MHF LJ pokračuje. Janáčkův komorní orchestr v Bohumíně odehrál skvělý koncert s flétnistkou Petrou Olajcovou

Hotel Pod Zeleným dubem byl pohostinským místem festivalu už potřetí. V minulých letech zde vystoupili známí čeští umělci Pavel Šporcl a Jana Boušková. Čtvrteční koncert však zinscenovali ostravští muzikanti, kteří připravili zajímavý program. V jeho počátku zazněla kompozice V nočním lese současného maďarského skladatele Lászla Tihanyiho. Posluchači současně slyšeli zvukově velice nevšední dílo v české premiéře. Asymetrické metrum a specifické pojetí časových pásem řídil dirigent Tomáš Stanček. Zvukově vypjaté plochy ozvláštnily zvonečky umístěné na stojanech některých instrumentalistů, které byly hráči střídavě rozehrávány. Skladba vyzněla jako napínavé až hororové dílo, snad jenom k závěru působila hudba trochu unaveně, jakkoli bylo provedení velice precizní. Janáčkův komorní orchestr v této skladbě hrál posílen o další členy filharmonie.

Janáčkův komorní orchestr. (Foto: Dalibor Válek)

František Benda psal báječně pro housle a jeho cit pro nástrojovou sazbu se odrazil také v Koncertu pro flétnu a smyčcový orchestr e moll LII: 4, který si pamatuji ještě z dávného, avšak stále úžasného Milana Munclingera a jeho Ars Rediviva. Flétnový part zahrála flétnistka Petra Olajcová, kterou můžeme vídat také v řadách Janáčkovy filharmonie. Bendův koncert zahájila Olajcová s klidem a přesvědčivě v optimální souhře a spíše něžném a měkkém výrazu. Ten si ponechala i do meditativně rozezpívané druhé věty Adagio un poco andante, v níž vynikly citlivé melodické ozdoby a tempově volnější tvarování frází.

Petra Olajcová v Bohumíně. (Foto: Dalibor Válek)

Závěrečné Presto, které se vrací do mollové tóniny, mělo příjemně kontrastní dynamiku se svěžími akcenty. Petra Olajcová ukázala výbornou připravenost a koncentrovala se opravdu na každou notu. Možná byla trochu opatrnější, než je u této standardně živelné muzikantky obvyklé. Vsadila prostě na jistotu a ta se jí vyplatila. Bendův koncert v jejím flétnovém podání měl sofistikovaný, hebký zvuk a příjemné, dobře čitelné kontury. Sluší se ocenit také continuo, které ztvárnil v dobré souhře mladý cembalista Jiří Havrlant.

Petra Olajcová v Bohumíně. (Foto: Dalibor Válek)

Závěrem koncertu zazněla oblíbená Suita pro smyčce Leoše Janáčka, v níž se představil samostatný Janáčkův komorní orchestr. Ten opět jednou potvrdil, že jméno slavného hukvaldského skladatele nenosí ve svém erbu náhodou. Od prvních not romanticky rozjitřeného Moderata přes vzrušené Presto až k nádherné sólové lince violoncella v Adagiu a velkolepému Andante znělo provedení hrané s přímočarostí, spontaneitou a energickým elánem.

Janáčkův komorní orchestr. (Foto: Dalibor Válek)

Nechyběla vynikající souhra, precizní nástupy, citlivé rubato i agogické finesy. Nádherná zvukovost souboru a příjemně vrstvené dramatické napětí neměly slabé místo. Pojetí Jakuba Černohorského a Janáčkova komorního orchestru dokázalo v Janáčkovi najít ideální výraz a přesvědčivost. Nádherný byl také přídavek od anonymního italského autora barokní éry, v němž orchestr předvedl také nádherné cítění barokní hudby a umělecký vedoucí Černohorský v houslovém sólu okouzlil nádhernou  kantilénou a rozezpívaností.

Sečteno a podtrženo: znamenitý koncert, brilantní provedení a velký zážitek, který ukázal, že Janáčkův komorní orchestr právem patří do první komorní ligy.