Členové deathmetalových Kazgaroth mají jasno: Jsme neporazitelní v našem odhodlání zlepšovat se

Na vašem profilu na serveru Bandzone se můžeme dočíst informaci, že jste loni vydali debutové album Bloodhorn – Sessions from the Battlefield. Jak na nahrávku s odstupem roku nahlížíte?

Petr: My jsme vlastně album oficiálně ještě nevydali. Před rokem jsme neměli ani muzikanty, kteří s námi hrají v současnosti. Hlavně nebyly finance na pořádné nahrávání, takže jsme přes internet alespoň sdíleli demo nahrávky, které nahrál náš kytarista, abychom se mohli prezentovat. Z prvního alba máme nyní nahraných studiově pět písní, které budeme v nejbližší době postupně odhalovat.

Timea: I když se jedná jen o zastaralé verze písní, které na koncertech nyní hrajeme krapet profesionálněji a s mnoha úpravami, posluchač díky nim pozná základní kámen Kazgarothu – chytlavé refrény, agresivní vokály, inspiraci bojem a válkou. I přesto si však zachováváme melodičnost a živost a tyto nahrávky jsou pro nás odrazový stupínek pro skládání budoucích písní.

Kterou ze skladeb považujete za vaši zásadní? Řekněme za vaši hymnu, jakési poznávací znamení kapely…

Chris: Za mě jednoznačně Hazard se smrtí. Jedná se o úplně první skladbu, kterou jsem s Kazgarothem hrál. Je úderná, chytlavá a její obsah nás jako kapelu docela vystihuje. Taky hazardujeme.

Jakub: Pro mě to bude To The Fight, protože je to vůbec první píseň, kterou jsme dali dohromady. Ale pro fanoušky je to Hazard se smrtí, asi protože je to jednoduchá skladba se zapamatovatelným českým textem.

Jak se kapela od loňského roku posunula? Jakým směrem se při skládání nových písní chcete vyvíjet? Hodláte se ještě více ponořit do deathmetalových či blackmetalových vod, nebo máte v plánu stále více přijímat prvky jiných žánrů?

Standa: Od loňského roku proběhlo z rozličných důvodů mnoho změn v sestavě, ale díky rozmanitosti našich hudebních preferencí můžeme v Kazgarothu slyšet prvky mnoha žánrů, a to od klasického heavy metalu přes power metal a melodický death metal až k různým coreovým prvkům.

Jakub: S naším současným žánrovým rozdělením jsme spokojení, takže dalšího nástroje či jazzových vlivů se fanoušci nedočkají. Každý z nás do procesu skládání přispívá právě svým preferovaným žánrem, což vytváří náš konečný a velmi osobitý zvuk.

Máte pocit, že směr, kterým se chcete vyvíjet, je více ovlivněn tím, jak se měníte vy sami, nebo tím, jak se proměňuje okolí kolem vás?

Petr: V podstatě jsme kapelu založili dva, tedy já a kytarista Rimmon (Jakub Forst – pozn. red.). Od začátku jsme chtěli zakomponovat brutální vokály doprovázené melodickými, chytlavými riffy. A u toho jsme zůstali až dosud. Mnoho bývalých členů chtělo kapelu změnit, využívat více melodický zpěv, změnit kytary, ale my si vždy stáli za svým. Nejvíce nás inspirovali Amon Amarth, ale chtěli jsme mít vlastní, originální zvuk, který posluchač hned rozpozná jako Kazgaroth.

Chris: To, jakým směrem se budeme sunout dál, závisí jen na nás samotných a na našich fanoušcích. Jak se budou měnit trendy s postupující dobou, to půjde mimo nás. Hodláme hrát to, co baví nás a naše fanoušky, ne to, co bude vyžadovat měnící se doba a aktuální trendy.

Na počinu Bloodhorn – Sessions from the Battlefield najdeme skladby v češtině i angličtině. Považujete to za výhodu?

Chris: Skladby v češtině jsou z doby velice vzdálené, kdy Rimmon a Mínos ještě neměli o textovém vyznění jasnou představu. Nicméně jde o chytlavé, energií nabité skladby, které by byla škoda nechat v šuplíku nebo je přetextovat do angličtiny. Zůstanou tak, jak jsou. Koneckonců jsme česká kapela, tak proč nemít nějaké skladby v našem jazyce? Jestli však v multilingualitě budeme pokračovat i v budoucnu, to se ještě uvidí.

Timea: Když na koncertě vidím fanoušky, jak si prozpěvují Hazard se smrtí, utvrzuje mě to v přesvědčení, že čeština je velmi versatilní a užitečný nástroj, co se týká chytlavosti textů. České skladby posluchače více vtáhnou na jemný úkor melodií a naopak je tomu u anglických textů. Podle budoucí zpětné vazby budeme ještě zvažovat, který jazyk v textech převládne.

Jaký význam přikládáte textům? Jsou pro vás podstatné? Chcete, aby byly důležité také pro vaše fanoušky?

Petr: Pro mě texty jednoznačně důležité jsou. U kapel se vždy zaměřuji na texty, překládám si je a hledám jejich význam. Fanouškům jsme nechtěli příběhy vyprávět přímo, ale spíše jemně abstraktně, aby si v nich každý mohl najít, co je mu blízké. K nově nahraným songům, kde mi konečně jde pořádně rozumět, budou na YouTube takzvaná lyric videa, takže určitě budeme rádi, když fanoušci do textů pořádně proniknou a písně díky nim dostanou nový rozměr.

Standa: Texty našich skladeb mají návaznost prakticky samy na sebe, tudíž je jejich váha nesmírná. I když je na živých vystoupeních hrajeme z určitých důvodů zpřeházeně, stále patří jedna k druhé, je to jeden dlouhý příběh skrze celé album. V tomto duchu pokračujeme i u nadcházejícího alba, i když s poněkud jiným přístupem. Návaznost bude, jen ne doslovná.

Snažíte se o to, aby vaše tvorba měla nějaký typický znak pro tento region, potažmo pro Ostravu?

Jakub: Kdepak. Takové věci bych ponechal skvělým kapelám, jakými jsou Anselm nebo Město šedi. My jsme „zaseklí“ ve fiktivním středověku a tam taky zůstáváme.

Petr: Konkrétně Ostravu v textech prozatím nijak nezmiňujeme, ale určitě hrajeme doma nejraději. Prostě Ostrava p-čo!

Kazgaroth můžeme chápat jako roh, který umožňuje tomu, kdo jej vlastní, vítězit v bitvách. V jakých oblastech se tedy cítíte neporazitelní a kde si myslíte, že jste naopak zranitelní?

Chris: Troufám si říct, že naše neporazitelnost je hlavně v našem odhodlání zlepšovat se a servírovat lidem vyrovnané a přesto stále lepší výkony.

Petr: Naší největší slabinou je asi neustálé střídání členů v kapele, které už, doufám, s touto sestavou nadobro přestalo.

V čem vidíte hlavní limity kapely? Jak se snažíte pracovat na jejich odstraněních?

Standa: Limitem jsou nejspíše jen ty finance, hrajeme spolu a pro lidi moc krátce na to, abychom žádali o nějaký sponzoring. Co však postrádáme na penězích a s nimi spojenými věcmi, to nahrazujeme energií a zápalem ve vystoupeních.

Timea: Jedním z limitů jsou pro mě mé vlastní schopnosti jakožto hráče, které se neustále snažím nabourávat a postupně je překonávat. V kapele hraji stejně dlouho jako na nástroj samotný, ale nedostatek zkušeností nahrazuji velkou motivací a chutí se ostatním vyrovnat.

Jak vnímáte ostravskou hudební scénu? Co by se podle vás mělo zlepšit?

Petr: Ostravská undergroundová hudební scéna je podle mě fajn. Je tam spousta kapel a lidí, kteří nám poskytují podporu a spoustu možností.

Jakub Zlepšit by se mohla pověst Ostravy jako takové… Přece jen je aktuálně nechvalně známá jako místo, kde se krade hudební vybavení kapelám přímo pod okny. Zároveň tady máme rádoby „promotéry“, kteří ruší zorganizované koncerty a nedrží své slovo.

Kde byste chtěli vidět kapelu za pět let?

Chris: Jak s oblibou říkám, spokojím se s Wackenem (proslulý metalový festival v Německu – pozn. autora)! Pokud bych měl odpovědět doopravdy, tak bych byl rád, aby Kazgaroth mohl alespoň předskakovat nějaké našlapané, hodně známé kapele. Než budou ony skákat nám!

Standa: Za pět let? Wacken! Osobně bych chtěl prorazit v zahraničí, absolvovat minimálně jedno evropské tour, ideálně světové. Ale ne, vraťme se zpátky na zem, budu brát jako úspěch, pokud se dostaneme do stavu, že kapela bude zároveň naše povolání, které nás bude schopné uživit.

Co vás čeká v nejbližší době?

Jakub: V nejbližší době máme domluvených pár klubových koncertů v Česku, koncem roku pak koncert s německými Mindreaper. Příští rok pak s nimi ještě miniturné, a když se zadaří, tak snad i něco u nich v Německu. Co přijde dál, to se teprve uvidí. Snad se podaří protlačit nás i na nějaký ten open-air festival.

Petr: Do konce roku chceme dokončit v top kvalitě to první album. Pak objet zbytek koncertů, ještě nás čeká a chystáme se i do Německa. No a hlavně si ty koncerty užít, potěšit rozrůstající se publikum a dát o nás světu vědět!