Organizátoři festivalu Inverze: Nabízíme odpočinek, kulturní obohacení i jeden z nejlepších večírků roku

Druhý ročník Inverze je téměř za dveřmi. Když se ale ještě ohlédneme, jak hodnotíte ten loňský? Splnil vaše očekávání a ambice provětrat ostravské literární ovzduší?

Jan Dvořák: Byl to první ročník se vším, co k tomu patří. Stavy euforie střídaly momenty, kdy jsme otestovali hranice našich možností. Zjistili jsme, co jsme schopní zvládnout a jak na Inverzi reagují ostatní – utvrdili jsme se v tom, že stejný pohled na věc mají i stovky dalších lidí, návštěvníků i vystupujících, pro které se Inverze stala jedním z vrcholů festivalové sezóny. Větší ambici jsme snad ani mít nemohli. A co se týče ostravského literárního ovzduší, věříme, že i na něm Inverze zafungovala, jak měla. Vedle již zaběhnutých akcí, jako jsou Měsíc autorského čtení nebo Protimluvfest, vznikl v Ostravě další literární svátek, navíc s přesahem. To je pro naše město, ve kterém takhle „odspoda“ vzniká jen minimum kulturních projektů, jednoznačně plus.

Vasilios Chaleplis: Podařilo se nám vytvořit úžasnou atmosféru plnou skvělých momentů. Kupříkladu jsme byli moc rádi, když Jáchym Topol, který četl v pátek, odmítl víkendové čtení v Praze, aby mohl zůstat a zúčastnit se zbývajících festivalových dnů jako divák.

Takže koncepce festivalu zůstává stejná?

Vasilios Chaleplis: První ročník se nám osvědčil, takže žádné markantní zásahy do programu neplánujeme. Stále se chceme držet konceptu literatury jakožto širokého spektra, do kterého lze vedle poezie nebo prózy zařadit také jiné, aktuální literární formy jako blogy, komiks a další. Taková je totiž literatura 21. století – multimediální. Temperament festivalu bude (stejně jako minule) rozmanitého charakteru. Vedle ztišení při čtení poezie nebo ambientních koncertech bude možnost zažít i extatické momenty v podobě různých performancí nebo stand-upů. Letos přibyde více divadla a hudebních výstupů.

Ptám se částečně i proto, že vedle ohlasů nadšených z mladistvého elánu a nápaditosti Inverze zaznívaly místy i obavy o pozornost posluchače. Zkrátka že literatura vyžaduje určité ztišení, zklidnění, a že v prostoru plném světelných reflektorů, filmových projekcí, hudby a bůhví čeho ještě je náležitá soustředěnost a odevzdanost literatuře ohrožená. Pokud ale vašim záměrům rozumím správně, vy usilujete právě o popření těchto názorů? Chcete ukázat literaturu v jiném světle?

Jan Dvořák: Jde o to, že literatura má v naší dramaturgii mnoho forem. Po autorských čteních Josefa Pánka a Jana Nováka si tak divák může zajít třeba na diskuzi se scenáristou Tomášem Baldýnským, svérázné vystoupení blogera Davida Grudla či stand-up Miloše Čermáka a Luďka Staňka. S příchodem tmy pak vždycky přichází řada na větší experimenty. Je pro nás důležité, aby tempo festivalu rostlo podle toho, kolik je hodin. Do osmé večerní máme program plný klasických čtení, diskuzí nebo workshopů, posléze ale celou atmosféru pomalu otočíme, nastupují ony zmíněné vizuální efekty, které rozsvítí celý areál, a lidé si v tu chvíli mohou vybrat mezi koncerty, divadlem a dalšími alternativami. Přece jen ten festival trvá tři dny, rovnováha je proto důležitá, dáváme lidem možnost si odpočinout, kulturně se obohatit i zažít jeden z nejlepších večírků roku.

Loni odstartoval festival Petr Hruška. Na koho to padne tentokrát?

Vasilios Chaleplis: Letos to nebude jinak. Pana Hrušky a jeho tvorby si velice vážíme a je to rovněž jeden z našich nejoblíbenějších autorů. Považujeme tedy za čest, když jako rodilý Ostravák může svým výstupem znovu zahájit náš festival. Ostatně olympijský průvod také vždy zahajují Řekové (úsměv). Tentokrát však nebude zahajovat sám, ale s hudebním doprovodem.

Autorská čtení, filmy, besedy, hudební koncerty… Ne že by toho bylo málo, ale… Minulý rok jste v rozhovoru pro Ostravan zmiňovali spousty nových nápadů pro další ročníky festivalu. Čím hodláte návštěvníky letos překvapit?

Jan Dvořák: Jediným vystupujícím, který se opakuje, je už zmíněný Petr Hruška. Dramaturgie je dle našeho názoru ještě pestřejší než minule, navázali jsme některá nová partnerství, například s nakladatelstvím Protimluv, vylepšili jsme logistiku celého areálu, který jsme rovněž rozšířili. Další novinky si necháváme jako překvapení. Celkově jich je celá řada, ale z druhé strany je jasné, že jsme si jako organizátoři museli zákonitě projít menší krizí a zjistit, že ne všechno, co jsme si předsevzali, jsme schopni naplnit. Tak jako byl první ročník startovací, ten druhý je hlavně stabilizační. A ten třetí? Už teď víme, že budeme s největší pravděpodobností měnit areál a zároveň rozšiřovat dramaturgický i produkční tým, těch změn a větších novinek se tak logicky nabízí spousta. Povíme si za rok.

A co slibovaná expanze do literatur sousedních národů?

Vasilios Chaleplis: Při sestavování programu a hledání vhodných autorů jsme se před cizojazyčnými literaturami rozhodli dát přednost české, potažmo slovenské literatuře. Za ten rok vznikla v Česku spousta zajímavých knih a projektů, které jsme prostě nemohli do našeho programu nezahrnout. Jelikož není program nafukovací, schováváme si zahraniční autory pro další ročníky, kdy budeme (jak již bylo řečeno) s velkou pravděpodobností měnit areál, na což navazuje i velikost a charakter naší dramaturgie.

Festivalový program tvoří umělci takřka ze všech koutů republiky. Jak reagovali na vaše pozvání? Znají ostravskou literární scénu, potažmo Inverzi?

Jan Dvořák: Nedá mi to nezmínit Ondru Hrabala, který má v naší dramaturgické radě asi nejsilnější slovo a (nejen) po celé ČR působí jako náš ambasador. Ten kluk má vlastní úspěšné nakladatelství, pečlivě si buduje své básnické renomé, šéfuje literárnímu stanu na Letní filmové škole, do toho teď vyhrál české mistrovství ve slamu… Mezi mnohými má jméno a je pro ně zárukou kvality. Nikdy jsme nemuseli nikoho přemlouvat, ostravská literární scéna má zvuk, úctyhodnou historii i několik velkých jmen, která se neztratí ani za hranicemi regionu.

Vasilios Chaleplis: Jinak platí, že těm, kteří Inverzi neznali, stačilo kouknout na náš web nebo fotografie z minula a bylo jim jasné, že akci s takovým programem a atmosférou by neměli vynechat. Podobný postup doporučuji i všem čtenářům, kteří váhají nad tím, jestli k nám dorazit.

Je mezi účinkujícími někdo, na jehož vystoupení se obzvlášť těšíte?

Vasilios Chaleplis: Nejvíce se těším na Puredevadesátky, což je projekt, který existuje jako blog a který jeho autorka Johanka Fundová letos na podzim představí i v knižní podobě. Jedná se o literární i grafické zpracování fenoménu 90. let v České republice, kdy se otevřela stavidla svobody projevu a lidé měli potřebu exhibovat v takových bizarních pořadech jako Do-re-mi nebo Rande. No a mulet Jardy Jágra, „Čágo bélo šílenci“ nebo kožená vesta Slávka Boury, to je ta správná nostalgie…

Jan Dvořák: Já se obzvlášť těším na sobotní koncert pod měsíčkem od Báry Zmekové, která přijede s celou kapelou. To bude taková romantika, že jedno oko nezůstane suché…