Odešel Ivan Šeiner (1937-2019). Muž, který dal věhlasnému sboru Permoník duši

Když jsem se dozvěděl tu smutnou novinu, okamžitě se mi vybavil první kontakt s panem Ivanem Šeinerem. Tehdy nám poštou dorazila nová knížka jeho aforismů a veršů Zamyšlený Dekameron, která obsahovala i věnování plné osobitého humoru. Vzpomněl jsem si na první osobní setkání na Hukvaldech, pak na galavečer Cen Jantar, kde jsme si padli do noty, stejně jako s jeho úžasnou paní, s níž jsem vedl čilou korespondenci už od roku 2016.

Ivan Šeiner byl báječný člověk. Z podstaty své noblesní, gentlemanské a přemýšlivé povahy vytvořil své manželce Evě ideální zázemí k rozvinutí dokonale propracované struktury sborového zpěvu. Spolu s ní založil v Karviné roku 1966 Permoník takříkajíc na zelené půdě a svou organizační obratností z něj pomohl vybudovat absolutní český fenomén. Měl jsem možnost poznat ho jako člověka velmi moudrého, který všechny předkládané „pravdy“ prověřoval kritickým myšlením, kořenil osobitým humorem a nadhledem, s nímž se člověk rád a přirozeně ztotožnil.

U příležitosti významného životního jubilea (80 let) udělilo město Karviná Ivanu Šeinerovi ocenění za dlouhodobou a špičkovou reprezentaci města. Ivan Šeiner byl nejen oporou a vynikajícím mentorem, ale i výborným stratégem, který věnoval mnoho sil finančnímu zázemí sboru včetně festivalových a soutěžních zájezdů. Právě jeho dramaturgická invence stojí za bezprecedentním přínosem sborového repertoáru, který oživil a propagoval skvělou českou současnou hudbu po celém světě.

Ukázky ze Šeinerovy knihy Zamyšlený Dekameron s ilustracemi Libora Vojkůvky

„Odešel básník, textař, knihovník, nakladatel a hlavně spoluzakladatel a prezident Sborového studia Permoník. Jeho manželka Eva otevřela dětem srdce ke zpěvu a on jim otevřel dveře do světa“, napsal mi dnes výstižně prezident sboru Permoník a Šeinerův dlouholetý kolega Petr Kazík.

Sbormistryně Mužského komorního sboru Permoník Dominika Škrabalová Ivana Šeinera navštívila těsně před jeho odchodem do hudebního nebe: „Před třemi dny jsme se k němu sjeli do nemocnice, bylo nás asi třicet, a udělali jsme mu na pokoji komorní koncert. Byly to písničky, které šly se sborem celou dobu, které znal. Bylo to vlastně krásné rozloučení. Kéž odešel v pokoji.“

Věřím, že člověk, který celý život vyzařoval pozitivní energii a ovlivnil myšlení mnoha mladých lidí tak, že z nich vyrostly charakterní, vyrovnané osobnosti, nemohl odejít z tohoto světa nešťastný, byť jeho tělesná schránka ke konci života prošla velmi těžkou zkouškou. Muž, který po celý život rozdával radost, moudrost a krásu, je šťastný muž, neboť jeho duševní odkaz je trvalý.

A tak mne na závěr napadá jedno ze sborových hesel, které Ivan a Eva Šeinerovi celý život předávali a předávají generacím mladých lidí. „Není důležité zúčastnit se, ale zvítězit.“

Pokojný odpočinek, milý Ivane, je mi ctí, že jsem Vás mohl na Vaší životní cestě potkat. Jste pro mne důkazem, že když tělesná schránka odmítne účast na tomto světě, duše dokáže přesto zvítězit.