Neměli bychom soudit nikoho, kdo je jakkoliv odlišný, říká Šimon Greško z kapely My Project hrající symfonický metal

Začněme náš rozhovor aktuální událostí. Nedávno jste uveřejnili povedený videoklip k písni Atlantis. Co jste tímto klipem chtěli říct? Jaký byl váš záměr?

Celá skladba je o kontrastech. V první části oslavujeme rozkvět velkého krásného města, které podle legendy nemělo obdoby. Podle Platónova výkladu Atéňané začali žít rozmařile a byli invazivní. Až zasáhl Poseidon, který je za jejich chování zničil a město potopil. V klipu jsme příběh klipu pojali metaforicky – roli Atlantidy zde zastává hédonik mající vše, ale bohužel si toho dostatečně neváží, a proto o vše přijde.

Co si máme představit pod slovem Atlantis v podání My Project?

Atlantis je anglickým překladem slova Atlantida a v písni jej Kamča (zpěvačka Kamila Orságová – pozn. autora), která píše texty, ukryla do první sloky. Jednotlivé sloky vyprávějí o osudu Atlantidy a refrény jsou znázorněním promluvy i msty boha Poseidona vůči svému lidu. Skladba je tedy o tomto městě a o jeho osudu, který bychom si mohli vyložit jako varování. Lidé by si měli vážit svého okolí a toho, co mají, pokud to nedělají, mohli by o vše přijít.

Jak se vyvíjí situace ohledně vašeho alba? Na co se chcete zaměřit při nahrávání desky soustředit?

Celé album máme kompletně připravené a hrajeme ho na našich koncertech. Ve studiu již máme nahrány čtyři skladby a jeden živý záznam z koncertu. Tím, že si celý zvuk necháváme zpracovávat ve Finsku, kde k žánru přistupují přesně podle našich představ, celý proces nahrávání zabere hodně času i financí, proto nahráváme po dvou písních a materiál vydáváme postupně.

Zmíněný song Atlantis je v porovnání s vašimi dalšími skladbami asi nejvíce orchestrálně zaměřený… Je to cesta, kterou se chcete vydat?

Takovouto cestou jsme se chtěli vydat vždy. I na prvních dvou singlech je slyšet značná spolupráce s orchestrem, ale teprve u Atlantis jsem se naučil pořádně využívat všechny barvy nástrojů a napsat pořádnou partituru. Mám velké štěstí na skvělé hudebníky a profesionály, kteří se mnou spolupracují. Byla by velká škoda jejich talent nevyužít na plánovaném albu.

Můžeš tedy o albu prozradit více informací?

Letos bychom chtěli mít nahraný veškerý materiál – nástroje, zpěvy i orchestr. Předpokládáme, že mix a mastering zabere několik dalších měsíců. Zároveň nechceme nic uspěchat. Velmi nám záleží na výsledné kvalitě toho, co vydáme, a raději obětujeme nějaký čas navíc, aby byl výsledek co nejlepší. Výsledek našeho snažení bychom mohli mít v ruce asi během příštího roku.

Když skládáte nové písně, je pro tebe důležité vnímat tyto nápady v kontextu české či zahraniční scény, nebo je pro tebe dostačující, že se ti ty nápady zamlouvají?

Vzhledem k tomu, že poslouchám kapely všech žánrů z Česka i ze zahraničí, nějakému porovnávání samozřejmě neuniknu. Na naší tvorbě se to ale moc neprojevuje, jelikož nejsme po labelem, který by na nový materiál tlačil. Můžu si tak dovolit komfort, že si na nápad prostě počkám. Každá píseň je inspirovaná nějakým silným zážitkem, který se přetvoří do melodie. Například refrén Devil’s Kin vznikl při první hádce s přítelkyní – ona na mě křičela a já se prostě neubránil a skládal jsem… (smích)… Tím se však pro mě stává naše hudba velice osobní. Věřím ale, že i díky tomu dokážu na naše posluchače emoce přenést a tím je to hudby více vtáhnout.

Ve vaší tvorbě nejde přeslechnout vliv finských Nightwish. V jakých bodech se necháváte touto kapelou inspirovat a v čem se chcete od nich odlišovat?

Jelikož Nightwish jsou jedním ze zakládajících pilířů symfonického metalu, řekl bych, že každá kapela hrající tento styl se jimi do jisté míry inspiruje. I když ne každý to je ochotný přiznat. (úsměv) Pro mě jsou největším vzorem díky své schopnosti zakomponovat skvělé orchestrální aranže do zbytku hudby. Většinu času však poslouchám spíše progresivní styly, a protože v kapele jsou opravdu výborní muzikanti, snažím se klást velký důraz i na jejich kvality. Každý z nich tak přinese do hudby kus vlastního umění. Kamča má navíc opravdu velký rozsah a je schopna zazpívat téměř jakýkoliv žánr od rocku až po operu, což mi dává velkou autorskou svobodu, za kterou jsem vděčný.

Z obecného hlediska, co je pro kapelu vašeho střihu nejdůležitější? 

Myslím si, že každá kapela by si měla definovat, jak chce působit, co by chtěla svou hudbou světu sdělit a hlavně – čím se odlišuje od ostatních. To ale neplatí jenom pro náš žánr, dá se to vztáhnout na jakoukoliv kapelu. Pro nás je klíčový důraz na kombinaci preciznosti progresivního stylu s monstrózností toho symfonického.

Je vaším cílem změnit symfonický metal, nebo se chcete soustředit spíše na to, co v daném žánru funguje?

My jsme si nikdy nestanovili, jaký žánr vlastně chceme hrát. Naše tvorba vzniká přirozeně a neřešíme, jestli je dost symfonická, jestli je moc nebo málo tvrdá. Tím můžou do písní pronikat i atypické vlivy. Nevím, jestli je vůbec možné takto změnit celý žánr, ale pokud tím inspirujeme i další kapely, budeme jenom rádi. Například moje rodina ráda označuje styl, který hrajeme, za „Hamlet metal“. (smích)

Když se vrátíme na úplný začátek, tak kapela My Project vznikla jako tvůj sólový projekt inspirovaný instrumentální hudbou ve stylu Mike Oldfielda nebo Vangelise. Které okolnosti ovlivnily to, že jste se nakonec dopracovali k symfonickému metalu? 

Mike Oldfield je interpret, kterého poslouchám od dvou let a znám nazpaměť všechny jeho alba. Původně jsem začínal hrát úplně sám, po jisté době ale počítač pozvolna nahradila kapela, což dalo živým vystoupením nový směr. Změna stylu pak přišla s tím, jak každý z členů začal do kapely vnášet svůj pohled na hudbu. Kamča vyrostla na klasickém hard’n’heavy, Kryštof (bubeník Kryštof Horáček – pozn. autora) mi zase otevřel cestu k americkým kapelám i vlivům tvrdších žánrů, Kuba (baskytarista Jakub Malucha – pozn. autora) a jeho power-progresivní vnímání ovlivnilo například skladbu War to Come a Jirka (kytarista Jiří Novák – pozn. autora) přináší nový drive svým hard rockovým působením. Každý z nás je jedinečný, a to tvoří naši identitu.

Najdeme u My Project nějaké mimohudební poselství, nebo se chcete soustředit výhradně na hudbu?

Poselství je vlastně ukryto přímo v naší hudbě. Zastávám názor, že každý má právo být sám sebou a dělat, co ho baví. Dokud tím neubližuje někomu dalšímu, nikdo nemá právo jej omezovat. Stejně tak bychom neměli soudit nikoho, kdo je jakkoliv odlišný. Přesně na této myšlence stojí i kapela. Neřešíme, jestli jsme dost metaloví nebo co na naši tvorbu řeknou ostatní. Děláme to, co umíme, a snažíme se to dělat co nejlépe s cílem přinášet posluchačům radost.

Na závěr ještě prozraď, co vás čeká v nejbližší době?

Letošním hlavním cílem je dokončit nahrávání chystaného alba, ale vidět nás můžete samozřejmě i živě, nejbližší koncert bude 25. května v Brně. Rádi se s vámi uvidíme! Kromě toho do léta chystáme pro fanoušky ještě jedno další překvapení, takže určitě sledujte naše stránky!