Opavský Dům umění plný filmových plakátů láká s velkorysým rozmachem na geniální výtvarníky 60. a 70. let
9.4.2019 09:37 Martin Jiroušek Obraz & Slovo Recenze
Není pochyb o tom, že československý filmový plakát patří k absolutní světové špičce. Výtvarníci, kteří ve své době jinak nemohli tvořit, se díky této jedinečné formě propagačního umění vypracovali mezi nejsugestivnější vypravěče vizuálního oboru. Paradoxně však jejich díla skončila v šuplících, protože byla odsouzena na úroveň spotřebního umění sloužícího ke zničení, a tak teprve po více jak půl století se ocitají na výsluní jako jedinečné artefakty. Kdo je vytáhl z popelnice zapomnění? Tradičně to byli sběratelé a k těm největším, ale nikoliv jediným, zato nejlépe expandujícím, patří „filmová galanterie“ Terryho ponožky. Ve spolupráci s opavským Domem uměním, který nabídl své jedinečné prostory, tak vznikla v současnosti zřejmě největší výstava filmového plakátu na území České republiky.
Z výstavy Ááách v Domě umění v Opavě
Foto: Renáta Foltysová
Expozice dostala název Ááách – československý filmový plakát 60.-70. let. Pod poněkud patetickým názvem se skrývá velkorysá ukázka fenoménu, kterému už v minulém desetiletí věnovala česká odborná veřejnost několik monografií, a právě Terryho ponožky se přičinily, že z plakátu učinily vedle exponátu také atraktivní zboží žádané od Ameriky až po Japonsko.
Dům umění v Opavě tak neobjevuje nic zásadního, přesto stojí jeho expozice k vidění, má totiž gigantický rozmach. Vystaveno je na dvě stě plakátů v exponovaném formátu A1, který patří k nejatraktivnějším. Právě tak filmy byly a dodnes jsou propagovány na výlepových nárožích a v propagačních vitrínách. Kdo měl to štěstí a v zápalu vášně si tehdy na zaměstnancích propagace nějaký vyžebral, má doma malý poklad. Zvláště, pokud se jedná o slavný titul, anebo ještě lépe když je tento slavný film zpracován optikou originálního výtvarníka.
Opava přejímá model, kterým Terryho ponožky udivují už od svého vzniku, kdy kurátor Pavel Rajčan začal mapovat tvorbu samotných klíčových výtvarníků. Zaplněn je celý dům, každé patro má svůj styl a téma. Přízemí ukazuje vývoj jednotlivých umělců, první patro jde po domácí československé tvorbě a úplně nahoře se nacházejí špičkové tituly, které nechybí v žádné světové encyklopedii filmových dějin. Pochopitelně jen těch z 60. až 70. let, i když výstava má své mouchy a v lecčem se přetvařuje, ale k tomu až později.
Základem je nebývalá přítomnost ikonických děl. Nechybí skutečně nejslavnější jména a tituly. Ostře sledované vlaky, Obchod na korze, Perličky na dně či plejáda divácky vděčných a zvěčnělých snímků jako jsou Dívka na koštěti, Čtyři vraždy stačí drahoušku a další. Nechybí neslavnější český plakát Něžná od Olgy Poláčkové-Vyleťalové, strhující Markéta Lazarová, Andrej Rublev a dokonce pracovní verze neschváleného plakátu na Ptáky od Alfreda Hitchcocka, stějně jako ta oficiální od Vyleťala.
Autory plakátů jsou mistři svého oboru – Jiří Balcar, Vladimír Bidlo, Adolf Born, Bedřich Dlouhý, Jindřich Čech, Josef Duchoň, Jaroslav Fišer, Josef Flejšar, Richard Fremund, Eva Galová-Vodrážková, Milan Grygar, Jiří Hilmar, Vratislav Hlavatý, Zdeněk Kaplan, Jan Kubíček, Karel Laštovka, Karel Machálek, Jan Meisner, Miroslav Němeček, Rudolf Němec, Zdeněk Palcr, Milan Paštéka, Čestmír Pechr, Olga Poláčková Vyleťalová, Jiří Rathouský, Miloš Reindl, Zdeněk Rotrekl, Jiří Svoboda, Jiří Šalamoun, Jiří Šlitr, Bohumil Štěpán, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, Karel Teissig, Kája Saudek, Vladimír Tesař, Karel Vaca, Zdeněk Vajce, Milan Veselý, Josef Vyleťal, Zdeněk Ziegler. Aspoň tak to vyjmenovává tisková zpráva a nepřehání. Co jméno, to pojem, který je doložen jedinečným artefaktem.
Zajímavá je návaznost na předchozí výstavu Káji Saudka, která v Domě umění v Opavě již dříve představila v poněkud bulvárnější podobě jeho erotickou tvorbu. Tentokráte jsou tady zastoupeny jeho čistě epické křivky – Kdo chce zabít Jessie?, Muž na střeše, X-Nestvůra z vesmíru i Saudkův nejzásadnější plakát Barbarella. Film, který byl sice u nás zakázaný, nicméně třeba v Ostravě se kupodivu promítal.
Návštěva Domu umění v Opavě stojí za to a kdo má smysl pro výtvarné umění v tom nejlepším vizuálním duchu a zároveň je filmovým fanouškem, musí být uchvácen a stráví zde i několik hodin.
Název výstavy je však do jisté míry zavádějící. V expozici odkazující na zlatou éru 60.-70 let se totiž objevují i tituly pozdější. A slavné Čelisti, legendární horor od Stevena Spielberga, který byl jako jeden z mála představitelů žánru zakoupen i socialistickým režimem, je na doslova bombastické výstavě prezentován jen ve své druhé, slabší a pozdější verzi z 80. let. To se moc nehodí.
K dalším nedostatkům patří například plakáty k českým pohádkám z 80. let, kdy je na popisce k dílu uveden anonym, přitom se zřetelně díváme na dílo Zdeňka Smetany, což je anotováno i na samotném plakátu. Ještě záludnější je kvalita některých vystavených exponátů, na nichž je evidentně vidět zásah pozdějšího rázu. Plakáty by měly reprezentovat svou dobu vzniku, zachytit a kondenzovat tok času a ne být dodatečně retušovány a podlepovány cizorodým papírem. O to více vyniknou ty, které jsou nepokrytě vzaty z již použitého depozitu, mají na sobě stopy po manipulaci, zejí v nich rány, stopy po natržení a chybí menší fragmenty.
Je vidět, že na Terryho ponožky bylo možno ještě více zatlačit, aby vydaly opravdu ty pravé a jedinečné klenoty ze svých útrob, což znamená třeba rozmanité návrhy, které se tehdy běžně dělaly pro potřeby propagace z řad jednotlivých výtvarníků a které existují a občas jsou i vystavovány, třeba v olomouckém Muzeu umění, ale ji jinde. Velkým zklamáním je také naprostá absence plakátů k filmům realizovaným v našem regionu.
Na druhou stranu, kdo neviděl, jak se dá pracovat s výtvarnou stylizací ve smyslu propagace, jako by nežil, a tak je výstava v opavském Domě umění velkou šancí pro každého laika, jak se zcela zásadně poučit. Filmový plakát z éry československé kinematografie nemá totiž konkurenci.
Pořadatelé z Domu umění navíc připravili k výstavě doprovodné programy, které mohou osvětlit mimořádnou potenci českých výtvarníků, kteří se stali legendou. Například 11. dubna od 16 hodin to bude přednáška kurátora z Terryho ponožek Pavla Rajčana. Výstava potrvá do 16. června 2019.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.