Petra Slováček Rypienová: Festival Bez hranic vznikl z touhy budovat mosty porozumění

Známe tě spíše z organizace festivalu Kino na hranici, ze kterého si ale letos zběhla k divadlu. Znamená to, že tomuto žánru teď více fandíš, nebo potřebuje více tvou ochrannou ruku?

Divadelní festival, tehdy ještě s názvem Na hranici, jsem pomáhala organizovat již před dvaceti lety, kdy jsem pracovala v Kulturním a společenském středisku Střelnice v Českém Těšíně. Byla to moje první práce, začala jsem výstavami, kulturními akcemi městského charakteru a poté také mezinárodními projekty. Bylo to intenzivní a dodnes si pamatuji, když moje tehdejší paní ředitelka Gertruda Chowanioková trvala na tom, abych se účastnila jednání a rozhovorů s polskými partnery, hosty festivalu nebo s porotou. Dostala jsem dobrou školu a poznala zákulisí tvorby festivalů – organizační, technické, personální i finanční. A čerpám z toho dodnes při organizaci kulturních akcí, festivalů, česko-polských projektů.

Jaká je letošní situace kolem programu? Kolik souborů přijalo pozvání?

V rámci soutěžního i doprovodného programu se letos představí jedenáct divadelních souborů či seskupení. Devět představení je soutěžních. Velmi rádi bychom se vrátili k prezentaci kvalitních divadel ze všech zemí Visegradské čtyřky, tedy České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska. Letos to nevyšlo z různých důvodů, ale doufám, že za rok, v rámci 30. edice, to zrealizujeme!

Devítka je letos v kurzu, je to záměr, že máte právě devět soutěžních souborů?

Je to tak, v rámci soutěžního programu o cenu „Zlomené závory“ se letos představí devět souborů. Čtyři české, čtyři polské a jeden slovenský. Uvidíme divadla z Prahy, Brna, Českého Těšína, Krakova, Lodži, Gdaňska, Bělostoku či Nitry. Cena „Zlomené závory“ byla poprvé udělena na festivalu v roce 1993 a až do roku 2010 ji udělovala odborná porota. Od roku 2011 o vítězném představení rozhodují diváci, kteří se účastní jednotlivých představení.

Podle jakého klíče jste je vybrali?

Vybírali naši programoví ředitelé – Janusz Legoń a Petr Kracik. Oba jsou zkušení divadelníci a odborníci v této oblasti, oba mají také zkušenosti s mezinárodními projekty. Janusz Legoń je dlouholetým ředitelem festivalu, Petr Kracik jako umělecký ředitel festivalu na české straně má letos premiéru. Vzhledem k jeho funkci ředitele Těšínského divadla je také přirozené, že se Těšínské divadlo stalo spoluorganizátorem festivalu.

Máš mezi vystupujícími nějakého favorita?

Ano, mám svého favorita, ale dovolím si to nechat jen pro sebe. Bylo by úžasné, kdyby diváci mohli zhlédnout všechna soutěžní představení a vybrat to nejlepší. Na druhé straně to, co je nejlepší pro mě, nemusí být nejlepší pro moji kamarádku nebo souseda z vedlejší ulice. Z minulosti víme, že vyhrávají různá představení, záleží na tom, jaké představení vzbudí nejvíce emocí nebo bude mít nejvíce příznivců.

Hrací místa jsou tradičně na jevištích Těšínského divadla v Českém Těšíně a Divadle Adama Mickiewicze v polském Cieszyně, co ale bude letos nového?

Letošní festival je česko-polsko-slovenský. Hrajeme v několika jazycích na několika místech, nejen v Těšínském divadle v Českém Těšíně a Divadle Adama Mickiewicze v Cieszyně. Dvě představení letos mají titulky. Slovenské divadlo Nitra, které bude součástí slovenského dne na festivalu, a to 8. června, bude hrát ve slovenštině a zajistili jsme polské titulky. Polské představení Walęsa na Kolónu divadla Łażnia Nowa z Krakova bude opatřeno českými titulky a bude se odehrávat na neobvyklém místě – ve sportovní hale Slezské univerzity v Cieszyně. Důležité je pro nás jako organizátory, aby se festival odehrával nejen v divadlech, ale byl také vidět v ulicích obou měst, a proto budeme hrát i na náměstích.

Stejně jako Kino na hranici i festival Bez hranic reaguje na politické dění v centrální Evropě, na jaké téma to bude letos?

Impulsem pro vznik našeho festivalu byly události roku 1989. Třicet let poté, v rámci letošní edice festivalu, si chceme připomenout tyto události a jejich důsledky pro náš region. Tomuto tématu se věnuje část programu s názvem Impuls 89. Čekají nás diskuse se studenty na středních školách, dokumentární výstava o aktivitách sdružení Solidarita Polsko-Česko-Slovenská, umístěná v prostorách Těšínského divadla, promítání filmu Wroclaw 99 minus 10, setkání aktérů bývalé polské opozice a českých disidentů či třeba koncert polské písničkářky a skladatelky Antoniny Krzysztoń.  Ve spolupráci se spolkem Půda a KaSS Střelnice připravujeme výstavu Hranice/Granica, která je společným projektem českých a polských umělců žijících v příhraničním regionu Českého Těšína a Cieszyna. Motto celé této části projektu Impuls 89 je třicet let svobody a třicet let spolupráce polsko-česko-slovenské v oblasti kultury. Velice si vážíme toho, že právě tato část festivalu je podpořena z prostředků Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rámci projektů Česko-Polského Fóra a z prostředků Mezinárodního Visegradského fondu.

První ročník festivalu byl věnován prezentaci polských a československých inscenací Václava Havla. Letos na tuto tradici navážete?

První ročník v roce 1990 nabídl pět divadelních představení a všechno to byly Havlovy hry. Sám Václav Havel tehdy napsal organizátorům osobní vzkaz,  že je mu ctí, že první festival je věnován právě jemu a že doufá, že festival bude rozvíjet, posilovat a obohacovat kulturní aktivity obou zemí. V této tradici pokračujeme a letos nabízíme divákům představení Protest/Rest Švandova divadla Praha. Dvě jednoaktové hry, které od sebe dělí 33 let a spojují je postavy spisovatelů Vaňka a Staňka a absurdní humor. Představení, které jistě donutí člověka zamyslet se nad pojmem a významem svobody kdysi a dnes, vše v režii Daniela Hrbka.

Jednou z hereckých osobností letošního festivalu bude legendární Jerzy Stuhr, bylo náročné jej do Těšína pozvat?

Třetím rokem nabízíme divákům možnost zúčastnit se Setkání s mistrem. Po Janu Nowickém a Boleslavu Polívkovi to bude letos Jerzy Stuhr, herec, divadelní a filmový režisér, scénárista, porotce na mezinárodních fimových soutěžích, autor osmi knih.  Souhlasil s komorním setkáním v prostorách kavárny a čítárny Avion v Českém Těšíně, hraje hlavní roli v představení Walęsa na Kolónu, a v ten samý den po představení bude diskutovat s diváky. Je to profesionál a velmi zajímavá a výrazná postava polské kultury.

Kromě divadla nabízíte každoročně i pestrý doprovodný program jiných uměleckých oborů, letos to budeou zejména koncerty…

Ano, na festival přijedou Dorota Barová. Peter Lipa a Tulia. Koncerty v komorních prostorách Muzea Těšínského Slezska v Cieszyně budou zcela zdarma, jen je třeba rezervovat si místo. Může na ně přijít kdokoliv. Skupina Tulia, která reprezentovala Polsko na letošní Eurovizi, bude hrát v prostorách Divadla Adama Mickiewicze.

Pro jaký typ diváka je podle tebe festival nejvhodnější? Nebude mu třeba vadit neznalost polštiny nebo naopak češtiny?

Žijeme ve městě na hranici. Na hranici kultur, národů, češtiny i polštiny, máme společnou historii. I náš divadelní festival se pohybuje na hranici, i když dnes nese název Bez hranic. Festival vznikl z touhy budovat mosty porozumění přes hranice. Kulturní mosty porozumění. Platilo to pro ten první festival v roce 1990  a platí to i dnes pro jeho dvacátý devátý ročník.