Igor Františák před Svatováclavským hudebním festivalem: Nemyslím si, že je většina Čechů ateisty

Šestnáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu je téměř za dveřmi. Loni byla jeho dramaturgie provázaná s oslavou české státnosti. Jakou koncepci jste zvolili v letošním roce?

V letošním roce jsme se rozhodli reflektovat výročí 30 let od sametové revoluce, a to prostřednictvím „svobodné“ hudby. Dlouholetá koncepce festivalové dramaturgie vychází i letos ze čtyř základních linií: monumentální vokálně-instrumentální koncerty, programy zaměřené na tzv. autentickou interpretaci staré hudby, komorní a sólové projekty a v neposlední řadě netradiční a crossoverové projekty.

Myslíte, že koncert v sakrálním prostředí může iniciovat hlubší osobní vazbu k těmto kulturním památkám, respektive k víře jako takové?

Jsem přesvědčen, že prostřednictvím našich festivalových koncertů i dalších celoročních aktivit otevíráme v celém moravskoslezském regionu chrámy, a to širokému publiku, a zároveň navracíme duchovní hudbě její původní význam. Víra jako taková je čistě individuální a niternou záležitostí každého jedince, který ji může najít nejen v kostelích, ale v podstatě kdekoliv. Nicméně sakrální prostor je dle mého názoru ideální příležitostí navíc, když je prostoupen krásnou muzikou.

Na SHF se každoročně představuje pestrá škála zahraničních interpretačních osobností. Jaké umělce hostíte letos?

Je jich letos celá řada, ale z těch nejvýznamnějších bych mohl jmenovat Poznaňskou filharmonii s dirigentem Łukaszem Borowiczem a s předními polskými sólisty, kteří přivezou na SHF svou národní hudbu v podobě dvou Moniuszkových kantát Nijoła a Milda, dále pak belgický orchestr Terra Nova Collective se svým uměleckým vedoucím a fenomenálním hráčem na historické klarinety Vladem Weverberghem, francouzského dirigenta Philippa Bernolda, který společně s PKF – Prague Philharmonia, Českým filharmonickým sborem Brno a sólisty Kateřinou Kněžíkovou a Jakubem Kettnerem představí nádhernou francouzskou duchovní hudbu Gabriela Faurého a Francise Poulenca, z komorních souborů pak držitele prestižního ocenění „BBC New Generation Artists“ Z.E.N. Trio (ve složení: Esther Yoo – housle, Narek Hakhnazaryan – violoncello, Zhang Zuo – klavír) či italského kontratenoristu Filippa Minecciu za doprovodu barokního souboru Collegium Marianum.

Vedle sólových umělců se na festivalu často objevují i zahraniční soubory a ansámbly. Které byste nám doporučil z letošní programové nabídky?

Rozhodně byste si neměli nechat ujít koncert maďarského žesťového kvintetu In Medias Brass, který je označován za jeden z nejlepších světových souborů tohoto obsazení, fenomenální český soubor, který je několikanásobným laureátem Gramophone Awards, Pavel Haas Quartet nebo také Škampovo kvarteto, které zde oslaví 30 let svého působení, s ryze českým programem sestaveným z reprezentativních skladeb Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka.

Za koho jste museli nejvíc bojovat? Stává se, že nabídku zahrát si na SHF, někdo odmítne?

Řada koncertů na sebe každoročně váže nepřeberné množství komplikací a jiných záludností, ale s tím se setkávají všichni pořadatelé podobných koncertů. A to, že někdo odmítne naši nabídku, je také běžné. Důvody jsou různého charakteru – někdy je to kolize termínu, jindy zase finanční podmínky, které v rámci našeho nyní značně zúženého rozpočtu nejsme schopni akceptovat. Nejednou se také v minulosti stalo, že ze zdravotních důvodů jsme museli hledat adekvátní náhradu, a to vám povím, že pak je to pěkný adrenalin!

Jedním z cílů SHF je přinášet exkluzivní projekty nezvyklých kombinací. Na co se můžeme těšit v letošním roce?

V letošním roce nabídne SHF v podobě derniéry nádhernou barokní operu s loutkami Calisto italského skladatele Francesca Cavalliho inscenované Buchtami a loutkami a prvotřídně interpretované Hanou Blažíkovou, Tomášem Králem a dalšími sólisty se souborem Collegium Marianum. Dalším jistě zajímavým projektem bude koncert polského komorního sboru Camerata Silesia, který společně se svými pozvanými saxofonistou Pawlem Gusnarem a varhaníkem Tomaszem Orlowem představí program sestavený převážně ze skladeb polských autorů. SHF vždy přináší i jeden crossoverový projekt, nyní se opírá o písně Ježka, Voskovce a Wericha interpretované Ondřejem Rumlem, Matej Benko Quintetem a Jihočeskou filharmonií pod taktovkou Vojtěcha Spurného.

Vedle „kamenných“ kostelů, do kterých se každoročně vracíte, se rok od roku objevují nové koncertní prostory, které vás zaujmou. Co vše musíte vykonat, než v kostele usednou posluchači a rozezní se hudba?

Jedná se každoročně o celou řadu nejrůznějších úkonů, bez kterých by náš festival vůbec nemohl fungovat. A domlouvání nových koncertních lokalit je velmi důležitým momentem, který se nesmí nikdy podcenit. Je potřeba zjistit všechny dostupné informace o technickém zázemí, rozpisu pravidelných bohoslužeb, počtu míst k sezení či intenzity osvětlení tolik potřebné pro hudebníky. Abych mohl vše nutné adekvátně popsat a vysvětlit, tak bych potřeboval minimálně jeden celý rozhovor čistě věnovaný tomuto tématu.

Festival pravidelně podporuje mladou a začínající generaci českých interpretů v jejich umělecké dráze. Koho například můžou posluchači slyšet na letošním festivalu?

Mladou generaci výrazných českých interpretů bude letos na SHF reprezentovat sopranistka a ostravská rodačka Veronika Holbová, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková a barytonista Lukáš Bařák, kteří společně vystoupí v Te Deu Otta Nicolaie. Dále to bude velmi ambiciózní brněnský soubor Ensemble Opera Diversa se sólisty Milanem Paľou (housle, viola) a mezzosopranistkou Jarmilou Balážovou v programu Arvo Pärt – Fratres a František Gregor Emmert – Žalmové písně a Symfonie č. 25. Do třetice bych uved aktéry závěrečného koncertu, na kterém se představí mladý barytonista Roman Hoza společně se sopranistkou Pavlou Vykopalovou, a to ve Dvořákově Te Deum doprovázeném Janáčkovou filharmonií Ostrava a Českým filharmonickým sborem Brno pod taktovkou mladého a talentovaného dirigenta Roberta Kružíka, který je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno.

Interpretace staré hudby je jednou z dominant festivalu právě pro snahu o její maximální autentičnost. Co vás vede k potřebě prezentovat hudbu v její pokud možno věrohodné historické podobě?

Právě její autentičnost a opravdovost ve snaze o co nejvěrnější nastudování a provedení dané skladby na základě dostupných pramenů. Sám hraji několik let na historické klarinety a chalumeau (barokní nástroj, předchůdce klarinetu), a proto můžu s čistým svědomím toto tvrdit.

Existují umělci, kteří tvrdí, že míra autentičnosti má své limity a meze, zkrátka, že se jedná do jisté míry o byznys. Co o tom názoru soudíte?

Tato potřeba o tzv. autenticitu vznikla zhruba před 50 lety a rozhodně ne z důvodu „byznysu“. Průkopníci této „nové-staré“ vlny to neměli v žádném případě jednoduché a prosazování nových estetických pohledů s sebou přinášelo řadu problémů. Upřímně, tvrdit, že ve „staré hudbě“ stejně tak i ve zbytku tzv. vážné hudby jde o byznys, je dle mého názoru zcestné tvrzení.

Festival se snaží o sblížení a spolupráci různých křesťanských církví. Odráží tento ekumenismus váš osobní názor, byť se český národ většinově prezentuje jako ateistický?

Nemyslím si, že je většina Čechů ateisty. Je sice zázrak, že právě v Moravskoslezském kraji se podařilo založit a následně rozvíjet Svatováclavský hudební festival, jehož koncerty se konají výhradně v sakrálních prostorách tohoto regionu, který byl označován jako „bezbožný“ či přídomky „černá Ostrava“ nebo dokonce „komunistická bašta“. Ale možná právě proto byl náš festival pozitivně přijat hned od prvního ročníku v roce 2004. A ekumenické propojení různých církví prostřednictvím našich koncertů v nejrůznějších kostelech mi připadá naprosto přirozené.

Festival bývá označován jako svátek duchovní hudby. Dnes patří k jeho cílům konfrontace, široká kulturní nabídka, popularizace… Adjektiva duchovní či spirituální nelze najít. Změnilo se něco?

Z celkové dramaturgie jsou dvě třetiny koncertů zaměřené na duchovní hudbu a vzhledem k rozsahu SHF jsme největším festivalem duchovní hudby v České republice. Pokud jsme označováni jako „svátek duchovní hudby“, pravděpodobně to o něčem vypovídá. Z mého pohledu se na původním poslání SHF nezměnilo nic, naopak se snažíme s co největší pečlivostí vybírat zajímavé programy a interprety a uvádět novodobé premiéry s důrazem na duchovní hudbu.

Jaké milníky duchovní hudby můžeme v letošním roce slyšet?

Rozhodně to bude uvedení Zelenkovy Mše 1724 (novodobá světová premiéra) v podání rezidenčního souboru Collegium 1704 s Václavem Luksem, kteří u nás v Ostravě uvedou toto dílo vůbec poprvé. Dále to bude již zmiňovaná Poznaňská filharmonie, která uvede dvě kantáty polského skladatele Stanisława Moniuszka inspirované litevskou mytologií. Koncertem Ensemble Inégal s Adamem Viktorou se také dovrší provedení kompletních čtyř cyklů Zelenkových nešpor systematicky uváděných na SHF jako na jediném festivalu v České republice. V neposlední řadě to bude premiérové uvedení nového programu „Universitas Carolina“ Davida Ebena se Scholou Gregoriana Pragensis, který vytváří jakési „panorama“ hudebního života v univerzitním prostředí. Zahrnuje jednak dobový chorální repertoár z liturgických ceremonií, ale také dosud neznámé duchovní písně a vícehlasé skladby.

Pravidelnou součástí programu jsou i klíčová díla české hudby. Na jaká se kupříkladu můžeme těšit?

Začnu od konce, a to závěrečným koncertem SHF, na kterém zazní skladby Josefa Suka (Meditace na staročeský chorál Svatý Václave), Miloslava Kabeláče (Mysterium času) a Antonína Dvořáka (Žalm 149 a Te Deum). Ensemble Opera Diversa pod taktovkou slovenského dirigenta Mariána Lejavy uvede Symfonii č. 25 pro violu, varhany, mezzosoprán a smyčce Františka Gregora Emmerta s podtitulem K tobě byl poslán anděl, který toto dílo dokončil v roce 2012. Emmert zde odkazuje k mariánské modlitbě svaté Kateřiny Sienské a dále čerpá text z Žalmu 80 a z jedné z modliteb německé křesťanské spisovatelky Gertrudy von Le Fort.

Festival je za dveřmi. Rozezní se přesně 3. září, bezprostředně po prázdninách. Máte šanci strávit je odpočinkově?

Pro letošní prázdniny je již naplánovaná spousta aktivit, které čtenářům na první pohled nemusí připadat příliš odpočinkově. Ale upřímně věřím, že po skončení každoročních mezinárodních kurzů v Ostravě v oboru hra na klarinet a saxofon, které proběhnou v prvním červencovém týdnu, strávíme společný prázdninový čas s mými dětmi a s mou přítelkyní, se kterou bohužel nemáme v průběhu pracovního roku mnoho prostoru pro společně trávené chvíle.

Jaké pocity, přání a tužby u vás převládají před samotným festivalem?

Pocity jsou do značné míry ovlivněny spoustou práce, která při organizačních přípravách zabírá mnoho povinností a času. Nicméně mě vždy potěší, když se naše koncerty setkávají se zájmem a pozitivními ohlasy našeho festivalového publika. Přání mám, a to, aby naši celoroční práci vyslechlo pokud možno co nejvíce návštěvníků našich svatováclavských koncertů. A tužby se ubírají k donátorům a sponzorům, bez jejichž finanční podpory by nebylo možné festival takového formátu a rozsahu realizovat. K tomu jsme letos aktualizovali Klub přátel SHF, kde má každý jednotlivec možnost podpořit a zároveň se spolupodílet na rozvíjení kulturního dění našeho regionu prostřednictvím aktivit Svatováclavského hudebního festivalu.