Každý z nás může být superhrdina. Move Fest zdárně vtančil do letošního cíle

Sobotní večer opanovala děvčata ze skupiny Holektiv. Na Move Fest přivezla své nejčerstvější představení Božena, ve kterém s nadhledem převyprávěla životní příběh první české aviatičky Boženy Laglerové. Inscenace dýchá poetickou, lehce naivní a stylizovanou atmosférou počátku 20. století, čemuž odpovídají kostýmy i scéna. Tanečnice z Holektivu běžně do svých inscenací zapojují akrobacii, tentokrát se rozhodly pustit i do práce se složitější scénografií, zahrnující například posuvné paravány či součásti konstrukce, ze kterých v průběhu představení vznikne létající stroj, po kterém Božena Laglerová tolik toužila.

Z představení Božena. (Foto: Petr Kiška)

Život první české pilotky byl plný proher a pádů (občas dost absurdních), co je ale jisté, je fakt, že Laglerová byla zarputilá žena, která chtěla vyniknout a stát se slavnou za každou cenu. Holektiv jako by se inspiroval i touto odhodlaností české letkyně a odvážně si postavil do cesty mnohé výzvy – Božena je technicky jedno z nejnáročnějších představení této skupiny, což se bohužel projevilo i občasnou nejistotou, drobnými přešlapy a celkovou neuvolněností. Ta se částečně přenesla také na diváky, kteří interpretkám statečně fandili, ale někdy spíše z obavy, aby se vše povedlo tak, jak má. Představení Božena tedy ještě potřebuje uzrát a takzvaně si „sednout“. Rozhodně má ale dobře našlápnuto. Nejen proto, že si posvítilo na téměř zapomenutý – a přitom tak neobyčejný – život jedné ženy, ale také proto, jak rafinovaně ho přeneslo na jeviště.

Z představení Božena. (Foto: Petr Kiška)

Závěr festivalu měl naplnit téma Superpowers beze zbytku. Přestavení Leť Markéty Stránské i Kvartet Terezy Lepold Vejsadové totiž pojednávala o překonávání tělesného handicapu a nalezení síly žít život s tím, co máme. Inscenace Amazonky Lenky Vagnerové nás měla vtáhnout do světa mýtických žen-bojovnic, ale bohužel se nakonec z nenadálých závažných důvodů neuskutečnila. I přesto jsme mohli okusit, jaké super-schopnosti se skrývají v lidech kolem nás.

Z představení Markéty Stránské Leť. (Foto: Eva Šlosarová)

Markéta Stránská vystavěla své sólo kolem reality svého těla, může se totiž spoléhat jen na jednu nohu, druhou jí nahrazuje protéza nebo berle. Ukázala, že tančit na jevišti je možné i v takové situaci, dokonce velmi dobře. Handicap a jeho překonávání hrály v jejím vystoupení hlavní roli, což se dalo předvídat, ale bylo by možná ještě zajímavější vidět Markétu ztvárnit i jiný příběh – nejen proto, aby ukázala, že tančit může, ale jako interpretka, která dovede vyprávět tělem cokoli, nehledě na odlišnosti.

Z přestavení Kvartet (Foto: Eva Šlosarová)

Kvartet Terezy Lepold Vejsadové je starší choreografií vytvořenou pro soubor Bílá holubice, působící v Ostravě už řadu let. Dva páry složené z „nechodících“ a „chodících“ tanečnic předvedly poněkud temnější vystoupení, než jsme u Bílé holubice zvyklí, o uvěznění na vozíku, závislosti na ostatních, ale i prosté radosti z tance a samozřejmě o lásce. Po všech superhrdinech, kteří na festivalu vystoupili a přinesli svou osobitou sílu a kvalitu, bylo toto zakončení jen potvrzením, že ‚kde je vůle, tam jde téměř všechno‘.

Sám Move Fest je toho důkazem – bez výdrže a vůle organizačního týmu v čele s Janou Ryšlavou by ostravské publikum bylo chudší o mnoho tanečních, cirkusových i osobních zážitků. Kéž síla provází Move Fest i v dalších letech!