Možná stárneme, ale nedospíváme, říká Jan Buček, bubeník kapely Slepí křováci, před festivalovou sezonou

V neděli 19. května jste uveřejnili videoklip k písni Kovboj, který zaujme svou mnohoznačností. S jakým cílem jste tento videoklip připravovali?

Když vymýšlíme a nahráváme písničku, tak nějak už automaticky přemýšlíme, jestli by se k ní nehodilo natočit klip. Pokusit se písničku dotvořit i ve vizuálním pojetí. A tahle píseň i postava našeho „kovboje“ a jeho záliba ve hře byla na takové nápady poměrně dost vděčná.

V souvislosti s klipem se nabízí i další dotaz. Máte tedy pocit, že když něco chceme, tak bychom měli riskovat, anebo bychom naopak měli být spokojeni s tím, co máme a neměli bychom se pouštět do větších rizik?

Že by klip provokoval i k existenciálním otázkám? (úsměv) Tak určitě dost záleží na okolnostech. Důležité je opravdu vědět, co chceme, a pak podle mě stojí za to i riskovat. „Kovboj“ je ale asi v trochu jiné situaci, ve které sám sebe, ani to, co chce, moc nezvládá.

Každopádně těch povedených videoklipů s příběhem máte více. Dá se říci, že jsou pro vás hodně důležité a že slouží k vaší prezentaci? Hodně kapel tvrdí, že videoklipy jsou přežitek, že stejně není prostor je odvysílat, tak maximálně připraví nějaký koncertní klip. U vás je to jiné. Dáváte si na nich záležet…

Díky. No, ano, je to tak. Automaticky je považujeme za součást těch písniček samotných. Když z písničky vyplyne i nápad na klip, přijde nám přirozené klip natočit. A dlužno dodat, že naše kapela je přeci jen v pozici, kdy je možná efektivnější komunikovat s potencionálními posluchači i formou šíření písňových klipů než čekat, až někdo úplně náhodou zabloudí na náš koncert.

Na vašem profilu na serveru Bandzone najdeme vícero nových písní. Jsou tedy tyto skladby předzvěstí nového alba?

To asi úplně ne. Průběžně, jak to přijde, vymýšlíme nové písně a také je nahráváme, točíme klipy a tak, ale potřebu vydání uceleného alba aktuálně nějak bezprostředně necítíme. Každou novou písničku vnímáme a pojímáme spíše singlově a v tuto chvíli i s ohledem na současné způsoby šíření hudby ve vydání uceleného alba nevidíme větší smysl. Ale jelikož v tom, co děláme, reagujeme docela impulzivně, není vyloučeno, že nás ta potřeba vydání nějakého alba nebo kratšího EP popadne.

Kromě rockových prvků je pro vás typická i jistá rozvernost či veselost, což zrovna není úplně typická kombinace. Čím je pro vás právě tato kombinace lákavá a atraktivní?

Tak to jsem rád, že to tak působí. Cítíme to tak. Nebrat se příliš vážně, dávat to s nadhledem, užít si s lidmi bugr na pódiu i pod ním a zároveň to jakž takž vybalancovat, aby to nebyla trapárna. Doufám, že se nám to daří.

Ve vašich textech najdeme spoustu nevšedních slovních spojení či slovních hrátek. Je to dáno i tím, že se snažíte naznačit, že většina z nás, když stárne, tak ztrácí jakousi dětskou hravost? Zatímco u vás přetrvává a přináší vám to plusové body…

To dost úzce souvisí s tou předchozí otázkou a odpovědí.  V tomto bych na tu odpověď zcela odkázal. Možná taky stárneme, ale nedospíváme. A když už se v textech dotkneme nějakého konkrétního tématu, tak je nám bližší méně vážné pojetí, jistá dávka sarkasmu, satiry či ironie. Taky je pravda, že jednoduše nejsme písničkáři a první u nás vzniká muzika a pak až text. Někdy se s tím textem i docela lopotíme, aby si to sedlo. Hrajeme si se slovy a tak.

Na vašem posledním albu Afropunk v písni Křossover zpíváte: „Skotačíme nazí, hraví a nespoutaní…“ Platí to pro vás i nadále, nebo se za těch přibližně pět roků, které od tohoto alba uplynuly, situace v kapele rapidně změnila?

Je to obvykle úvodní píseň našeho koncertního setu, takže to tak rozhodně cítíme! (smích) I když s tou nahotou nejsme na veřejných koncertech úplně doslovní.

Mezi vaše známé písně patří song Discotheque, kde nelze přeslechnout motivy z jedné skladby slovenského rapera Rytmuse. Proč jste se rozhodli věnovat tématu? Donesla se k vám informace, jak na píseň reagoval samotný Rytmus?  

Upřímně si myslím, že o naší písni Rytmus ani neví, to bych se fakt divil. Měla to být prostě přímočará taneční píseň a původně byl inspirací ten šílený výplach, co hrává na takových těch tradičních zábavových diskotékách, kde DJ akorát sjíždí profláklé rádiové hity, včetně těch normalizačních. Jako nic ve zlém. (smích) Někdy určitě přijde vhod si vyčistit hlavu i takto. No, a pokud si dobře pamatuji, tak narážka na skladbu Rytmuse přišla spontánně až během nahrávání.

Máte pocit, že vaši tvorbu ovlivňuje fakt, že jste z Moravskoslezského kraje?

Obecně asi vždycky člověka ovlivňuje i to, kde žije, s čím se tam potkává a koho tam potkává. Ale nějakého moravskoslezského specifika si v naší tvorbě nejsem vědom.

V roce 2014 jste vyhráli hudební soutěž Líheň. Pomohlo vám toto vítězství nějak výrazně ve vaší hudební kariéře? V čem toto vítězství pro vás bylo přínosné?

Není to jediná soutěž kapel, kterou jsme vyhráli, i když tato byla určitě největší. Tyto soutěže kapel jsou jistě jedna z cest, jak se má jinak neznámá kapela šanci alespoň v dané sezoně v případě úspěchu dostat k nějakým zajímavějším koncertům a také získat nějaké dílčí kontakty do budoucna. Čekat ale, že vám vítězství v takové soutěži samo o sobě bez dalšího přinese nějaký trvalejší posun, by bylo hodně naivní. (smích)

Jste spokojeni s tím, jak si vedete na české hudební scéně, nebo máte pocit, že byste si zasloužili více fanoušků, lepší časy na hudebních festivalech a podobně?

Tak jistě, že věříme v náš potenciál oslovit ještě daleko více fanoušků než dosud. Stejně jako má takový pocit asi tisíce dalších hrajících kapel a muzikantů. (smích) A pokud jde o časy na hudebních festivalech, jak mi sdělil jeden promotér: „Je to boj.“ (smích) Na jedné straně jsme si vědomi, že jako kapela možná působíme trochu specificky, navíc si kapelu manažerujeme sami a v těch praktických věcech to pak občas trochu pokulhává. Hlavně ovšem čerpáme z toho, že se nás pořád drží dost velké nutkání, potřeba a chuť spolu hrát, takzvaně do toho dáváme srdíčko. (smích) A to se nám na koncertech vrací, a proto nás to nepouští, ale žene dál.

Co vás čeká v nejbližší době?

S letní sezonou to bude řada koncertů. Aktuálně je prakticky každý týden možné nás někde vidět, poslechnout si a zaskotačit si. Pokud jde o Ostravu, tak například 1. června jako host finále zmíněné soutěže Líheň, dále MichalFest nebo Colours of Ostrava a další.