Tradiční baletní galavečer v ostravském divadle se nesl v duchu ikonických variací

Začněme tedy právě těmito zásadními choreografickými počiny 19. a 20. století, které dodnes zůstávají na repertoáru divadel po celém světě. Série pas de deux, tedy duetu tanečnice a tanečníka, který má ustálenou strukturu a v němž je nutné předvést bravuru nejen v partnerském tanci, ale i v sólových variacích – zahájil výňatek z baletu Esmeralda. Pas de deux Diany a Acteona, který zatančili sólisté domácího souboru, Shino Sakurado a Rei Masatomi. Tento duet s antickými motivy je plný majestátních gest, efektních skoků i mnohočetných piruet, které ostravští taneční zvládli s přehledem a nebáli se riskovat ani v náročných prvcích.

Morgane Lanoue a Federico Ievoli. (Foto: Segej Gherciu)

Ze zcela jiného soudku pocházelo další klasické vystoupení s názvem Slavnost květin v Genzanu z baletu Napoli. Toto pas de deux patří k jedněm s nejznámějších děl Augusta Bournonvilla, zakladatele originálního dánského baletního stylu, který je typický rafinovanou technikou nohou, inovativními kombinacemi klasických póz a typickým držením paží. Výkon členů baletu Národního divadla Morgane Lanoue a Federico Ievoli se opíral především o dobře zvládnuté detaily této charakteristické a opravdu náročné techniky.

Ve druhé polovině večera nás do exotického prostředí zavedl další párový tanec, tentokrát z baletu Korzár z dílny choreografického velikána Maria Petipy. Erina Akatsuka a Yuki Kaminaka ze Slovenského národného divadla dokázali strhnout obecenstvo svým živelným podáním tohoto smyslností sršícího duetu, který zná snad každý milovník klasického tance.

Z choreografie Korzár. (Foto: Segej Gherciu)

V závěrečné codě jsme mohli vidět naprostou technickou preciznost a nakažlivou energii. Ochutnávku z baletu Spící krasavice, klasiky všech klasik, přivezli členové souboru Polského národního baletu Chinary Alizade a Vladimíra Yaroshenka. Jejich ‚svatební pas de deux‘, ve kterém není tak okatě a pompézně předváděn um tanečníků (ten je ale obsažen například v práci paží a horní části těla, v lehkosti podání, v přesnosti a souhře), pro mne osobně patřilo k vrcholům celého Gala – elegance, žádná křeč, a přesto bezchybnost.

Ze Spící krasavice. (Foto: Segej Gherciu)

Celý večer pak zakončilo tzv. černé pas de deux z Labutího jezera, ve kterém byl opět zastoupen ostravský soubor, a to Sawou Shiratsuki a Sergiem Méndezem Romerou. Na ostravských tanečnících je znát velké zlepšení i chuť posouvat se dále v rolích, které představují značnou výzvu, Sawa Shiratsuki navíc výborně zvládla oněch pověstných 32 fouettés, navíc v jedné z náročnějších variant.

Z Labutího jezera. (Foto: Segej Gherciu)

Ve velkém byl na Balet Gala zastoupen také neoklasický styl. Ukázky z horké novinky domácího repertoáru, baletu Krzysztofa Pastora Nebezpečné známosti, jsme mohli vidět v obou částech večera. Ostravští sólisté a sbor zahájili celé představení scénou, ve které Vikomt de Valmont svádí mladičkou Cécile, ve druhé polovině večera pak přišel na řadu efektní obraz souboje mezi Valmontem a rytířem Dancenym.

S nejnovější premiérou se pochlubil také balet Divadla J. K. Tyla v Plzni. Duet z baletu Červený a černý Youriho Vámose s nezvyklými zvedačkami a občas téměř geometrickými pohyby paží zatančili Mami Hagihara a Gaëtan Pires. Podruhé se představili také umělci z Polského národního baletu v esteticky harmonickém a plynoucím duetu Mirandy a Ferdinanda z baletu Bouře, opět v choreografii šéfa tohoto polského ansámblu, Krzysztofa Pastora.

Z choreografie Bouře. (Foto: Segej Gherciu)

Moderní a současný tanec se na Balet Gala objevil v podobě fragmentů z podzimní premiérové inscenace baletu NDM s názvem Vzlety a pády. První zni nich byla minimalistická a ve světě moderního tace rovněž ikonická choreografie Wings of Wax Jiřího Kyliána (který byl mimochodem v letošním roce uveden do francouzské Akademie krásných umění, což je pro choreografa opravdu nebývalá pocta) a skupinová scéna z choreografie Jiřího Pokorného Humpback Runner/Útěk obra, která se vyznačuje organickým pohybem i živými obrazy, stejně jako naléhavostí svého sdělení.

Luisa Arias v Autre.(Foto: Segej Gherciu)

Hosté, kteří přicestovali z největší dálky – členové špičkového španělského souboru Compaňía Nacional de Danza – přivezli také dvě ukázky. Byly jimi sugestivní sólo Autre vytvořené a interpretované Luisou Arias (z její pohybové plasticity skoro mrazilo) a nádherný milostný duet Herrumbre, ve kterém se ke zmiňované tanečnici připojil Isaac Montllor.

Jedno z překvapení večera představoval duet tanečníků z Národního divadla v Praze (ti se z klasických bournovillovských kostýmů převlékli do naprosto sporých oděvů připomínajících spodní prádlo). Choreografie Separate Knots Izraelce Emanuela Gata, během níž tanečníky přímo na jevišti doprovodil klavírista Martin Levický (hrál jednu z Chopinových sonát), totiž nenásledovala emocionální vlny romantické hudby, naopak šla proti nim, v téměř civilních gestech jsme často nemohli sledovat žádné napojení na hudební doprovod. Zda to bylo záměrem, nebo ne, je těžké usuzovat, ale celkový dojem rozhodně nenechal diváka klidným, i tak ale spíše sváděl k tomu, abychom zavřeli oči a nechali se unášet Chopinovou úchvatnou kompozicí.

Morgane Lanoue a klavírista Martin Levický. (Foto: Segej Gherciu)

Balet Gala tedy i letos hýřilo vyrovnanými a kvalitními výkony, těžko bychom v programu hledali výrazný propad či dokonce propadák. Na své si přišli diváci, kteří milují klasiku, ve které jde opravdu primárně o efekt a dokonalé linie. Na druhou stranu, i hlubší sdělení v moderně pojatých kusech a experimenty v pohybu si našla své adresáty.

Galavečeru by však jako celku slušel nějaký oficiálnější a ukotvující úvod a závěr (společná děkovačka za ovací vestoje byla sice důstojným zakončením, ale přesto…). Co ale opravdu působilo rušivým dojmem, byla rozdílná a často ne příliš dobrá kvalita reprodukované hudby, která při podobných příležitostech nahrazuje živý doprovod. V některých okamžicích totiž příliš tichá či špatně znějící hudba kazila dojem z jinak výborného tance.

Odhlédneme-li ale od technických nedokonalostí, můžeme říci, že baletní galaprogram opět přinesl jeden příjemně a výjimečně strávený večer v divadle.