Dočasné struktury necháme zchátrat jako připomínku dnešního experimentu, říká šéf PLATO Marek Pokorný

Začněme aktualitou. Jak hodnotíte odvolání Jiřího Fajta z postu ředitele Národní galerie v Praze? A co tento politicky motivovaný případ vzkazuje současné umělecké scéně?

Tentokrát se nechci pouštět do hodnocení. Jsem osobně příliš angažován, leccos si pamatuji a těžko mohu zaujmout dostatečně kritický odstup. Národní galerie v Praze, jak se instituce, kterou kolega Fajt několik let řídil a kterou přejmenoval na Národní galerii Praha, ačkoli podle zákona se její název nezměnil, je z mého pohledu dlouhodobě v komplikované situaci a jediné, co bych nerad, aby ještě víc akcelerovala politická přetahovaná. Té bylo za posledních dvacet pět let v případě Národní galerie v Praze ažaž. Způsob odvolání obou ředitelů, tedy i Michala Soukupa z Muzea umění v Olomouci, samozřejmě budí rozpaky. Každý ředitel si ale snad je vědom jistého rizika, které s sebou taková pozice nese. Politická vůle k systémové změně dlouhodobě chybí. S trochou ironie snad mohu říct, že naštěstí. Mohlo by totiž být ještě hůř.

Dobře tedy, obrátím list. PLATO v minulých dnech ukončilo projekt Dočasné struktury. Celý rok progresivní umělci z Česka, Evropy i Spojených států vytvářeli originální vybavení prázdné haly po hobbymarketu Bauhaus. Existuje v galerijním světě obdobný příklad, že by inventář vznikal v rámci šesti výstavních cyklů?

Samozřejmě jsme se inspirovali některými experimenty v zahraničí, kde celá řada galerií a kurátorů promýšlí alternativy k obvyklému modelu: výstava začíná, výstava končí a všechno ostatní je jenom technická podpora. Situace prázdného objektu, který lze využívat jenom dočasně, přímo vybízela k novému přístupu a hře s tím, co je současné umění a jaké jsou jeho možnosti. V téhle podobě však žádná z nám známých galerií ještě nic tak rozsáhlého neuskutečnila.

Dočasné struktury jsou asi vaším kurátorským nápadem. Měl ten projekt nějaký konkrétní iniciační bod, od něhož jste se odrazil?

Základní idea byla asi moje, ale těžko říct. Probírali jsme možnosti bývalého hobbymarketu s kurátorským týmem, který vedle Jakuba Adamce tvořili Daniela a Linda Dostálkovy a Michal Novotný, který od února působí jako ředitel sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. No a odrazili jsme se od prázdného prostoru a potřeb PLATO a jeho návštěvníků.

Knihovna Jana Šerých. (Foto: PLATO)

Připomeňme si některé objekty, které se staly Dočasnými strukturami čili zázemím PLATO. Jednoznačně nejuměřeněji na mě působí knihovna Jana Šerých s názvem Vzájemná šetření, jeden z prvních objektů vytvořených pro nové PLATO. Jak se návštěvníci sžili právě s knihovnou?

Knihovna funguje stále intenzivněji. Návštěvníci v ní tráví překvapivě hodně času, jak jsme si přáli, ale ani v to nedoufali. Soubor knih je velmi specifický a lidé se jím znovu a znovu probírají. Máme i pravidelné čtenáře, knihy půjčujeme domů a začali k nám chodit studenti umění, pro něž je knihovna zdrojem informací jinde nedostupných.

A v čem je „umělecký přínos“ knihovny, na první pohled vlastně obyčejných regálů na knížky?

Její umělecký přínos vidím v tom, že vytvořila komplexní situaci. Jan Šerých vystavěl jakýsi model knihovny, definoval vnitřní prostor jako místo soustředění a přirozeně ho propojil s okolím. A zároveň určil atypické řazení jednotlivých knižních fondů, které vytvářejí substrukturu, mikrosvěty významů a objevů, a vybízejí uživatele k aktivnímu průzkumu. Knihovnu jako téma však už zpracovala řada umělců v minulosti, mezi jinými Heimo Zobernig, Martha Rosler, Ian Breakwell a další.

Infopoint v PLATO. (Foto: PLATO)

Dočasné struktury mají různou podobu, zázemí pro návštěvnický servis (infopoint, recepce) od francouzské umělkyně Stéphanie Lagarde, to je pro mě tak trochu sci-fi. A na recepci mám pocit, že vcházím do nějaké fantazijní vesmírné lodi. Věděl jste předem, jakou dostane infopoint podobu? Anebo umělci hodně improvizují až přímo v galerii?

Před vlastní realizací víme, jak by měl vypadat výsledek. Návrhy s umělci konzultujeme – jejich koncepci i podobu a samozřejmě produkci. Improvizujeme nakonec minimálně. Alespoň co se týče podoby jednotlivých struktur.

Kino Zuzy Golińské. (Foto: PLATO)

Za naprostý sukces lze považovat, že se v PLATO podařilo otevřít nové regulérní kino. Tedy v době, kdy poslední kamenná kina v kraji zanikají. Polská autorka kinosálu Zuza Golińska mu dala název Eye Drop a v tomhle biografu lze při promítání dokonce ležet. Jak kino přivítali ostravští filmoví fanoušci? A proč se nepromítá každý den?

Každodenní promítání by nás asi zabilo. Produkčně i ekonomicky. Navíc to není jen kino, ale také ve dne svébytný odpočinkový prostor či meditační zóna. Jeden pečlivě vybraný film či projekce týdně dramaturgicky bohatě stačí. Je to kino v galerii, takže vybíráme tituly tak, abychom naše základní aktivity v oblasti současného umění uvedli do širšího kontextu. Nicméně spolupracujeme s festivaly a budeme kino využívat ad hoc, když bude potřeba představit video či film nějakého umělce i mimo pravidelná promítání.

Postapokalyptická zahrada. (Foto: PLATO)

Dalším přitažlivým objektem je postapokalyptická Zahrada budoucnosti. Rumiště z betonu, náhrobních kamenů i z vraku automobilu, které je osázeno profesionálními zahradníky. Blíží se Máchův „první máj čili lásky čas“, už jste v zahradě narazil na milence?

O milencích mi není nic známo. Na rozdíl od jiných aktivit návštěvníků PLATO.

V minulých dnech přibylo třeba podium (stage), které vytvořil americký umělec Than Hussein Clark. Jak jste na umělce narazil, a jak jste spokojen s výsledkem?

Co na to říct…? Umělec je pravděpodobně z celého spektra autorů v tuto chvíli největší hvězda v mezinárodním měřítku a oslovil ho Michal Novotný, který s ním spolupracoval už v minulosti. Výsledek je skvělý. Velkorysost, se kterou Than k úkolu přistoupil, a to včetně vlastního vkladu do realizace, mě hodně bavila. Pamatuji si jeho úplně první návštěvu u nás a jeho: „It’s a weird space. It’s a fucking weird space…“

Stage Thana Husseina Clarka. (Foto: PLATO)

No jo, podivný prostor to teda je, ale už skvěle zabydlený. Které z Dočasných struktur jsou vám nejmilejší? A neříkejte mi, že máte všechny své děti stejně rád.

Opravdu těžko říct. Ale teď asi edukační zázemí od Martina Zeta a jeho socha-stůl, která vznikala klasickým postupem modelování a přidávání hmot. To bylo vlastně něco, co v celku chybělo.

Už v názvu Dočasné struktury je dočasnost. Celé působení v PLATO je totiž dočasné, galerie se má časem přestěhovat do sousedních jatek. Jaký je aktuální harmonogram a kdy budou jatka zrekonstruovaná?

Postupujeme krok za krokem. Zdá se, že městu rekonstrukce opravdu leží na srdci. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, počítám s tím, že hotovo by mohlo být na jaře roku 2022. Teď vzniká dokumentace pro stavební povolení. Ale investorem je město, takže by bylo lepší zeptat se na podrobnosti odpovědných osob.

Zázemí pro edukaci. (Foto: PLATO)

Počítá se s tím, že některé Dočasné struktury budou nastálo přesunuty do jatek? Anebo bývalý Bauhaus bude dále sloužit kultuře? Zrušit třeba nové výjimečné kino, to by byl velký hřích.

To není reálné. Z prostorových, ale také koncepčních důvodů. Našim snem je provozovat v rámci PLATO alespoň nějakou dobu oba prostory současně. A až to nebude možné, tak nechat struktury pomalu odžívat a chátrat jako připomínku dnešního experimentu. Dokud se nenajde to správné rozvojové řešení pro pozemek, na němž bývalý Bauhaus stojí.

Tak opravdu jsou to jen dočasné struktury, pořád se mi tomu nechtělo věřit. Právě tak v PLATO skončil jedinečný výstavní rok, kdy se permanentní výstavou stala samotná galerie. Co se bude dít dále? Asi nezačnete s „klasickými výstavami“, jaké se pořádají například v nedalekém Domě umění. V nedávné tiskové zprávě PLATO stojí: „Už 15. května PLATO zahájí nový dlouhodobý programový projekt re:bauhaus.“ Nic více. Prosím, prozraďte, o co půjde.

Program věnovaný stému výročí založení umělecké školy Bauhaus bude mít podobu akademií pro vybrané skupiny studentů a umělců a programů pro veřejnost, které se v mnohém budou inspirovat původními principy tohoto hnutí. Po celou dobu zde bude jako připomínka stát instalace německého architektonického studia zukunftsgeraeusche využívající fragmenty z fasády školní budovy Bauhausu odstrojené u příležitosti poslední rekonstrukce objektu. Její inaugurace se uskuteční 15. května a o den později už bude sloužit jako místo pro panelovou diskusi o Výmarské ústavě a dnešních potížích s ústavním pořádkem ve střední Evropě. Politika a umění spolu souvisí, někdy i jen čistou shodou okolností, jako když před sto lety na stejném místě vznikal téměř vzorový základní dokument demokratického státu a umělecká škola, jejíž globální vliv si tehdy nikdo neuměl ani ve snu představit.