Ředitelka přehlídky Move Fest Jana Ryšlavá: U každého z nás lze najít velkou vnitřní sílu

Jak vzniklo téma letošního ročníku superpowers čili superschopnosti? Proč právě toto zaměření a jak se odráží v programu festivalu?

Chtěli jsme se vyhnout prvoplánově komiksovým hrdinům, ale zároveň vycházíme z přesvědčení, že dnešní společnost reaguje jen na ty „nej“ a „wow“ věci, všechno musí být obrovské a překvapivé. Jsme tím přehlcení a myslíme si, že jako běžní lidé nemáme šanci udělat něco zajímavého ani velkého. Například na Instagramu sledujeme neuvěřitelné akrobaty, kteří se ale věnují jen té jedné konkrétní věci a my máme pocit, že přece tohle nemůžeme nikdy dokázat a nemá ani cenu se to učit. A opakuje se to u řady dalších činností. Chtěli jsme tedy poukázat na to, že se ta velká vnitřní síla dá najít u každého z nás, když se vrátíme zpátky sami k sobě.

Co se týče programu, v každém představení je téma zpracováno jinak. VIP Radima Vizváryho je například o silné vnitřní zpovědi a vyrovnávání se se zátěží slávy, kterou málokdo z nás okusil v takové míře jako právě Radim. Představení Božena skupiny Holektiv zase vypráví o síle jít si za svým snem, v tomto případě stát se pilotkou v dodnes převážně mužském oboru -letectví. Více už ale prozrazovat nebudu, aby se měli diváci na co těšit.

Letos se bude část programu Move Festu odehrávat kromě Ostravy také v Košicích a nově i ve Valašském Meziříčí, kde festival proběhne v říjnu. Jak funguje spolupráce s těmito dvěma městy a fungování „sesterských“ festivalů?

S Košicemi pokračujeme ve spolupráci už druhým rokem, část dramaturgie sdílíme, stejně jako vizuál, abychom ušetřili například cestovní náklady. Košice jsou pro nás inspirativní, protože Priestor súčasného tanca, který za nás Move Fest v Košicích pořádá, je samostatnou jednotkou, která je aktivní i po zbytek roku. Je zajímavé s nimi komunikovat a sdílet jejich pohled na věc, posouvá nás to dopředu. Co se týče Valašského Meziříčí, tak jsme byli osloveni přímo zástupci města, zda bychom byli schopni část programu přenést tam. Zaujalo je, jak Move Fest funguje částečně i s městským prostorem a že se koná přímo v centru města. Chtěli festival, který by byl v jádru Valašského Meziřící a byl opravdu spjatý s místními obyvateli.

Téměř polovinu programu letos tvoří sólová představení. Bylo to od začátku záměrem, nebo se sólové projekty takzvaně „sešly“?

Protože je celá dramaturgie o objevování vnitřní síly, schopností a osobní cesty každého z performerů, nabízela se spíše sóla, protože vnitřní sílu málokdy sdílíte ještě s někým. Ale v rámci rozmanitosti a vyváženosti dramaturgie uvedeme i skupinové věci. A přestože obsah inscenací působí na první pohled závažně, tak se v každé najde nějaký odlehčený moment.

Chystají se pro letošní ročník nějaké novinky? Na co se můžeme těšit v doprovodném programu?

Letos znovu spolupracujeme s Minikinem, kde budeme promítat taneční filmy, a na úspěšné partnerství s Tanečními aktualitami navazujeme sérií diskuzí Dvě deci o tanci. Festivalové diskuze povedou redaktoři Tanečních aktualit a u toho si můžete dát drink a strávit čas s performery. Opět se v doprovodném programu objeví workshopy – letos to bude workshop moderní pantomimy a workshop zaměřený na choreografické postupy, užitečné především pro začínající tvůrce a taneční pedagogy. Úplnou novinkou je zavedení věkového omezení u vybraných představení. která nejsou příliš vhodná pro nejmenší diváky.

Dostali jste po loňském ročníku nějakou zpětnou vazbu či návrh na zlepšení, které jste se snažili zapracovat do letošní podoby festivalu?

Loni byla poměrně velká poptávka po workshopech, protože se konal pouze jeden. Proto jsme na letošním Move Festu zařadili workshopů hned několik a s opravdu výjimečnými osobnostmi – Radimem Vizvárym a Markétou Jandovou.

Čím se vlastně Move Fest liší od ostatních festivalů podobného ražení? Co ho dělá výjimečným?

Snažíme se o intenzivní propojení s městem a jeho obyvateli, ať už skrze site-specific projekty nebo outdoorové inscenace. Také máme vždy jedno hlavní téma, které se snažíme naplnit. Chceme, aby byly zastoupeny všechny žánry, tj. tanec, fyzické divadlo i nový cirkus, protože je nám jasné, že samostatné festivaly pro každý žánr by se v Ostravě neuživily. Jedna z věcí, na kterou opravdu klademe důraz, je vytvořit z festivalu místo setkávání a sdílení mezi diváky a performery, ale i mezi performery navzájem.

Už šest let stojíš v čele festivalu a jeho organizačního týmu – přišla jsi za tu dobu na něco, co je pro jeho výslednou podobu opravdu klíčové, a naopak na něco, co zase až tak důležité není?

Za tu dobu jsem poznala důležitost přípravy. Jakmile skončí jeden ročník, už začínáme organizovat další. Klíčové je pro mne propojení s ostatními festivaly, abychom se udrželi na špičce komunikace. Chceme být hrdí na to, jak je dramaturgie poskládaná! Na co se snažíme klást ještě větší důraz, je autorská tvorba pod hlavičkou projektu Move Ostrava, aby mohl na festivalu přispět také umělecky a nejednalo se jen o přivážení projektů z venku. A zase se dostáváme k té zásadní funkci festivalu – vzájemná výměna, sdílení a komunikace.

A na závěr – kdybys mohla mít jakoukoliv superschopnost, jaká by to byla?

Myslím, že bych hodně ocenila schopnost teleportovat se. Přinejmenším by mi to umožnilo zhlédnout živě ještě více představení.