Ronja v Divadle loutek: Romantické dobrodružství mezi loupežníky i boj o přežití v hlubokém lese

Dramaturgyně Daniela Jirmanová zachovala známý příběh v konzistentní formě, a tak na jevišti vyrostl severský les s krásnou divokou přírodou, tajuplnými bytostmi, ale hlavně s divošskými loupežníky a jejich dětmi Ronjou a Birkem, s Pekelnou tlamou i s Medvědí jeskyní. Dva znepřátelené rody bojují o své teritorium a krvavý loupežnický román se postupně mění v klasickou robinzonádu s rodinnými aspekty. Jedině děti jsou totiž opět schopny vykřesat mezi zatvrzelými dospěláky jiskru přátelství a naděje. Nakonec i loupežníci poznají, že v kolektivu je větší síla, což u nás za socialismu (předloha je z roku 1981) zvláště rezonovalo s dobovou ideologií.

Z představení Ronja, dcera loupežníka. (Foto: Roman Polášek)

Inscenace a režie Martina Tichého pracuje s výraznými atmosférickými prvky, hned v úvodu se na jevišti zdvihají přírodní živly, skučí vítr a do toho burácí tajuplná ozvěna a fantazii rozněcující echo. Dětský i dospělý divák je zticha jako pěna, když se před ním odvíjí scéna s hradní kulisou poskládaná z poctivého dřeva formou stavebnice ve tvaru čtvercových krabic. Do toho hra se světly, bodové reflektory, chuchvalce syčící páry a pitoreskní létavé ochlupené a opeřené loutky. Sněhobílý plášť dokáže mávnutím proutku evokovat zasněženou pláň, na které se marionety prohánějí na běžkách, anebo se promění na nebezpečný vodopád, na jehož vrcholku děti prožívají jedno z dechberoucích dobrodružství. Atmosféru tajuplností, ale i dynamiku akce sugestivně evokuje hudba Pavla Helebranda ponechávající příběhu i drnkavě severskou náladu.

Z představení Ronja, dcera loupežníka. (Foto: Roman Polášek)

Příběhu napomáhá výrazně autorská scéna a kostýmy hostujícího výtvarníka Roberta Smolíka, spolupracovníka Naivního divadla v Liberci nebo legendárního loutkového souboru Buchty a loutky. Umělec, který byl letos nominován na Českého lva za výpravu k pohádce Čertí brko, má na svém kontě i jedinečný počin Upír z Koštofránku podle Josefa Váchala a ostravské loutky rozhodně nezapřou „upírské“ odstávající dlouhé uši nebo pichlavě špičaté nosy.

Z představení Ronja, dcera loupežníka. (Foto: Roman Polášek)

Klasické marionety představení dominují a svádějí úspěšné klání se svými přiznanými vodiči, kteří na sebe v optických proměnách nabírají loutkové atributy. Hraje se střídavě mezi dřevěnými pimprlaty, s nimi i bez nich. Tak, aby proměnlivost akce a dynamika příběhu ještě více vynikla, což podtrhují i pohyblivé a variabilní kulisy, mezi nimiž nechybí ani vysoký žebřík ve skutečné velikosti nebo lávky přes potok složené z bytelných fošen. Svůj prostor tady dostávají i stínové výjevy a jako vždy sugestivní využití klasického meotaru, který umí vykouzlit pozoruhodné prvky na pomezí abstrakce.

Z představení Ronja, dcera loupežníka. (Foto: Roman Polášek)

Herecky se Ronja jeví jako velká příležitost pro nejmladší členy souboru Karolínu Hýskovou a Petra Sedláčka, kteří se převtělují v Ronju a Birka, pracují divoce a odvážně s loutkami, až to na jevišti skáče a lítá. Skok přes Pekelnou tlamu je otázka akrobacie s pimprlaty, posléze se ve druhé polovině představení stanou přiznanými herci a zcela ovládnou jeviště coby mladí robinsoni v hluboké Medvědí jeskyni.

Zkušení členové souboru propůjčili svou energii loupežnické rotě, zejména vládce lesa Mattis v podání Martina Legerského vzbuzuje pánovitou hrůzu, a to v pasážích, kdy herec vystoupí ze stínu loutky a jeho výrazné postavě v modrém kostýmu narostou i krutohusté vousy. Subtilnější Aleš Petrič hraje jeho konkurenta, loupežnického hejtmana Borka s rudou kšticí a pihovatou tváří. Další postavy z loupežnické rodiny ztvárňují Božena Homolková a Lenka Sedláčková.

Ronja, dcera loupežníka zaujme dětskou fantazii a ukáže, jak i na zdánlivě obyčejném jevišti mohou vyrůst hluboké lesy a zasněžené pláně. Nejen v samotném příběhu v závěru začíná jaro, takže tato inscenace může být zároveň i pádnou výzvou a inspirací k životu v přírodě na vlastní kůži. Ano, dá se v ní za zachování jistých pravidel přežít. Přírodní romantika nestárne a upoutá generace napříč věkem.