Bauhaus v Bauhausu aneb Dokážou ještě umělci rozlítit spořádané Ostraváky?

„Realizací této prostorové struktury vznikla ze symbolického hlediska lehce ironická spojnice mezi původním historickým Bauhausem a institucí zabývající se současným uměním,“ říká o novém uměleckém objektu ředitel PLATO Marek Pokorný.

Ač jde o velkoobjemovou instalaci, lze bauhausTWINS snadno přehlédnout. Nepřipravené oko může konstrukci postavenou uprostřed výstavní haly považovat třeba i za lešení, s jehož pomocí se natírá ocelové trámoví bývalého marketu. Nezkušené oči jsou ale v PLATO vítané, takže se vždycky najde nějaký ten zaměstnanec galerie, který návštěvníkovi osvětlí, o co tady vlastně jde.

Bauhaus v Bauhausu. (Foto: Ivan Mottýl)

Bauhaus není Bauhaus. Někdejší nadnárodní řetězec pro kutily Bauhaus nemá s meziválečnou avantgardou kolem německého Bauhausu nic společného. Tedy až na ten název. A není vyloučeno, že zakladatelé velkoprodejen s vrtačkami, šroubky, hadicemi, tmely a muškáty záměrně použili slavný pojem z meziválečného Německa. A pak je tu i jistá společná spojitost s funkcionalismem, hobby prodejny Bauhaus jsou totiž mimořádně funkční stavba. Obrovské krabice plné zboží, něco jako „amerikánské automaty“, z nichž po vhození mince vypadne nářadí všeho druhu, stavební materiál či zahradnické potřeby. Vstoupit, naplnit vozík, zaplatit a vypadnout! A pořád dokola.

Zatímco v ostravské prodejně Bauhaus pracovali úslužní prodavači v podnikovém úboru a museli dodržovat přísný (až totalitní) zaměstnanecký řád, výtvarný Bauhaus se skládal z excentrických individualit. „Bauhaus byl semeništěm hašteřivých exhibicionistů, sukničkářů a egoistů soupeřících o postavení,“ píše o Bauhausu Deyan Sudjic, ředitel londýnského Muzea designu v knize „B is for Bauhaus“. Ale nejinak je tomu i mezi současnou ostravskou či opavskou výtvarnou a literární bohémou. Třeba mezi poety se občas odehrávají doslova krvežíznivé bitvy o básnické výsluní.

Bauhaus v Bauhausu. (Foto: Ivan Mottýl)

Ještě Deyan Sudjic: „Bauhaus byl místem, kde Johannes Itten, který zavedl nechvalně proslulý výtvarný kurz, si dokonce nechal do vlasů na temeni vystříhat hvězdu. Stejně výstřední byly i jeho šaty a přísná makrobiotická strava. A byl členem okultní sekty inspirované zoroastrismem. K nelibosti těch, kdo byly ortodoxnějšího vyznání, se nerozpakoval lákat do sekty i studenty. Ale i jiní učitelé své žáky intrikovali jeden proti druhému. Studenti se opíjeli, stávkovali a stěžovali si. Obyvatelé města – jak už to u obyvatel měst obvykle chodí – byli zděšeni.“

Těmi obyvateli byli občané Desavy u Berína (Dessau), neboť z Výmaru byla jedinečná škola architektury a designu vyštípána už v roce 1924, kdy se moci ve městě chopila krajní pravice. V Desavě skupina našla pochopení u místního starosty, který byl dokonce ochoten uhradit výstavbu nového moderního sídla výtvarného učiliště, s nímž byli spojeni i českoslovenští velikáni Josef Chochol, Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Jaromír Krejcar či částečný Ostravák Zdeněk Rossmann, jenž má nyní v Přívoze pamětní desku od sochařky Šárky Mikeskové.

Architekturu původní budovy v Desavě u Berlína navrhl zakladatel školy Bauhaus Walter Gropius. A právě s touhle stavbou souvisí nová instalace v PLATO. Když Bauhaus po svém nástupu k moci v roce 1933 zařízli nacisté, škola se změnila v důstojnické učiliště, posléze ve fabriku na letadla a v době komunistické NDR (Německé demokratické republiky) se budova stala takřka ruinou. Pomohlo až vyhlášení stavby památkou UNESCO v roce 1996, kdy byla zrekonstruovaná a opět se stala výtvarnou školou.

Původní dveře z Desavy. (Foto: I. Mottýl)

Architektonická struktura bauhausTWINS v PLATO totiž využívá části původní fasády z průčelí této proslulé stavby z Desavy, které tak nějak „zbyly“ po rekonstrukci budovy. Celkem sedm oken a dvoje dveře z Desavy autoři získali od německé nadace Bauhaus Dessau v roce 2011. „Konstrukce je otevřená ze všech stran a působí z každého směru jiným prostorovým dojmem. Umožňuje tak odlišný přístup, a to od měřítka ateliérových místností až po rozvolněnou strukturu, která otevírá prostor pro širší kontext a reflexi,“ říká o objektu autor celé koncepce Robert K. Huber. Objekt je také součástí mezinárodního „Festivalu re:bauhaus“,  která se od května do prosince 2019 uskuteční v ostravském PLATO, berlínském pavilonu bauhaus reuse a ve Veletržním paláci Národní galerie Praze.

Teď jen, aby se v průchozí instalaci v PLATO, která může sloužit i jako skvělé jeviště, odehrálo něco, co spořádané občany Ostravy a stejně spořádané pány radní přivede k nepříčetnosti. Stejně, jako kdysi Bauhaus provokoval ve Výmaru a Desavě. Pouhá poklona stoletému výročí nestačí, s tou by otcové zakladatelé nebyli spokojeni. Vždyť aktuálních ostravských problémů, do kterých mohou umělci pořádně tepat, je přehršel.

*

bauhausTWINS. Autor: zukunftsgerauesche. Koncept: Robert K. Huber. Produkce: Peter Winter. Poradenství v oblasti statiky: Prof. Dr. Rosemarie Wagner. Montáž: Kevin Kutzner. Kurátoři: Robert K. Huber, Marek Pokorný. Objekt bude v PLATO vystaven do ledna 2020.