První den Inverze: Pouť za Havla, Hruškova modlitba za Friče a pohodové publikum. Někdy až příliš

Záměrně jsem vynechal funkci zábavnou. Ta je rovněž podstatná, ale na pátečním zahajovacím večeru jsem měl místy pocit, že si mnozí diváci přejí, aby literatura měla především tuhle úlohu. A organizátoři takovému požadavku vycházejí v ústrety, doba to asi vyžaduje. Tak se stalo, že úvodní vystoupení celého festivalu Inverze, které obstaral básník Petr Hruška, strávila řada posluchačů v lehátkách a v houpacích sítích. A s chytrým telefonem v ruce.

Proč ne. Starého organizátora (věkem a snad i zkušenostmi), který už na počátku devadesátek pořádal v Ostravě takzvané Literární harendy, ale takový přístup posluchačů autorského čtení minimálně překvapuje. Ovšem, kdo ví? Určitě je lepší se houpat v síti, byť s mobilem v dlani, než rušit čtení hlasitým žvaněním na baru, což je problém literárních večerů především v postundergroundovém prostředí.

Pohodoví diváci na Hruškově čtení. (Foto: Ivan Mottýl)

A ruku na srdce, jeden z nejzasloužilejších organizátorů multižánrových akci s důrazem na literaturu také mnohá čtení prožvanil u piva, když mu autor prostě nesedl. Řeč je o Jaroslavu Eriku Fričovi a jeho skvělých festivalech Potulný dělník či Konec léta. Tož to jsem se v tom hned na začátku pěkně zamotal. Ležící, a dokonce spící divák versus divák opilý a vyrušující. Nejdůležitější asi je, že všichni milují literaturu a čtou knihy.

Jak už bylo řečeno, první den Inverze odstartoval Petr Hruška, který vystoupení věnoval v pátek zesnulému a už zde jmenovanému Jaroslavu Erikovi Fričovi. Hruška napřed uvolněnému a skvěle připravenému moderátorovi řekl: „Děkuji za mile přepálenou řeč.“ A posléze se hodinovým čtením poklonil Erikově památce, tedy devětašedesátiletému „kapitánovi moravského undergroundu“.

Petr Hruška zahajuje Inverzi. (Foto: Ivan Mottýl)

Hruška připomněl Erikův multižánrový festival Potulný dělník. „Nádherný příklad vzdoru k němotě,“ řekl. Svým způsobem se organizátoři Inverze pokoušejí o podobný model setkání, na kterém se literáti střídají s muzikanty, občas se promítne film, diskusi prostřídá dýdžej, zahraje se divadlo. Na několika scénách současně, takže si divák může vybírat. Inverzi lze tedy také považovat za krásnou akci, která vzdoruje němotě dneška.

Tereza Semotamová. (Foto: Ivan Mottýl)

Vynikající je především dramaturgie, jak ukázal již první festivalový den. Po Petru Hruškovi vystoupily dvě zástupkyně mladé české ženské literatury. Tereza Semotamová a Marie Iljašenko. Mému srdci byla bližší ta druhá, tak jsem se vybral velký festivalový sál, v němž četla.

Iljašenko se narodila v ukrajinském Kyjevě coby dítě s částečně českými kořeny. Po dědovi je volyňská Češka a v osmi letech se s rodiči v rámci repatriačního programu dostala do Police nad Metují na Broumovsku. Inspirativní bylo nejen čtení, ale i následná diskuse. Potěšilo mě, že miluje často opovrhovanou českou literární meziválečnou avantgardu, hlavně Vítězslava Nezvala.

Marie Iljašenko. (Foto: Ivan Mottýl)

Zklamal mě Luděk Staněk a jeho stand-up show s Milošem Čermákem. Vyděsil mě prvoplánový, hloupý a také dost vulgární Staňkův humor, který představení dvojice zahajoval. Bylo to tak blbé, že by jeden brečel. Ale pořadatelům vůbec nezazlívám, že Staňka s Čermákem pozvali. Právě Čermákovy fejetony každý pátek nadšeně čtu v Hospodářských novinách, jenže tentokrát jsem se ho na pódiu nedočkal. Před Staňkem jsem zbaběle utekl, vzápětí se ale na chvíli zapojil do originální „pouti za Václava Havla“, tedy do inspirativního představení divadla Feste, které pracuje s Havlovými esejemi.

Luděk Staněk. (Foto: Ivan Mottýl)

První večer nastavil laťku těm dalším dvěma, ale není se čeho obávat. Program je našlapaný. V sobotu a v neděli na Hlubině vystoupí třeba žijící klasik Jan Novák, světoběžník a hlavně autor mimořádné poutavého zpracování osudu bratří Mašínů (Zatím dobrý), Bob Hýsek, Petr Pazdera Payne, Marek Pražák, Irena Šťastná, Tomáš Baldýnský, divadlo Útěk, vystoupí písničkářka Bára Zmeková a promítne se třeba film Climax. Tak neváhejte.