jejich sexuální pud perverzní na základě traumatu nebo něčeho jiného?

Kladu si otázku, jestli si k podobné pseudo-úpravě pan režisér Cukr vybral opravdu vhodné dílo. Pokud si v něm řeší nějakou svoji minulost, proč by měli být za rukojmí bráni opavští diváci?